Na mezinárodní konferenci Výzvy pro transatlantické vztahy, která se konala ve čtvrtek 19. září v Kaiserštejnském paláci v Praze a uspořádal ji Institut pro politiku a společnost společně s European Liberal Forum a Nadací Friedricha Naumanna, měl úvodní projev český premiér Andrej Babiš. Pronesl jej anglicky a v českém překladu jej celý zveřejňujeme.
Vážené dámy, vážení pánové,
Jsem nesmírně potěšen, že mohu otevřít tuto výroční evropskou konferenci, jíž se rozhodly uspořádat European Liberal Forum, Institut pro politiku a společnost a Nadace Friedricha Naumanna.
Jsem rád, že se tato konference bude věnovat transatlantickým vztahům či – jinak řečeno – vztahu Evropy a Severní Ameriky, vztahu Evropské unie a Spojených států. Jsem rád, že jejím tématem budou výzvy, kterým tento vztah v současnosti čelí, a že budeme debatovat i o spolupráci a obraných garancích v rámci NATO.
Tento rok naše země a spolu s ní několik dalších zemí ve střední a východní Evropě oslaví 30 let svobody, 30 let od pádu komunismu, 30 let od chvíle, kdy se naše společnost vydala vstříc demokracii, tržní ekonomice a systému založenému na vládě práva a volné politické soutěži.
Vztah předválečného Československa a Spojených států byl velice přátelský, proto je nanejvýš přirozené, že jsme tento přátelský, bratrský a kooperující vztah, který jsme před 20 lety korunovali vstupem do NATO, po nacistické okupaci a komunistické diktatuře obnovili |
Příběh let 1989 a 1990 ale není jen československý, byť právě v této době se naše země znovu stala součástí evropské rodiny. Tato léta nejsou jen příběhem pádu železné opony a nalezení nových západoevropských přátel. Jsou také časem návratu k dobrým a přátelským vztahům s naším tradičním spojencem a přítelem – se Spojenými státy americkými.
Americký prezident Woodrow Wilson a spolu s ním Spojené státy stáli v roce 1918 u kolébky nezávislého Československa – republiky do značné míry Spojeným státy a americkou tradicí inspirované. Náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk žil a pracoval ve Spojených státech a – jak dobře víme, měl americkou manželku. Vztah předválečného Československa a Spojených států byl velice přátelský, proto je nanejvýš přirozené, že jsme tento přátelský, bratrský a kooperující vztah, který jsme před 20 lety korunovali vstupem do NATO, po nacistické okupaci a komunistické diktatuře obnovili.
Tento dobrý vztah nikdy nebyl jen politický. Myslím, že bychom se v žádné jiné evropské zemi nesetkali s natolik hlubokou a vpravdě lidovou láskou ke všemu americkému, přičemž toto „americké“ se v temných časech mohlo šířit jen pololegálními kanály. Obdivovali jsme americký jazz, americkou country hudbu, americký rock, a vůbec vše americké. Amerika byla romantickým symbolem svobody, bylo to trochu naivní, ale bylo to tak.
Víme, že Američané nejsou zrovna šťastní, že mnohé evropské země neplní slib vyčlenit dvě procenta ze svého HDP na obranu. Myslím, že my Evropané bychom měli v tomto ohledu jednat lépe a za sebe mohu garantovat, že Česká republika, jejímž jsem premiérem, lépe jednat bude a sliby a časový plán dodrží. |
Vždy jsme věděli, kdo osvobodil Plzeň a západní Čechy, a výročí tohoto osvobození doprovázely lidové slavnosti, jež svým rozsahem nemají na evropském kontinentu konkurenci. V Česku žijí stovky sběratelů starých amerických vojenských vozů a tito lidé se o svá auta starají s nefalšovanou láskou. Jsou pro ně symbolem boje za svobodu a ve dnech výročí se s nimi velice rádi chlubí. Když před pár lety naší zemí projel první americký vojenský konvoj, velice vřele jej v ulicích vítaly tisíce obyčejných lidí.
V těchto dnech čelí vztah Evropy a Spojených států několika významným výzvám. Situace však není natolik dramatická, jak by se snad mohlo zdát, a neměli bychom mluvit o krizi. Vážná situace to však přesto je. Víme, že Američané nejsou zrovna šťastní, že mnohé evropské země neplní slib vyčlenit dvě procenta ze svého HDP na obranu. Myslím, že my Evropané bychom měli v tomto ohledu jednat lépe a za sebe mohu garantovat, že Česká republika, jejímž jsem premiérem, lépe jednat bude a sliby a časový plán dodrží.
