Byla to tehdy dokonale utajená akce, tak trochu bojovka. Novináři taktně mlčeli a slávističtí pohlaváři se modlili, aby se jejich plány nevymkly kontrole.
Inter - SlaviaVýkop 18.55 Sledujte podrobnou online reportáž na iDNES.cz. |
V létě 1938 doba byla složitá, ve společnosti bobtnalo napětí z blížící se války. Přesto se právě tehdy rodil pozoruhodný úspěch červenobílé fotbalové historie: jediný triumf v ceněném Středoevropském poháru a na cestě k němu senzační vítězství 9:0 nad italskou Ambrosianou, dnes známou jako Inter Milán.
„Všude vládla nervozita, obavy z toho, co přijde. Ale my jsme prožívali nejšťastnější dny,“ líčil v knize Pět tisíc gólů Pepi Bican, hvězda první kategorie. A také hlavní hrdina nevšedního příběhu.
Středoevropský pohár byl nejvýznamnější klubovou soutěží a Slavia v něm od prvního ročníku nikdy nechyběla, jenže jí scházela trofej. Zatímco Sparta už měla dvě, slávisté na úspěch marně čekali a v Evropě se jí poněkud škodolibě začalo přezdívat „věčný korunní princ.“
⭐️Nezapomenutelný zápas mezi @slaviaofficial
— Slavia Museum (@SlaviaMuseum) September 1, 2019
a Ambrosianou (@Inter) připomíná ve @SlaviaMuseum tento pohár V 1. čtvrtfinále Středoevropského poháru 1938 deklasovala Slavia italského mistra 9:0⚽️Stále jde o jeho nejvyšší porážku na mezinárodním poli✍️ pic.twitter.com/K5WCR3GouM
„Tenkrát, v roce 1938, ve Slavii podřídili všechno tomu, aby se téhle nálepky zbavili. Zvýšili prémie, hráči jezdili před zápasy na soustředění, což nebývalo zvykem. Třeba před Ambrosianou bydleli v Jevanech, na Ferencváros se zase připravovali v Poděbradech,“ vypráví fotbalový historik Vladimír Zápotocký. „A v tom všem hrál nezaměnitelnou roli Bican.“
Bican, jenž coby Vídeňák stále neměl vyřízené československé občanství. A protože se po březnovém Anšlusu přes výzvu nepřihlásil ani o říšské doklady, zbyl mu jen propadlý pas vydaný v roce 1933 najednou neexistujícím Rakouskem.
Což Slavii postavilo před nečekanou otázku: Jak dostat nejdůležitějšího hráče na klíčové duely do Itálie?
Pozor na hnědé košile
Ve třicátých letech na zápasy nikdo nelétal, všechny mančafty po Evropě cestovaly po železnici, jenže to si Bican tenkrát dovolit nemohl. Šuškalo se o tom, že by ho cestou přes Říši vyhmátli Němci a on by musel narukovat do wehrmachtu.
„Měl jsem strach, aby mě hnědé košile někde nevytáhly z vlaku. ‚Tak pojď, chlapečku, jsi přece náš občan, jaképak skrývání.‘“
Proto ve Slavii vymysleli plán B a doufali, že se nic nepokazí.
„Podplatili Jugoše a Italy, byl do toho zapojený i československý konzul, Pepi letěl do Splitu, odkud ho vezli lodí do Itálie, takže když tým přijel vlakem do Milána, on už na něj na nádraží čekal. Nikdo se o té akci nesměl dozvědět, báli se kvůli Němcům, aby se nic nevykřičelo,“ přibližuje historik Zápotocký.
Cesta do finále1. kolo: Slavia - Beogradski 3:2 a 2:1 Čtvrtfinále: Slavia - Ambrosiana 9:0 a 1:3 Semifinále: Slavia - Genova 2:4 a 4:0 Finále: Slavia - Ferencváros 2:2 a 2:0 |
Novináři o všem diskrétně mlčeli, se Slavií a Bicanem proti Německu drželi basu. A cestu týmu z Prahy přes Mnichov až na sever Itálie k čtvrtfinálové odvetě podrobně mapovaly jakoby nic.
„Výprava odjela v 15.36 hod. z Wilsonova nádraží a jede přímo až do Milána, kamž dorazí v pátek 11.25 hod.“
„Celní prohlídka v Brodě nad Lesy minula zcela hladce a v Mnichově již byla Slavia očekávána přáteli z tamního klubu 1860 v čele se sekretářem Jakubusem, kteří obstarali Slavii místa v mnichovském rychlíku do Milána.“
Už tenkrát před odvetou čtvrtfinále to byla triumfální jízda. V Plzni a v Domažlicích na hráče čekalo občerstvení i s plzeňským pivem, lidé mávali československými vlajkami, přáli mnoho štěstí a gratulovali.
Dochované dobové fotografie v archivu fotbalové Slavie ze slavného vítězství 9:0 nad italskou Ambrosianou na Letné.
Vždyť Slavia do Milána cestovala s obrovským devítigólovým náskokem v zádech, který si nahrála v Praze na Letné. Proto si v Itálii dopředu vyřídila prodloužený pobyt až do semifinálového utkání s Janovem.
Nikdo nepochyboval, že se v něm český tým představí.
9:0! K nevíře!
„Velkolepé vítězství Slavie nad Ambrosianou před jásajícím hledištěm na Spartě znamená největší porážku mistrovského klubu Itálie v jeho historii a rekordní score Středoevropského poháru od založení soutěže,“ hlásil po prvním utkání Polední list.
Čtyři góly dal Bican, po dvou Horák s Vytlačilem a s jedním přispěl Bradáč. Po desáté trefě volalo nenasytné publikum - dvaadvacet tisíc lidí! - marně. A ti, kteří na stadionu nebyli a o výsledku se pouze doslechli, pochybovali.
