Na dotaz, proč v roce 2016 vyhrál Trump nad Clintonovou, se nabízí docela přesvědčivá odpověď: Clintonová versus Trump je pouhá abstrakce, která odtahuje pozornost od skutečného politického souboje, který se předtím odehrál uvnitř demokratické strany mezi Hilary Clintonovou a Bernie Sandersem.

Liberální establishment ztělesňovaný Clintonovou posté a první pozapomněl, že studená válka již skončila. Neodpustil si tedy Sanderse označit za socialistu ohrožujícího liberální hodnoty. Toto řízení se starými či spíše již přestárlými pojmy ukazuje na ztrátu schopnosti držet krok s dobou.

Nepřekvapí potom, že se všude okolo liberální mysli objevují strašidla minulosti: Sanders jako strašidlo poraženého socialismu, Trump jako strašidlo zapomenutého nacionalismu apod. Osobně bych nechtěl být v kůži liberální mysli – jakápak svoboda, když je člověk stísněný a nepřátelé vidí na každém rohu, když si všechno bere osobně, nepřátelsky.

Přesto se domnívám, že i kdyby šel liberální establishment takříkajíc „do sebe“ a odpustil si to trapné opakování studenoválečného vítězství nad socialismem a na místo Clintonové by dovolil Sandersovi vyzvat Trumpa, nakonec by stejně prohrál jako Clintonová.

Volič se totiž dost možná nejspíše už nerozhoduje tak, že by oba kandidáty poměřoval, ale spíše se koukne na jednoho z nich, který mu z nějakého subjektivního důvodu připomíná pokračování liberálního establishmentu jinými prostředky, a rovnou dá bez přemýšlení hlas opačné straně. Vůbec nezkoumá, který z kandidátů představuje menší zlo.

Pokud by skutečně volič uvažoval takto, pak ať už by se proti Trumpovi postavil kdokoli, beztak zákonitě prohraje, a to jednoduše proto, že ho vyzývá, a protože ho vyzývá, chce nejspíše vrátit politiku do „normálu“. Ačkoli by vyzyvatel Trumpa sebevíce zdůraznil, že není jako Clintonová a je poučený z jejích chyb, zůstane u prázdného ujišťování a volič dá hlas stejně Trumpovi.

Toto podezření se potvrzuje na tom, že Trumpovi neublížilo, když mu k vítězství dopomohl ruský prezident Putin. Namísto očekávaného poklesu Trumpovi popularity naopak stoupla popularita ruského prezidenta.

V takovém případě vlastně Trumpa nepůjde porazit, respektive kohokoli dalšího, kdo by se samozvaně prohlásil za jeho právoplatného pokračovatele. Tuto neporazitelnost si nakonec zdůvodňuje sám Sanders, když na svých stránkách vyvěsil seznam odpůrců s citátem Franklina Delana Roosvelta „Suďte mě podle nepřátel, které jsem si udělal“. Přesně takto voliči soudí Trumpa, nikoli podle něho, ale podle jeho nepřátel, které si udělal a záměrně vytváří.

Teprve když připustíme Trumpovu neporazitelnost či neporazitelnost „trumpismu“, objeví se určitě naděje, jak ho porazit. Ale nepředbíhejme, třeba situace není ještě tak černá, tak proč nedoufat, že napodruhé „někdo“ Trumpa porazí a vše se zase vrátí do normálu.

Tomáš Korda
Autor je doktorandem na Ústavu politologie FF UK.