Recenze #2: Ad Astra je požitkem pro milovníky velkých hloubavých sci-fi

V 22. století jsou Měsíc a Mars kolonizovány. Na Zemi se staví obří anténa, jejíž konec sahá až do vesmírného prostoru. Sloužit má k navázání komunikace s mimozemským životem. Vedením stavby je pověřen astronaut Roy McBride (Brad Pitt), jehož otec (Tommy Lee Jones), rovněž astronaut, byl velitelem výzkumné expedice projektu Lima, jež měla také pátrat po vyspělém mimozemském životě. Ta se ale před dvaceti lety ztratila kdesi v hloubi vesmíru. Země je náhle zastižena řadou katastrof, které postihnou i stavbu antény. Americké zpravodajské služby se domnívají, že je Royův otec stále naživu a že katastrofy mají původ v explozích, k nimž dochází u Neptunu a souvisí s projektem Lima. Roy je osloven, aby se vydal na misi k vnějšímu okraji sluneční soustavy, kde se jeho otec pravděpodobně nachází...

V našich končinách dosud nepříliš známý James Gray je autorem několika kvalitních, ale nikterak výrazně nápadných a diskutovaných děl. Ad Astra (což v překladu znamená "Ke hvězdám") je z hlediska tématu a náročnosti produkce jeho doposud největším filmovým počinem.

Na první pohled snímek zaujme impozantní vizuální stránkou. Ta je bez přehánění ohromnou pastvou pro oči (silně doporučuji vidět film v kině s co největším plátnem, ideálně v Imaxu), která nabízí mnoho úchvatných velkolepých záběrů vesmíru, planet, obřích stanic, raket apod. Co se výtvarné realizace týče, snese Greyova novinka srovnání jak s legendární Kubrickovou Vesmírnou odyseu, tak třeba s nedávnými hity jako Gravitace či Interstellar. Podmanivý obraz je navíc doplněn o dokonale náladotvornou hudbu Maxe Richtera.

Ad Astra však rozhodně není pouhou přehlídkou skvělých efektů a působivých kamerových kompozic. Má sice nezpochybnitelné parametry epické podívané, povaha filmu je však velmi intimní a introvertní. Přestože se zde pečlivě a detailně zobrazuje nedaleká budoucnost a řeší se stěžejní témata (nejen) lidské existence, ale nepopiratelným středobodem příběhu je Pittův Roy. Jeho nitro, složité vztahy s nejbližšími lidmi (otec, bývala manželka), postoje k civilizaci, době apod. O svých pocitech nás informuje skrze téměř neustálý vnitřní monolog. Ten je však někdy až zbytečně doslovný a divák by se bez něj celkem snadno obešel.

Díky Pittovu charismatu a preciznímu úspornému herectví je Roy postavou dostatečně zajímavou, aby utáhla celý film. A jeho putování kamsi do neznáma za desítky let pohřešovaným otcem může svým temným a pesimistickým laděním připomenout třeba i cestu kapitána Willarda (Martin Sheen) za tajemným plukovníkem Kurtzem (Marlon Brando) v Coppolově Apokalypse.

Greyův film má tudíž velmi daleko ke konvenční odpočinkové popcornové zábavě, při níž si přijde na své celá rodina. Ad Astra takovým filmem vskutku není a vzhledem ke svému pomalému (byť určitě ne utahanému) tempu, minimu akčních scén (z nichž vyniká pozoruhodně zrealizovaná honička lunárních vozidel), naprosté absenci humoru a nadhledu a jemně melancholické meditativní atmosféře jím být ani netouží. Určen je předně fandům chytrých a přemýšlivých sci-fi (viz zmiňovaná Vesmírná odysea, Solaris či Gattaca), z aktuálních novodobých děl má celkovým stylem blízko k taktéž velmi zdařilému Prvnímu člověku.

Ad Astra má slušnou šanci uspět příští rok na Oscarech (minimálně nominace za režii, kameru, vizuální efekty a pro Pitta by byly na místě), horší to ale patrně bude s výdělky v kinech. Představa, že by se takto divácky málo vstřícný film stal velkým komerčním hitem, mi v tuto chvíli bohužel nepřijde moc pravděpodobná.

Hodnocení: 80%