Úryvky z dobového tiskuO výhře nad Ambrosianou: „Po třetí brance zbylo na hřišti jen jedno mužstvo, a to byla Slavia. Italům se rozklížil útok. Spojky se vracely k pomoci přetížené zálože, křídla nedostala kloudné přihrávky a nemožně slabý střední útočník Campatelli si proti naší obraně nekopl. Brankář Peruchetti dostal všechny branky zblízka anebo tak umístěné, že nemohl zakročit. Také obránci – ač si za celý zápas neodpočinuli – byli vlastně nejlepšími hráči hostí. Záloha byla oproti oné Slavie pouhým stínem.“ (Národní listy) O reakci na senzaci: „K půlnoci v pondělí byl už hlas v telefonu sportovní redakce nevrlý a ochraptělý. Zkuste to, prosím, a opakujte dvacetkrát za sebou: ‚Slavia porazila Ambrosianu 9:0‘ a uvidíte, že je to k omrzení. Pětkrát odpovíte s nadšením, pětkrát poté s porozuměním, dalších deset odpovědí řeknete z povinnosti, ale ostatních padesát už křičíte do mikrofonu apaticky, anebo podrážděně. Vždyť už vyšla řada zvláštních referátů ve večernících a na ulici uslyšíte monotonní výkřiky kamelotů ‚Slavia drtí italského mistra‘, nebo ‚Rekordní vítězství červenobílých‘ atd. atd. a lidé se pořád ptají! Nu, omluvme ‚fans‘. Vždyť to bylo opravdu k nevíře...“ (Star) O cestě do Itálie: „Jede-li člověk z Prahy 26 hodin vlakem a má štěstí, že jeho cílem je krásné italské město pod Alpami Lago di Como, jistě neodolá a jde se rovnou z vlaku vykoupat. To udělá také výprava pražské Slavie, která v Bellagio na břehu modrého jezera tráví poslední hodiny před odvetným zápasem Středoevropského poháru proti Ambrosianě. Po pražském vítězství 9-0, dosavadním rekordem pohárových zápasů, je nálada ovšem skvělá.“ (A-Zet) |
„Omluvme je, vždyť to bylo opravdu k nevíře,“ psal populární sportovní časopis Star. A podobný motiv se opakoval i jinde: „Nestačili jsme ujišťovati nedůvěřivé tazatele telefonem, že to není nepodařený žert.“
Co na tom, že v odvetě na slavném a takřka prázdném San Siru tým Ambrosiany přitvrdil a v úmorném horku Slavii přece jen přetlačil 3:1. Italové na svůj tým pískali, zato soupeře odměnili nadšeným aplausem.
„Meazza nebo Ferrari, velké hvězdy Ambrosiany, byli čerství světoví šampioni a po mistrovství ani nedostali dovolenou. Rovnou museli naskočit do Středoevropského poháru. Prvním kolem ještě tak tak prolezli, ale v tom druhém proti Slavii sotva tahali nohy,“ popisuje Zápotocký okolnosti slavného slávistického triumfu.
Za postup dostal každý hráč Slavie 1 800 korun, jen Bican inkasoval dvojnásobek, což měl ve smlouvě. „Za finále mají hráči přislíbeno 2 500 Kč. To je peníz, který již stojí za mimořádnou námahu,“ informoval dobový tisk.
V Itálii slávisté v červenci 1938 zůstali celý týden, po postupu přes Ambrosianu si užívali si v letovisku Bellagio u jezera Como, lehce trénovali před duelem proti Janovu a pak už nasedli do zpátečního vlaku. Tedy kromě Bicana, který se československého pasu dočkal až v srpnu a domů musel znovu přes Split. Legálně mohl cestovat až na finále do Budapešti.
Slavia ho v září nad Ferencvárosem vyhrála 2:0, což po domácí remíze 2:2 málokdo čekal. Vlastní fanoušci Slavii po prvním utkání vypískali, odcházeli rozčarovaní, týmu před odvetou vůbec nevěřili. Přesto se s ním nakonec radovali.
Jenže ne na dlouho. Osmnáct dnů po finále byla dojednána mnichovská dohoda – a na fotbal se rázem zapomnělo.
Slavia, vítěz Středoevropského poháru z roku 1938 V horní řadě stojí zleva: legační rada Fiša (zástupce čs. vyslance v Maďarsku, zástupce Slavie v organizačním výboru soutěže), Coppolla (předseda organizačního výboru, jinak předseda italské fotbalové asociace), Václav Valoušek (předseda fotbalu ve Slavii, vedoucí výpravy), Josef Laufer (mezinárodní sekretář Slavie, rozhlasový reportér a sportovní redaktor ČTK), hlava maséra Jiřího Hegera, Josef Bican, hlava druhého brankáře Aloise Bureše, Rudolf Vytlačil, hlava trenéra Jana Reichardta, Karel Černý, Ladislav Šimůnek, Alexa Bokšay, v civilu jsou sportovní náčelník Václav Pechar (hráč prvního mužstva 1920-1924, nyní v roli vedoucího mužstva) a Václav Bouška, který hrál úvodní dva zápasy s Beogradski. V dolní řadě zleva: Vojtěch Bradáč, v civilu Koloman Bobor (bývalý hráč Slavie maďarské národnosti 1927-1929, při tomto zápase působil v roli oficiálního tlumočníka), Otakar Nožíř, kapitán Ferdinand Daučík s trofejí, Vlastimil Kopecký, Karel Průcha a Bedřich Vacek. Fotografii pořídila agentura Magyár Hírlap v neděli 11. září 1938 po skončení finálového duelu s Ferencvárosem. |
