Na hřebenech Krkonoš mnohdy turisty překvapí informace, že na druhé straně hranice se za vstup do národního parku už platí. „Diskuse o vstupném probíhá i na našich sociálních sítích, ti, kdo diskutují, jsou připraveni a ochotni nějakou formu vstupného za vstup uhradit,“ popisuje mluvčí KRNAP Radek Drahný.
Vstupné do polské části Krkonošského národního parku je zhruba 50 korun. Podle Drahného tam však vstupné zatím neslouží jako způsob regulace, ale příspěvek na úklid či údržbu. „Pro nás by vstupné mělo význam jako nástroj regulace,“ přiznává Drahný.
Sněžku za pěkného letního dne navštíví spolu s pěšími okolo deseti tisíc lidí. Zatím se park snaží regulovat proud návštěvníků marketingově – maximálně se snaží popularizovat méně známá místa. „Ukazujeme, že Krkonoše nejsou jen známá místa. V rámci projektu Neznámé Krkonoše ukazujeme krásná místa v nižších polohách, ale když přijede nepřipravený návštěvník, spolehlivě míří na Sněžku nebo k prameni Labe,“ přiznává Drahný.
Stejná situace je i na Šumavě. Od začátku června do konce srpna letošního roku navštívilo sledované lokality více než 675 tisíc turistů. Loni za stejné období zhruba 600 tisíc lidí. A podobně jako v Krkonoších míří především k nejznámějším místům. „Návštěvnický tlak je obrovský, přemýšlíme o tom, jak to vyřešit,“ potvrzuje mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák. „Hledáme způsoby, jak by mohla být návštěvnost regulována. Zkoumáme technické a legislativní možnosti,“ dodává.
Omezení nebudou hned
Na Svatém kopečku v Mikulově ubývá pod náporem turistů vzácných rostlin |
Jestli se závora nebo turniket u některého ze šumavských jezer či slatí nebo na oblíbené trase podél řeky Vydry objeví, nebude to rozhodně v nejbližší době. „Pokud k nějakému omezení dojde, je to otázka několika let,“ vysvětluje Dvořák.
Regulace vstupu do přírody nemá v tuzemsku tradici. „Od dob Marie Terezie je zajištěn vstup do volného terénu, tak to není na rozhodnutí jednoho parku,“ vysvětluje Drahný z KRNAP. Správci parků si navíc uvědomují, že takové rozhodnutí by bylo citelným zásahem do peněženek návštěvníků.
„Pokud by měla mít význam regulace, musela by být na úrovni parků ve světě, tedy zhruba 500 korun. Pak by ale mohla někoho diskriminovat,“ dodává. Turisté jsou připraveni za zážitky utrácet už teď, lanovka z Pece na Sněžku vyjde na 230 korun, zpáteční lístek dokonce 430. Zájemců o svezení je přitom tolik, že u lanovky stojí několikahodinová fronta.
Turisté čekají ve dlouhé frontě na lanovku na Sněžku:
23. srpna 2019 |
Kostely a zámecké parky
Zpoplatnění jako způsob regulace přestává být něčím výjimečným. Na jaře se začalo mluvit o možné regulaci vodáků na Vltavě, problémy s množstvím návštěvníků se řeší i na památkách.
Už před třinácti lety byl po velké diskusi zpoplatněn vstup do katedrály svatého Víta a do Zlaté uličky na Pražském hradě. Hrad je nejnavštěvovanějším místem v Česku, ročně areálem projde odhadem asi osm milionů lidí, vstupenku si koupí skoro dva a půl milionu z nich.
A ani za poplatek se někdy do katedrály nedostanou – když je uvnitř tolik lidí, že to památku ohrožuje.
Jenže všude to neprojde. Letošní hlavní sezona měla přinést jednu radikální změnu i pro zámek v jihomoravské Lednici – zavedení turniketů a zpoplatnění vstupu do zámeckého parku. Národní památkový ústav přišel s variantou, že by vstup do areálu, který je na seznamu světového dědictví UNESCO, měl stát třicet korun. Záměr památkářů nepřežil ani tři dny. Ustoupili tlaku veřejnosti a zpoplatnění vstupu do zahrad nakonec odsunuli. Poplatek zakázal i exministr kultury Antonín Staněk (ČSSD).
Vstupné se zato tradičně vybírá ve skalních městech – v Adršpachu, v Prachovských skalách nebo na Pravčické bráně pomáhá usměrnit proud turistů a ochránit přírodu.
Za turisty platí obec
Problémy spojené s obrovským množstvím návštěvníků už dávno nejsou tématem jen pro Prahu a Český Krumlov, projevuje se po celém Česku. Ještě v roce 1995 se vstupenek na prohlídku některého z českých hradů nebo zámků prodalo dohromady 8,6 milionu. V posledních třech letech je to celkem 14 milionů. Zatímco pro majitele památky je každý placený turista vítaný, místní to vidí jinak.
Podle statistik Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu zámek Loučeň na Nymbursku minulou sezonu navštívilo 179 tisíc návštěvníků. Pro památku jednoznačně vynikající zprávy, pro 1 400 obyvatel obce je to ale spíš zátěž. „My z provozu zámku nemáme v podstatě nic. Přínos pro obec to rozhodně není,“ říká starostka Loučně Marta Peterková.
Množství turistů představuje pro obec zvýšené náklady třeba za úklid a také dopravní komplikace. „Lidé parkují všude. Zámek nemá zajištěný dostatečný počet parkovacích míst. Lidé klidně parkují i na zákazu zastavení,“ popisuje starostka, s čím se během sezony místní denně potýkají.
Podobnou zkušenost má i dvě stě kilometrů vzdálený hrad Bouzov na Olomoucku. „Přijíždějí spousty lidí, nechávají po sobě nepořádek a vznikají dopravní problémy,“ říká starosta Bouzova Zdeněk Foltýn.
Obce sice mohou získat peníze třeba z placených parkovišť, ale celkové náklady prý nakonec stejně převažují. „Z parkoviště má obec příjem asi šest set tisíc ročně, ale když to porovnáme s náklady, které máme na svoz odpadu, a dalšími výdaji, nakonec to vychází tak, že nula od nuly pojde,“ popisuje Foltýn.
Pískovcové Adršpašsko-teplické skály zažívají nápor turistů:
