Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Recese určitě přijde. Jen nevíme, kdy

  16:02
Průmyslová výroba v Německu klesá a v USA zřejmě také. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Směřují Evropa i USA do recese či se zopakuje krize jako v roce 2008?

Česku recese nehrozí foto: Richard Cortés, Česká pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Průmyslová výroba v Německu klesá a v USA zřejmě také, aspoň podle předstihového ukazatele, tedy nákupního indexu manažerů. Směřují Evropa i USA do recese či jen drobné recese nebo se zopakuje velká krize jako v roce 2008? Má severní Evropa v čele s Německem přistoupit k proticyklické fiskální expanzi?

Má hrozbu recese předjímat v návrhu rozpočtu na příští rok také Česká republika nebo jí budou stačit takzvané automatické stabilizátory (menší příjem daní a pojistného a větší výplata dávek a podpor v případě zpomalení růstu či dokonce recese)?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Jako vždy s nevelkým úspěchem

Od začátku minulé krize již uplynulo jedenáct let, proto není divu, že se objevují signály, které vedou k předpovědi další deprese. Vlády i národní banky se budou snažit ji zmírnit nebo oddálit, jako vždy s nevelkým úspěchem. To není nutně špatně, protože cyklický vývoj národního hospodářství vede po recesi k vyčištění trhu a obnově fixního kapitálu, které ekonomika potřebuje.

Velké krize vznikají, až když jednak lidé již na velkou krizi zapomněli, jednak trhy pracují s mizernými novotami, jako byly některé populární deriváty, jimž nikdo pořádně nerozumí. Nic z toho se teď nechystá.

Přicházející zpomalení nebo recese budou zřejmě slabé jednak proto, že se jich každý bojí, a tudíž se na ně většinou připraví, jednak proto, že se větší krize neopakují těsně za sebou. Velké krize vznikají, až když jednak lidé již na velkou krizi zapomněli, jednak trhy pracují s mizernými novotami, jako byly některé populární deriváty, jimž nikdo pořádně nerozumí. Nic z toho se teď nechystá. Hrozící obchodní války, které by za určitých okolností mohly prohloubit blížící se recesi, se také zatím nezdají natolik nebezpečné, jak by se čekalo.

Česká ekonomika již dlouho zpomalení očekává a její současný problém se zdá spíše přehřátí. Nelze teď jasně říct, co bude třeba dělat, protože to závisí na vývoji v Německu, respektive ve světě. Jak vláda, tak národní banka se zřejmě k tomu tak staví. Krátkodobě nemám velké obavy. Horší je dlouhodobá perspektiva, protože nenastane-li (třeba kvůli příliš úspěšné proticyklické politice) rychlejší automatizace a robotizace v rámci obnovy fixního kapitálu, mohla by se snižovat naše konkurenceschopnost.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Expanze jednou skončit musí

Recese, a hospodářský cyklus obecně, lze špatně předvídat. Kdybychom je předvídat uměli, pak bychom jim také dokázali předcházet. Jisté je, že recese přijde, jen nevíme, kdy. Americká ekonomika se v současnosti nachází v nejdelší konjunktuře od druhé světové války, už překonala dlouhou konjunkturu z devadesátých let, na která se dnes vzpomíná jako na období prosperity. Za 20 let asi budeme podobně mluvit o současnosti.

Česká vláda, ale nejen ona, promarnila dobu hospodářské expanze, neučinila prakticky žádné reformy veřejných financí a navyšovala státní dluh. Až se recese zeptá, co jsme dělali v expanzi, bude pozdě bycha honiti.

Bývalá guvernérka amerického Fedu Janet Yellenová řekla, že ekonomické expanze nekončí proto, že trvají dlouho. To je pravda. Jednou však expanze skončit musí, proto také mluvíme o hospodářském cyklu. Pokud se někdo domnívá, že jsme nad světem vyzráli natolik, že už bude navždy jen expanze, pak, jak říkají v USA, tady mám most, který bych mu mohl prodat.

Český rozpočet není na recesi v žádném případě připraven. Automatické stabilizátory rozpočtovou situaci ještě zhorší – bude se více vyplácet na dávkách a daňový příjem bude nižší. Řekl jsem to už několikrát. Česká vláda, ale nejen ona, promarnila dobu hospodářské expanze, neučinila prakticky žádné reformy veřejných financí a navyšovala státní dluh. Až se recese zeptá, co jsme dělali v expanzi, bude pozdě bycha honiti.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Zombie apokalypsa

Učebnice, z nichž jsme studovali ekonomii před poslední krizí, učí, že ve špatných časech centrální banky snižují sazby a vlády zvyšují výdaje a snižují daně. A protože si málokdy vytvoří v dobrých časech rezervu, musejí se zadlužit. To vše je v nenávratnu.

Sazby nemáme kam snižovat a zadlužení řady zemí je na hraně bankrotu. Česká vláda má ještě k zadlužování prostor, ale bez úsilí centrálních bank to v příští krizi stačit nebude. Zůstává jediná droga, která může tuto párty udržet naživu – kvantitativní uvolňování.

Investice do firem

Japonci se tam, kde jsme, dostali před 20 lety. Nemusíme proto věštit budoucnost, protože ji jasně vidíme v Tichém oceánu. Centrální banky budou ve velkém nakupovat. Už to dělaly. Japonsko, USA, eurozóna, Švýcarsko a Švédsko si vyzkoušely masivní nákupy centrálních bank. Těchto pět ekonomik vytváří 50 procent světového HDP. Polovina světa byla v uplynulých letech uměle nafukována nákupy centrálních bank. A všechny tyto ekonomiky to znovu udělají.