Chci zdůraznit, že to je moje vláda, která nakoupí americké vrtulníky. Rád bych také uvedl, že naše země hraje velice aktivní roli v zahraničních misích NATO, například v Afghánistánu. Jiným problémem je riziko obchodní války. Jedna z jejích frontových linií se vine mezi Spojenými státy a Čínou. Američané by si měli uvědomit, že tato válka se netýká jen Američanů a Číny, ale že současné napětí snižuje důvěru v globální ekonomiku, a má negativní dopad na Evropu. Nezahrávejme si s hrozbou ekonomické krize, nehrajme si s ohněm.
Některé hlasy tady v Evropě začaly v poslední době volat po evropské strategické a obranné autonomii, po jistém osamostatnění od Spojených států. Ti, kteří tak mluví, nemají rádi amerického prezidenta. Myslím, že by to byl velký, tragický, hluboký omyl. Neměli bychom měnit spojence jen proto, že nemáme rádi nějakého konkrétního člověka. |
Není tu jen Čína. Ve hře je rovněž uvalení amerických cel na Evropu a evropská auta. V této věci stojí Česká republika pevně na straně volného obchodu – to říkáme nahlas v Evropské unii a se svým názorem se neskrýváme ani před našimi americkými přáteli.
Jsou tu další záležitosti – spor o pařížskou klimatickou dohodu, o jadernou smlouvu s Íránem, o kyberbezpečnost, energetickou bezpečnost atd. Jiným problémem jsou američtí internetoví giganti a otázka jejich zdanění, ale i dopadu jejich aktivit na kvalitu evropské demokracie a polarizaci našich společností.
O tom všem jsem hovořil s americkým prezidentem Donaldem Trumpem při své letošní návštěvě Bílého domu a atmosféra během našeho jednání byla velice pozitivní, přátelská a kooperativní. Jsem přesvědčen, že všechny zmiňované rozpory lze vyřešit pravidelnou a trpělivou komunikací a osobními vazbami mezi evropskými a americkými politickými lídry.
Některé hlasy tady v Evropě začaly v poslední době volat po evropské strategické a obranné autonomii, po jistém osamostatnění od Spojených států. Ti, kteří tak mluví, nemají rádi amerického prezidenta. Myslím, že by to byl velký, tragický, hluboký omyl. Neměli bychom měnit spojence jen proto, že nemáme rádi nějakého konkrétního člověka.
My, Evropané, jsme příliš komplikovaní, abychom byli přesně pochopeni, ale i méně komplikovaným Spojeným států trvalo stovky let, než se dopracovaly k funkční a stabilní federaci. Buďte s námi trpěliví, neboť nemáte, a ani nikdy mít nebudete lepší přátele než nás Evropany. |
Američané bojovali za evropskou svobodu ve dvou světových válkách a mnoho jich přitom padlo. Sdílíme společné hodnoty, Evropa i Spojené státy věří ve vládu práva a demokracii, máme systémy vycházející z křesťanství, osvícenství a lidských a občanských práv, sociální solidarity, vlády práva a volného obchodu. Se Spojenými státy tvoříme jednu rodinu, Ameriku Čína v této věci nahradit nemůže.
Chtěl bych však – na straně druhé – Spojené státy požádat, aby s Evropou a Evropskou unií měly trochu trpělivosti. Evropa je komplikovaným kontinentem 28 národů a rozdílných tradic, dějin, kultury, společností a někdy i rozdílných zájmů. A ještě o něco bych chtěl Spojené státy požádat: Nezahrávejte si s tržním protekcionismem. Všichni si jistě dobře pamatujeme, kam tento přístup vedl v době Velké deprese třicátých let.
My, Evropané, jsme příliš komplikovaní, abychom byli přesně pochopeni, ale i méně komplikovaným Spojeným států trvalo stovky let, než se dopracovaly k funkční a stabilní federaci. Buďte s námi trpěliví, neboť nemáte, a ani nikdy mít nebudete lepší přátele než nás Evropany.
Jsem hluboce přesvědčen, že má země, Česká republika, je skvělým příkladem evropské země udržující se Spojenými státy výtečnou komunikaci, kooperaci i přátelské partnerství.
Přeji konferenci, aby měla úspěch.
