Po nedělním prohraném derby se na hlavu trenéra Václava Jílka snesla obrovská vlna kritiky. Oprávněně, personální tahy mu v souboji se Slavií skutečně nevyšly. Byla by ale chyba na současnou Spartu nahlížet optikou, že za všechno může kouč a hráči jsou z obliga. Nejsou a ani nemohou být.
Duel s Jihlavou to názorně ukázal. Jílek od postranní čáry do úmoru gestikuloval směrem k hráčům, snažil se je usměrnit. Směrem k rudé partě šly pokyny, které byly stravitelné i pro laika. Zkracování hřiště, rychlejší obehrávání přes stopery, větší dynamika a důraz v soubojích. Vše přesně korespondující se způsobem hry, jaký kouč dlouhodobě prosazuje.
Hráči ovšem až na výjimky na trenérovy pokyny téměř nereflektovali. A na Vysočině to nebyl ani zdaleka ojedinělý případ. S ohledem na současný stav si při tom musí uvědomit, že odpovědnost padá na jejich hlavu úplně stejně jako na tu Jílkovu. Od klubu navíc mají veškerý servis a komfort, aby podávali maximální výkony. Pokud by si začali myslet, že chybuje pouze nadřízený, a v jejich práci žádný problém není, byla by to cesta do pekel.
Samozřejmě, trenér je ze své pozice hromosvodem. V jeho případě ale rozhodně nemůžeme tvrdit, že by nebyl schopen podněty hráčům předat tak, aby si je osvojili a řídili se jimi. Stačí si vzpomenout na Jílkovo působení v Olomouci.
Hráči Sigmy trenérovu filozofii vzali za svou a podle toho to na trávníku vypadalo. Není proto jediný důvod, proč by toho sparťané neměli být schopni také. Případné Jílkovy chyby určitě nesmí být jediným zdůvodněním jejich, zatím povětšinou vysoce nedostatečné, výkonnosti. A už vůbec ne omluvou.
Témata:
fotbal, blog, sport, Jan Vacek, Jan Jílek, AC Sparta Praha, FC Vysočina Jihlava, Sport na Heureka.cz
Související články