Budou to stále více centrálně plánované monopolní instituce, nikoliv soukromí kapitalisté, kdo bude investovat do firem. Akciové trhy to zachrání před pádem. A při případném pádu vytáhne nahoru. Jakou ale budou mít takové firmy motivaci existovat, když jsou vlastněny komisí, a nikoliv lidmi zajímajícími se o zisk?

Pokud by se k nim přidala Čína, kde se o tom zatím spekuluje jen velmi zlehka, masivně by nakupovaly dvě třetiny světa. Když nebudou nakupovat lidé, pak centrální banky, protože mohou. Na základě Japonska však víme, že nákupy vládních dluhopisů nestačí. Stejně jako Japonsko proto budou i všechny zbylé centrální banky bdící nad polovinou světového HDP investovat na akciovém trhu.

Budou to stále více centrálně plánované monopolní instituce, nikoliv soukromí kapitalisté, kdo bude investovat do firem. Akciové trhy to zachrání před pádem. A při případném pádu vytáhne nahoru. Jakou ale budou mít takové firmy motivaci existovat, když jsou vlastněny komisí, a nikoliv lidmi zajímajícími se o zisk?Firmy budou existovat a trochu se hýbat, ale spíše jako zombie, jež sice žije, ale ve skutečnosti nežije.



Jan Pravda, investor a zakladatel společnosti Pravda Capital.

Složité předpovídání

Existence velkých krizí ukazuje, že jejich předpovídání zůstává největší a nejtěžší otázkou ekonomie – kdyby je ekonomové uměli spolehlivě a včas identifikovat, neopakovaly by se. A navzdory tomu, že na ní lze mnoho vydělat, protože předpovídat časování a hloubku krizí je téměř totéž jako okamžik a hloubku pádu globálního akciového trhu. I to se ukazuje téměř neproveditelné.

Statisticky nevýznamný vzorek

Není divu, v moderní době totiž máme popsané ekonomickými daty jen dvě kvalitní pozorování velkých krizí (1929 a 2008) a pár méně kvalitních (1987 Black Monday či 2000 dotcom). Těchto několik pozorování nereprezentuje statisticky významný vzorek a konvenční metody nefungují.

V moderní době máme popsané ekonomickými daty jen dvě kvalitní pozorování velkých krizí (1929 a 2008) a pár méně kvalitních (1987 Black Monday či 2000 dotcom). Těchto několik pozorování nereprezentuje statisticky významný vzorek a konvenční metody nefungují.

Proto expert, který sebevědomě tvrdí, že krize umí předvídat, nevyzní lépe než pozorovatel labutí velkých (Cygnus olor) předpovídající, kdy a kde nad Vltavou přelétne labuť černá (Cygnus atratus) – převzato z knihy Nassima Nicholase Taleba Fooled by Randomness z roku 2001. Po jejím zveřejnění by si veřejnost otázku, zda/kdy krize přijde, neměla klást, a nahradit ji otázkou, zda jsme udělali dost, abychom byli připraveni, až velká krize přijde.

Složitost předpovědi ukáži na jednom z mála faktorů, který něco o otázce pádu trhu (i velké krizi) říká, ale předpovědět, kdy přijde, také neumí. Jde o Schiller PE (CAPE, cyklicky upravené PE), který za uplynulých 100 let třikrát vystoupal nad 25 (medián je asi 16) – před velkou hospodářskou krizí, kolem „dotcom” bubliny a před velkou finanční krizí 2008.

Tehdy ukázal na problematický trh. Problémem je, že trh (a ekonomika) nepadl vždy hned po maximu, ale trápil svět, klesáním, stoupáním, rychlými pády. Stručně řečeno, investoři i po deset až patnáct letech těchto maxim byli znechuceni špatnými výsledky (po minimech naopak potěšeni).

Stimulovat, nebo nestimulovat?

Dnes je CAPE zase kolem 30, a to nemůže být dobrá zpráva. S jistotou lze pouze říct, že pravděpodobnost korekce (a s tím související krize) je vysoká (o pravděpodobnostním rozdělení krizového jevu víme velmi málo). Stejně je totiž možné, že trh i ekonomiky stimulované různými balíčky mohou pár let růst a padnout, až dojdou poslední stimulační nástroje.

Otázkou je, zda stimulovat, což tvrdil John Maynard Keynes, nebo nestimulovat, což tvrdil Friedrich A. Hayek. Tato otázka v souvislosti s velkými krizemi nebyla přesvědčivě zodpovězena, přestože praxe posledních desetiletí naznačuje, že Keynes měl pravdu.

Otázkou je, zda stimulovat, což tvrdil John Maynard Keynes, nebo nestimulovat, což tvrdil Friedrich A. Hayek. Tato otázka v souvislosti s velkými krizemi nebyla přesvědčivě zodpovězena, přestože praxe posledních desetiletí naznačuje, že Keynes měl pravdu. Máme však za sebou jen dva, statisticky nevýznamné a protichůdné experimenty, což nestačí.

Navíc, v roce 1929 nebyla stimulace použita, a byl to problém, v roce 2008 naopak bylo stimulace nadmíru, ale není zřejmé, zda se tím krizi předešlo nebo se pouze odložila, zamaskovala a pomyslná krizová rozbuška naložila po okraj výbušninou.

Co má dělat investor? Připravit se a být v rovnováze, tedy mít trochu hotovosti, trochu aktiv a částečně shortovat, aby shorty v případě pádu šly nahoru a kompenzovaly ztráty odjinud. A přečíst si znovu Talebovu knihu Černá labuť v novém vydání. (Doporučuji https://www.multpl.com/shiller-pe)



Monitor Jana Macháčka