V jak velkém zápřahu jste na začátku školního roku? Jaké je pro učitele nejhektičtější období?
Pro každého kantora je vyčerpávající konec školního roku. Tam se na něj hrnou všechna lejstra, která musí vyplnit. Dokončení a hodnocení individuálních vzdělávacích plánů, opravovat písemky, dávat dohromady známky na vysvědčení. Prostě konec školního roku je z mého pohledu nejhektičtější čas.
A jak velký zápřah je začátek školy pro rodiče, myslím hlavně finanční?
V současné době se pracuje jak s knížkami, tak s pracovními sešity. A tyto pracovní sešity nehradí stát. Pouze učebnice, které pak zůstávají škole. Máme to na škole zařízené tak, že rodiče dostanou v květnu soupisku sešitů a pomůcek, které budou žáci potřebovat příští školní rok. Zaplatí je do poloviny června a koncem tohoto měsíce přijde do školy balík. Ten na škole zůstane a čerpá se z něj celoročně. Na začátku roku je další investice – pracovní sešity a pomůcky, které jsou nadstandard.
O jak velké částky jde?
Sešity a jednotlivé pomůcky tak 350 korun. Pracovní sešity byly v mé třídě letos za necelých 400 korun.
Tak kvůli těmto částkám se snad rodiče nemusejí zadlužovat?
Nikdy to nepřesáhne tisícovku. Pak ale rodiče nahlásí děti na různé kroužky. Jsou kroužky, které jsou přímo pod školou, ale také takové, kam docházejí lektoři. A ti už si nastavují svoje platby podle sebe. Třeba za basketbal platí 1 500 až 2 000 za půl roku, tak jak to které sportovní odvětví má.
Učitelé si často stěžují na narůstající byrokracii. Jak to vidíte vy?
Byrokracie je. Když se ale nad tím tak zamyslím, učím už pětatřicet let...
Fotogalerie: - Rozvinování Armády ČR
Takže můžete porovnávat...
Ano. Je ohromná úleva, že se v současné době nepíše vysvědčení, ale tiskne se. Pamatuji si jako začínající učitelka, kdy jsem měla pětatřicet dětí ve třídě a psala jsem každé vysvědčení krasopisně, aby měly děti památku. A teď vám ho vyjede počítač. Je to na jednu stranu úleva, na druhou jsme nepsali individuální vzdělávací plán a další záležitosti.
Co je největším problémem?
Zahlcují nás různými úlevami pro žáky. Z mého pohledu je velký problém asistent ve třídě. I před třiceti lety stejně jako teď byly chytré děti a méně chytré děti. Na ty druhé se braly ohledy i dříve. Rodiče žijí v domnění, že všechny děti jsou chytré a půjdou pak někam studovat. Snaží se dětem vymetat chodníček tím způsobem, že je vezmou do pedagogicko-psychologické poradny, a tam jim vždycky něco najdou. Dají je do individuálního vzdělávacího plánu. Buď k němu dostanete asistenta do třídy, nebo dostává hodiny navíc, které jsou placeny přes pedagogicko-psychologickou poradnu. Asistent pedagoga sedí u žáka v hodinách, kdy se vysvětluje látka, píšou se písemné práce.
Takže jestli to chápu dobře, tak podle vašeho názoru mnohé děti, které mají asistenta, by ho ani nepotřebovaly?
Přesně tak. Jsou to z mého pohledu špatně vynaložené peníze, které by se mohly použít jinde. Protože zkušený kantor dokáže v průběhu hodiny s dětmi pracovat, i když tam má velice inteligentního žáka, průměrného i toho s individuálním vzdělávacím plánem.
Vy jste zkušená kantorka, teď jde o to, jestli takoví jako vy převažují?
Na druhou stranu asistent má třeba vystudovanou střední školu textilní či jakýkoliv obor s maturitou, udělá si takzvanou rychlokvašku a nastoupí do školy. Stalo se mi, že jsme probírali vyjmenovaná slova a asistentka se najednou ptá na úplně triviální vyjmenované slovo, jestli je tam tvrdé, nebo měkké y (i).
Nepůsobí asistent při hodině rušivě?
Působí. Děcka, která třeba mají poruchu pozornosti, jsou lehce nabouratelná. Slyší hluk a už se tam koukají. Pozornost od tabule či skupinové práce je okamžitě narušená, jakmile asistent hovoří k žákovi.
Fotogalerie: - Za klima a sněhuláky
Další časté téma jsou platy. Zvyšují se. Je to dostatečné?
Když jsem před těmi lety nastupovala, měla jsem nástupní plat 950 korun. Za což jsem si tenkrát mohla zaplatit nájem, mohla jsem se najíst, zajít si jako mladá na diskotéku. Nic moc jsem si na sebe nekoupila. Teď se neustále říká, jak se nám zvyšují platy. Myslím si, že je to přelévání peněz. Zvýšily se nám. To je bez debat. Ale domnívám se, že jsme nejhůře placení vysokoškolsky vzdělaní lidé. Právě proto se k nám nikdo moc nehrne. Tady fakulta chrlí tolik kantorů a nastoupí jedna desetina. Také není příliš velký rozdíl mezi nástupním platem a platem zkušených učitelů. Platy vůči okolí jsou nízké.
Abych se neptal jen na negativa, co se v posledních letech ve školství zlepšilo?
