Velký americký spisovatel, jehož díla byla nespočetněkrát zfilmována a který se těší velké oblibě u čtenářů u nás i v zahraničí - to je Cormac McCarthy. Za samotnou knihu Cesta dostal Pulitzerovu cenu a kniha se dokonce zanedlouho dočkala i filmového zpracování v hlavní roli s Viggem Mortensenem. Nyní máme možnost přečíst si druhé, opravené vydání, které vychází jako 90. svazek edice anglo-amerických autorů. Knihu přeložil Jiří Hrubý a vychází u nakladatelství Argo.


Země je po nespecifikované globální katastrofě, kdy lidská populace paběrkuje mezi životem a smrtí. Prostředí je vyplundrované, prakticky bez zvířat a vzduchem poletuje nepříjemný popílek. Sledujeme životní pouť otce a syna, pro které je jih vysněnou metou. Jejich osud na cestě je vystaven nepřízni počasí, hladu a ostatním přeživším. I malá okolnost může být otázkou zda přežijí.



Novela je postavena na kontrastech. Košaté popisování prostředí oproti stručným dialogům. Velký popis brutality, ale zároveň i popis víry a naděje. Autor převážně používá kratších větných spojení a co větší myšlenka, to jednotlivý odstavec. Plynule přechází z er-formy do ich-formy. Orientace o konkrétní poloze hrdinů je minimální, to samé se týká i jich samotných. O jejich osudu před katastrofou se dozvídáme z letmých střípků vzpomínek. Po celou část knihy se taktéž nedozvíme jejich jména, jsou to jen muž a chlapec.

Autor se dotýká velkých témat, která mohou přijít v ne tak daleké budoucnosti, protože hrozba válečné či přírodní katastrofy není časově ohraničená. Při takové události se bortí zažité konvence a nastává nové dělení společnosti. Kdo budou ti dobří a kdo zlí? Jaká je mezi nimi hranice? Může vůbec zůstat prostor pro lidskost, když jde o život?

Jsme svědky mužovy vnitřní rozpolcenosti, kdy se v něm pere otcovská část, aby ochránil své dítě. Na druhé straně má i pragmatické myšlenky a přemýšlí, jestli by jim oběma nebylo lépe, pokud by co nejdříve zemřeli. Chlapec v celém tom zničeném post-apokalyptickém světě září jako světlo naděje, které věří v dobrotu lidí, a má stále potřebu se ujišťovat, že oni jsou stále ti dobří.

Z každé strany je cítit postupné odkapávání deprese. Děsivě krásné vykreslení lidské zkaženosti, jež průměrně citlivou bytost uvede do úzkosti a obav, co přijde dál. Psychologie práva silnějšího – co jsem ochoten udělat pro vlastní přežití? Existuje v tomto světě reálný cíl kromě vykoupení ve smrti?

Mé první setkání s Cormacem McCarthym rozhodně nebude posledním. Avšak příště už budu vědět, co čekat, a lépe četbu naplánuji. Na to, že kniha čítá méně než 200 stran, nedokázala jsem přečíst vícero stránek v kuse. Až tak na mě síla textu dopadala. Neskutečná koncentrace melancholie, deprese a krutosti. Autor brilantně vykreslil tíživou atmosféru a prakticky od prvních slov jsme byli součástí příběhu a měli starost, aby se hrdinové nesetkali s těmi „zlými“. Čtenář je příběhem zainteresován a ve spojení s formou, jakou je kniha napsána, se právem titul řadí jako masterpiece.

I přes výše uvedené superlativy se nemohu zbavit pocitu, že kniha v druhé polovině trošku vázla. Jako kdyby pomalu ztrácela dech a pracovala jen s fungujícími motivy. Konec už byl jen dovršením dříve předvídaného. Chybělo mi tam to příslovečné „něco“, čím by se mi kniha naplno vryla do srdce. Rozhodně je to však kniha, která by dnes už měla patřit ke všeobecnému přehledu v literatuře a vy byste si neměli nechat ujít příležitost si ji přečíst. Příjemná flexi vazba akorát padne do ruky. Pro mě je to však ten typ knih, který v zájmu zachování dobrého duševního zdraví si přečtu jen jednou.

Hodnocení autora recenze