Světovými médii v minulých dnech proletěla zpráva o tom, že v indonéské provincii Banda Aceh byli brutálně veřejně mláceni ratanovou rákoskou muži a ženy odsouzení za mimomanželský sex. Jedna z žen při mlácení rákoskou omdlela a záznamy exekuce ukazují do krve zraněná těla nešťastných odsouzenců. V této indonéské provincii platí zákony islámského práva šaría v jeho základním ortodoxním pojetí a mimomanželský sex je tam trestán nejen bičováním, ale i následným vězením a společenskou stigmatizací. Opět se tak plně ukázalo pohrdání základními lidskými právy ze strany ortodoxního aplikování islámského práva šaría.
Podle klasického ortodoxního pojetí islámského práva šaría není jednotlivec svobodnou osobou mající základní lidská práva na svobodu volby například sexuálního partnera a chování. Jednotlivec je naopak podřízen příkazům společenství a to je jako celek podřízeno zákonům údajně seslaných Alláhem, ale ve skutečnosti formulovaných vykladači koránu a Mohamedova učení po jeho smrti.
Protože je Mohamed již zhruba 1400 let po smrti, tak o tom, co Alláh chce a co nařizuje, rozhoduje vlivná třída znalců koránu a Mohamedovy tradice (tzv. sunny) formulované v zákonech islámského práva šaría, což je paradoxní, protože muslimové neustále opakují, že v islámu žádná třída duchovních není, tak jak je tomu v židovství a křesťanství. Praxe ale ukazuje, že v islámu jsou nejmocnější právě duchovní, kteří si přivlastnili právo rozhodovat o tom, co Alláh nařídil a co chce.
Odpadlík od islámu a německo-egyptský spisovatel Hamed Abdel-Samaad tento základní stav ortodoxního islámu označil za fašismus a postavil jej na úroveň totalitních systémů nacismu a bolševismu jen s tím rozdílem, že v islámu se společenství nedovolává autority rasy nebo třídy, ale dovolává se autority nepřítomného Alláha. Abdel-Samaad svou kritickou analýzu islámu shrnul v knize Der islamische Faschismus: Eine Analyse (česky Islámský fašismus: analýza, 2016).
Pasáž koránu, kterou snědla koza
Podívejme se ovšem na samotné téma trestání mimomanželského sexu v islámu. Islám není v otázce sexu tak radikálně striktní jako křesťanství a mimo sexu s některou z až čtyř zákonných manželek dovolilo islámské právo muslimům souložit s otrokyněmi, které muslim může prostě znásilnit, když s nimi chce mít sex. Podle islámského práva, na základě příběhu ze života zakladatele islámu Mohameda mají muslimové právo sexuálně zotročit a znásilnit ženy poražených nepřátel. Velkým problémem dnešní doby je fakt, že tento islámský zákon stále chtějí někteří muslimové praktikovat, jak nám ukazují války v Africe nebo chování Islámského státu v Sýrii a Iráku. Samozřejmě že všechny tyto možnosti sexuálních styků se vztahují na muže a ženy nemají v islámu takovou sexuální svobodu a mohou mít sex jen se svým zákonným manželem. Z pohledu je jasné, že v dávné muslimské společnosti byl mimomanželský sex muže považován opravdu již za zvrhlost, když mohl mít sex s manželkami či otrokyněmi a on by stejně chtěl mít sex například se sousedkou.
A co o mimomanželském sexu říká korán? Bude to znít paradoxně, ale v koránu není za mimomanželský sex výslovně stanoven trest. Jediné, co se v koránu nachází, jsou verše hovořící o odsouzení cizoložství. V překladu Ivana Hrbka zní: „A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta.“ (Korán 17:32.)
Je zajímavé, že podle některých muslimských pramenů byl trest za mimomanželský sex součástí koránu, ale šlo o verš koránu napsaný na papyru a ten snědla koza, když muslimové pohřbívali zakladatele islámu Mohameda po jeho smrti, takže se tento verš nedostal do oficiální verze koránu. Popisuje to například jeden z nejuznávanějších muslimských teologů Ahmad bin Hanbal ve své sbírce vyprávění Mohameda a jeho společníků a společnic, kde uvádí popis od Mohamedovy manželky Aiši: „Verše o ukamenování a kojení dospělého byly odhaleny desetkrát a byly (napsány) na papíře a uchovávány pod mou postelí. Když posel Alláha zemřel a my jsme se zabývali jeho smrtí, vstoupila (do domu) koza a papír snědla.“
Je to až humorné, že o obsahu koránu vlastně rozhodla koza. Naopak druhý pramen islámského práva, tzv. sunna, obsahuje již otevřeně výroky vyzývající k popravě těch vdaných žen a ženatých mužů, kteří cizoložili, a zbičování svobodných praktikujících volnou sexuální morálku. Jak například vyprávěl Abdullah bin Umar: „Jistý žid přivedl k prorokovi muže a ženu z těch, kteří se dopustili nezákonného pohlavního styku (cizoložství). Nařídil, aby oba byli ukamenováni (k smrti) poblíž místa, kde se pronášejí pohřební modlitby vedle mešity.“ (Zaznamenáno Buchárím.)
Evropa by měla být na pozoru
Na tom, že za mimomanželský sex má následovat trest, se shodnou všechny hlavní proudy islámu. Většina muslimských teologů se shoduje i na tom, že za mimomanželský sex mají být vdané ženy a ženatí muži zabiti, pouze se neshodují na podmínkách, kdy je možné tento trest smrti jménem islámu aplikovat. Skutečnost, že mají být lidé za mimomanželský poměr muslimy trestáni, se propaguje nejen v knihách muslimských teologů překládaných do evropských jazyků a šířených mezi muslimy v Evropě, ale je otevřeně propagována i na internetu. Například jeden ze známých muslimských saudskoarabských teologů Al-Munadždžid o tom otevřeně píše na svém webu psaném v angličtině a určeném primárně muslimům mimo arabský svět; tento autor je i často citován v evropských komunitách fundamentalistických muslimů.
Osobně mi je záhadou, jak chtějí propagátoři soužití muslimů s nemuslimy a zastánci masové migrace muslimů do Evropy docílit toho, aby jednoho dne demokratickou volbou muslimové v Evropě nezavedli nějakou formu trestu za mimomanželský sexuální poměr a ortodoxní muslimové si neprosadili fyzické tresty za svobodnou volbu sexuálního partnera a sexuální orientace tak, jak to vidíme například dnes v Indonésii. Opravdu někdo z nich věří tomu, že dokáží u většiny muslimů v Evropě docílit toho, že tito muslimové budou ochotní ignorovat zákony ustanovené (dle muslimských teologů) Alláhem a praktikované nepřetržitě od počátku historie islámu?
