Novátor moderní finskošvédské poezie
Andersson, Claes

Novátor moderní finskošvédské poezie

Finský básník Claes Andersson byl renesanční umělec. Povoláním byl psychiatr, ale nezapřel se ani jako jazzový pianista, společenské angažmá mu vyneslo ministerský post a chvíli se také vrcholově věnoval sportu.

24. července 2019 zemřel Claes Andersson. Výraznou postavou finské kultury i politiky byl od 60. let minulého století.

Narodil se 30. května 1937 v Helsinkách. Jeho mateřštinou byla švédština, kterou rovněž psal. Debutoval básnickou sbírkou v roce 1962, ale básnickým novátorem se stal především ve své sbírce třetí, z roku 1965. Evropská poezie se tehdy inspirovala novými směry (nová jednoduchost, konkretismus, koláž), k nimž si ujasňoval vztah i mladý Andersson. Dosavadní tradiční poezie především reflektovala privátní vjemy a pocity, zatímco jeho básně se vydávají směrem polemickým, pedagogickým a dialogickým. Jak naznačuje i název sbírky Staden heter Helsingfors (To město se jmenuje Helsinky), Andersson se zaměřuje výslovně na město jako milieu a na zkušenost s ním spojenou. Tvoří poezii urbánní, s každodenními motivy, jazykově nekomplikovanou a společensky angažovanou, v níž se stírá hranice mezi uměním a politikou. Lidé soužení bezprizorností moderního velkoměsta v ní často vystupují jako pacienti v léčebně pro duševně choré, tedy v prostředí, které básník, povoláním psychiatr, důvěrně znal.

Andersson se v polovině 60. let postavil do čela revolty mladých básníků proti modernismu, dominantnímu směru švédskojazyčné literární scény ve Finsku. S několika mladými kolegy založil avantgardní časopis FBT, který vycházel v letech 1965–1968. Revolta postupem času odezněla, ale Andersson v psaní poezie ještě několik dalších desetiletí pokračoval, na rozdíl od svých bývalých spolupracovníků, kteří přešli k jiným žánrům či opustili čistě literární scénu úplně. Jeho pozdější sbírky charakterizuje především humanistické etické poselství a autobiografičnost. Na Anderssona později navazovali další mladí finskošvédští básníci.

V mládí se Andersson věnoval také vrcholovému sportu. Společenská angažovanost uplatňovaná v poezii jej na počátku 90. let nicméně přivedla i do finské nejvyšší politiky. Patřil k zakladatelům uskupení Vasemmistoliitto (Levicový svaz), za které byl poslancem a kterému předsedal. Kandidoval za ně v prezidentských volbách. V roce 1997 bylo Finsko čestným hostem veletrhu Svět knihy v Praze a reprezentoval je zde osobně právě on, neboť tehdy vykonával funkci ministra kultury. V onom roce byl česky v nakladatelství Ivo Železný vydán výbor z Anderssonových básní pod názvem Šťastlivec, který autor na veletrhu osobně prezentoval. Přitom prokázal, že je umělcem vskutku renesančním: předvedl se rovněž jako pianista, interpretující jazzové skladby.

Vedle básnictví se Andersson věnoval také románům a literatuře faktu. Z finštiny překládal do švédštiny poezii Penttiho Saarikoskiho, Elvi Sinervo, Penttiho SaaritsyPaava Haavikka. Jeho bibliografie zahrnuje celkem dvacet sedm původních sbírek. Stal se také laureátem několika literárních cen.

 

C. Andersson: Šťastlivec. Ze švédštiny přeložil Ivo Železný
Celou noc jsme mluvili o smrti, o všem čeho
se nechceme vzdát,
Procházek přes pole dolů do sauny,
nočního bubnování deště na plechové střeše,
fyzické touhy po psaní,
našich elektrizujících dostaveníček,
večerů v kině s lékořicí a zpocenými dlaněmi,
knih jako nožů z medu.
Ale ani úzkosti, příležitostně snesitelné, a 
ran kdy jsi přinesla kávu do postele a četlas
nahlas titulky z novin,
našich dětí které odrostly a zmizely
z našich životů,
pářícího šálku čaje a osik šeptajících
otevřeným oknem na verandě.
Jeřáby signalizují červenými stopkami,
srdce pumpuje neúnavně,
kočka pije vodu z modré misky
a moje myšlenky se rozbíhají jako kruhy
na vodě v modré misce.

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse