STARÁ ŠUMAVA: Podzimní rovnodennost

Vítr hrá na harfu v lese,
Vltava v hnědi mlh 
hlas jelení říje nese
a mně zas zjevuje se
strach z šeré změti tuch.

Cítím tělem i duší
ten čas, čas odcházet. –
Jakkoli žal mě kruší,
závist cit nepřehluší –
je přece krásný svět.

Podzim je nádherné období, zejména pokud se povede jasný a slunečný den. Dny jsou plné laskavého podzimního sluníčka, které barví listy stromů do nepopsatelného barevného obrazu. Podzimní slunce už nepálí tak jako to letní, ale potěšit dokáže úplně stejně, možná ještě víc.

Podzimní vyhasínání má v sobě cosi posvátného. Snad je to ta pokora, se kterou se příroda odevzdá zimě. Lesy se barví do krásných podzimních barev, kontrastně se vyjímají zelené smrky a borovice. Podzim se pozná nejen podle barev, ale také z hlubokého ticha, které nepřeruší ani ptačí zpěv. Energie okolo nás jsou jiné – všude je cítit klid a hluboká podzimní nostalgie, příroda se chystá na dlouhé měsíce spánku.

Podzim je také doba, kdy většina ptáků odlétá do teplejších krajin, dny se krátí, příroda se chystá k zimnímu spánku. Snad nejkrásnější podzim býval na venkově, kde se na polích opékaly na suché bramborové nati brambory. Ten, kdo jednou ochutnal bramboru z ohýnku, ví, že je to pochoutka.

Podzimem také začalo bujaré veselí – posvícení, které bylo pro celou vesnici společenskou událostí. Byla to vlastně oslava ukončení zemědělských prací. Pekly se koláče a zkrátka hodně se jedlo, pilo, hodovalo, tancovalo, lidé měli k sobě blíže, měli se rádi. Všimli jste si, že používám minulý čas? Zkuste mi vyvrátit, že to není minulost…

Toto roční období bylo nejen vyhledávaným tématem básníků, ale i dobou pro různá dětská skotačení. Vzpomínáte jak jsme si pouštěli papírové draky, vlastnoručně vyrobené? Všechny kopce, kopečky, ale i rovinky byly námi obsazeny a nad námi se vznášeli, jak hejna ptáků naši draci. Kdo by odolal nezavzpomínat si na bezstarostná léta mládí?!

Jestliže ve vás také podzim budí sentiment, podpořte jej. Brzké západy slunce a dny, které jsou ještě teplé, ale už jinak voní, je příjemné trávit rozjímáním o životě – třeba i při procházkách ztichlou přírodou…
Zemědělcův rok byl rozdělen na cyklus jarních příprav, letních prací, podzimní sklizně a zimního odpočinku. Všechno jeho úsilí směřovalo k úspěšné sklizni, k bohaté úrodě a tím i zabezpečení obživy pro rodinu a čeleď. Dobrý výsledek pojišťoval jednak prací, modlitbami, ale také řadou pověrečných magických praktik a obětí, zvyků, obřadů, které se vývojem zformovaly na tradiční výroční obyčeje. Lidé se snažili uhádnout velikost a zdar příští úrody různými věštbami, chránili pole, chlév i stavení proti zlým silám, skutečným či pověrečným.

Zdroj: Böhmerwäldler Jahrbuch, 1985, s. 147, časopis Böhmens deutsche Poesie und Kunst. Kastner Eduard