„Za chvilku se vám budu věnovat. Intenzivně. Tak krásnou neděli jste ještě neměli,“ zazní škodolibě z úst pětapadesátiletého Dalibora Čecha směrem k příchozím hráčům na trénink. Muž, - povoláním revizní technik - který je v ostravském klubu od deseti let, prošel všemi pozicemi a funkcemi, působil i u mládežnických reprezentací a dnes je předsedou i trenérem A-týmu.

Navíc jeho hlas od mikrofonu doprovází zápasy Mariánských Hor i národního týmu. „S humorem říkám, že to, za co by Pražáci chtěli dva tisíce, dělám za jízdenku do hlavního města, občerstvení a možnost vidět nároďák. Můžu být u toho a to je nejlepší,“ vykládá Čech, který si na nepřízeň shůry nestěžuje.

Oblíbený běžecký závod a zážitková procházka se po roce opět uskuteční v Česká Lípě. Celou sportovní událost bude moderovat olympijský vítěz Aleš Valenta.
Aleš Valenta: Bez pohybu a sportování si nedovedu svůj život představit

Právě jeho poslední věta má zvláštní význam. Už „u toho“ být nemusel. „Začalo to tak, jak to u chlapů bývá. Při určité hygieně jsem si nahmatal bulku, která se zvětšovala, což mě dovedlo k doktorovi, který zjistil, že je to nádor. Zhoubný,“ přibližuje ragbyová osobnost události staré třicet let.

Tehdejší pocity, kdy podstoupil operaci a ozařování kobaltem, si stále vybavuje. „Na pokoji jsem ležel s třemi chlapy. Po čase se dvěma, pak jedním a nakonec jsem zůstal sám. Následně přišla nová trojice. A tak se to točilo. Moc depresivní,“ vzpomíná.

Vzdát se? Rozhodně ne! „Byl jsem juniorský reprezentant, na vrcholu, a s fyzičkou, že bych mohl běhat maraton. Pamatuju si na slova primáře Bešky, kapacitu v oboru. ‚Pane Čech, děkujte vašemu sportu, že žijete‘,“ vybaví si věty, které slyšel po čtyřech letech léčení.

Ragbisté Nového Zélandu (v černém) proti Japonsku.
Hon na All Blacks. Ragbistům začíná ostře sledovaný svátek

V roce 2016 si pocity zopakoval, když mu mylně diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. „Říkám si, že jsem stejný den prožil dvakrát. Naštěstí doktor neměl pravdu. Přesto mám na něj zlost, profesionál se má chovat jinak,“ výjimečně se zakaboní.

Pleš jako památka

„Nechci to zjednodušovat, že mi ragby zachránilo život. Roli hrála i podpora rodiny, ale sport byl důležitou součástí. Navíc v kombinaci s tím, že nekouřím a neholduju ani alkoholu. Těmto faktorům děkuju za to, že jsem se s rakovinou popral,“ dodává Dalibor Čech. Jako památka zůstala fanouškovi hokejových Vítkovic pleš. „Tehdy si lidi mysleli, že je to módní styl,“ směje se. Řeč na rakovinu přijde málokdy. „Kostlivce jsem zamknul do pomyslné skříňky a klíče zahodil,“ zvážní.

Polský volejbalista kubánského původu Wilfredo León
Útěk z Kuby, svatba s Polkou. Leóna poznali i Češi

„Říká se, že na konci duhy je poklad. A já věřím, že je i na konci života každého z nás. Jen záleží, co v něm budete mít. Někdo zlato, peníze, jiní vzpomínky či zážitky. Já jsem spokojený už teď, protože život nemám šedý, ale barevný. A to bych přál i ostatním lidem. Neřešme zbytečnosti a malichernosti,“ uzavírá Dalibor Čech.