Fantazie o neexistujících časech. Filmové Panství Downton je pokračováním pohádky o impériu

Jak ukazuje i úspěch řady populistických politiků, existuje mnoho lidí, kteří rádi vzpomínají na staré dobré časy, které nikdy neexistovaly. Panství Downton už od roku 2010 nabízí divákům svět, v němž panoval řád a tradice. Svět, kde blahosklonně vládla moudrá a tolerantní vyšší třída, která se dokázala povznést nad nemanželskými dětmi, homosexualitou či krádežemi, pokud je páchal někdo, koho měli rádi. Svět, kde se všechny problémy daly vyřešit pevnou vůlí a empatickým rozhovorem. Svět, kde projevy zášti, sobectví a třídního boje zněly jako aforismy.

Osudy vévodské rodiny Crawleyových a jejich loajálního služebnictva vysílala britská komerční televize ITV šest let. Za tu dobu proslavila a zaškatulkovala zhruba dvě desítky herců a stala se jedním z nejpřeceňovanějších seriálů současnosti. K úspěchu mu stačila vytříbená výprava a kostýmy, hláškující Maggie Smithová a řada lehce dramatických příhod, v nichž se city mění a události přicházejí a odcházejí v takové rychlosti, aby se dostalo na všech asi dvacet hlavních postav, mezi nimiž si každý vybere svého favorita.

Filmová verze, která má v podstatě podobu dvoudílného vánočního speciálu, opakuje vše, na co jsme zvláštně z pozdějších řad televizní verze zvyklí. Lady Mary řeší panství, lady Edith řeší svůj osobní život, Tom řeší svou loajalitu, služebnictvo se škádlí a nakonec táhne za jeden provaz, tentokrát když jeho důstojnost začnou ohrožovat namyšlení zaměstnanci Jeho veličenstva. Návštěva královského páru na panství v roce 1927 tvoří rámec snímku, v němž se opět letmo vystřídá několik témat a slušivých šatů a kde postavy umí neuvěřitelně snadno uhádnout trable ostatních a zahladit každičkou potíž, ať už se jedná o spor o dědictví, nebo o chystaný atentát.

Člen Sněmovny lordů a manžel dvorní dámy Julian Fellowes kdysi (v roce 2002) vyhrál Oscara za scénář snímku Gosford Park, v němž vztahy osob tzv. nad a pod schody a britský třídní systém využil k sžíravé a duchaplné společenské kritice. Bez dohledu Roberta Altmana se ale v Panství Downton jeho zájem o mikrokosmos panského domu brzo proměnil ve snobskou, nenáročnou vyprávěnku s rychlými zvraty. Vždy se na ni příjemně dívá, dá se během ní snít a odpočívat i se zasmát, když nejvýraznější a nejlépe zahraná postava, matriarcha rodu v podání Maggie Smithové, s profesionální nonšalancí sází vtipné komentáře k čemukoliv. Vedle ní ve filmu nedokáže zazářit už nikdo, ani nová zasloužilá herečka zlákaná pozlátkem Downtonu (a také manželka představitele bývalého majordoma Carsona) Imelda Stauntonová v roli její příbuzné.

Nový díl je určený především a možná pouze pro fanoušky, kteří vydrželi všech šest sezon. Nováčkům se ani nesnaží vyjít vstříc představováním postav nebo rekapitulací osudů. Jeho struktura i způsob vyprávění se drží pravidel televizních epizod, ostatně režisér Michael Engler má zkušenost především ze seriálů jako Sex ve městě a Panství dovedl ke konci jeho dráhy na obrazovce. Verze do kin sice obsahuje informaci, která naznačuje, že svět Downtonu už brzy nebude stejný. Přesto nepůsobí jako okázalé či důstojné rozloučení, jen jako další pokračování nekonečné pohádky o impériu. Pohádky relativně zábavné, ideologicky pochybné, když jako nejvyšší aspiraci „obyčejných“ lidí podává možnost obsluhovat anglického krále, a nonšalantně povrchní.