Zlepšilo se toho hodně. Vybavení tříd je fantastické. Pracuji na interaktivní tabuli, a už si nedovedu představit, že bych bez ní učila. Mám ji osm let. Původně jsem se jí bála. Ale když tomu člověk přijde na chuť... Doma si můžu připravit cokoliv. Je tím velmi usnadněná výuka. V ten moment se můžu věnovat tomu slabšímu žákovi, nebo tomu inteligentnějšímu, protože už mám všechno předpřipravené. Dříve, než se probíraná látka napsala na tabuli, byla hodina pryč. A o přestávce jste se už nestačil připravit na tu další. Teď si to jenom překliknu, a mám tam další hodinu. K tomu máme výukové programy, které nám také hodně pomáhají. Jsou kompatibilní s pracovními listy, učebnicemi. Můžu najet na internet, kde se mi otevřou další výukové věci, kde můžou pracovat ti, kteří zvládnou práci samostatně či navíc. A opět se můžete věnovat inkludovaným dětem. Právě proto říkám, že asistenti jsou úplně zbyteční.
Jaké jsou dnešní děti v porovnání s jejich předchůdci. Je to stejné, nebo jsou nějaké významné rozdíly?
Technika jde dopředu. Takže ovládají techniku. Mobily, internet, počítač. Když se jim rozdají tablety, tam jim to nemusíte vysvětlovat. Což by dříve bylo docela problematické. Na děti si nemůžu stěžovat, jsou skvělé a musí se s nimi umět zacházet. Musíte je vzít jako kamarád. Nemůžete se nad nimi povyšovat. Což dříve bylo dané striktně. Co kantor řekl, to platilo. Teď si s nimi pohovoříte. Musíte je nějakým způsobem dovést k tomu, aby fungovaly, jak chcete. Když se vám to povede, tak děti – ta třída – vám zobou z ruky.
Takhle to děláte asi vy – byla jste i několikrát oceněná –, ale je to běžné i u jiných kantorů?
Co s nimi spolupracuji, tak si myslím, že ano. Ale nemůžu mluvit za všechny. Chodíme na hospitace. Když jdete suplovat, tak poznáte, co děti umějí, jak jsou vedené.
Četl jsem teď v rozhovoru v časopise Téma s profesorem Kašparů, že podle jeho zkušeností dnes vysokoškolák ví to, co dříve věděl maturant. Co si o tom myslíte? Dá se to posoudit i na prvním stupni základní školy?
Dá. Když jsem nastupovala, tak můžu říci, že jsem se k dětem chovala dost ostře. Byla jsem striktní, nepovolovala jsem jim vůbec nic. Ale pak jsem měla svoje děti, což je důležité u každého kantora. Protože pochopíte dítě – co je pro něj dobré, co zmůže a co už je nad jeho možnosti. Co už nedá. Takže jsem pak malinko zmírnila své nároky a myslela si, že tak je to dobře. Jenomže když dostanu novou třídu, tak nároky pokaždé snižuji. To, co dám za jedna teď, bych dala dříve – a to myslím i po té úlevě po svých dětech – za tři. Objem znalostí v mozku se neustále snižuje a jejich sebevědomí stále roste. Není to jen můj poznatek. Když se někdy setkáváme s kantory na srazech z různých škol, tak všichni mají stejný pocit. Ptal se mě ředitel ze střední školy – jak to vidíte teď, přijdou nám sem chytřejší děti, nebo to budeme muset zase snižovat? Říkám mu – pane řediteli, až k vám přijdou ti, které pouštíme na druhý stupeň, budete si rvát vlasy... doopravdy vědomosti jdou dolů.
Jak si to vysvětlujete?
Když si vezmete rodinu jako takovou – tatínek tam mnohdy není, nebo nefunguje. Maminka nestačí, protože musí zařídit bydlení, jídlo, chodí do práce. Má dvě děti, přijde domů uštvaná, je šťastná, že jim dá najíst. Nemyslím samozřejmě, že je to tak u všech rodičů. Ale rodina často přenechá veškerou zodpovědnost vzdělání na školu. Jenomže by to mělo být tak, že škola má látku vysvětlit, vyzkoušet. Ale rodič by ji měl s dětmi procvičovat. Tady to vázne. Jde to ale s dobou. Rodiče za to nemůžou. Finance potřebují, aby poplatili půjčky, dětem dali najíst, oblékli je, to není dnes jednoduchá záležitost. Když přijdete domů unavený, budete mít chuť na to si sednout s dítětem a učit se s ním chemii?
Netýká se to samozřejmě vašich dětí na základce, ale mnozí lidé často kritizují středoškoláky, že chodí demonstrovat za záchranu klimatu. Jak to brát? Jsou zneužité, nebo je dobře, že se o něco zajímají a není jim jedno, co bude se životním prostředím na této planetě?
Nedá se na to dívat černobíle. Z mého pohledu, když jsem byla malá, tak tu byly velké zimy. Pak zničehonic žádná zima nebyla. Na gymplu jsem zažila uhelné prázdniny a byla hrozná zima. Pak zase žádná nebyla. Podle mě se to takto točí. Děcka mají velké možnosti získávat informace přes internet, přes různé stránky, ale to všechno může být zmanipulované někým, kdo je chce dostat tam, kam on chce. V šestnácti a sedmnácti letech jsme lehce zmanipulovatelní. Ale třeba to tak není, mají to nastudované a já se pletu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
_profil_top.jpg)
