Nic mi není! Pomoc nepotřebuju! - dvě nejčastější věty, které slýchají blízcí lidí trpících psychickou poruchou

Trpí váš blízký duševní nemocí, nechce si to přiznat a léčit se? Kniha klinického psychologa poradí odborníkům i laikům, jak s psychicky nemocným komunikovat a ukázat mu cestu k léčbě.

Xavier Amador - autor knihy Nic mi není! Pomoc nepotřebuju!, se ve své práci inspiroval životním příběhem svého bratra, který onemocněl schizofrenií, a na řadě příkladů z jejich společného života a ze své praxe ilustruje, jak složité je přimět člověka s duševní nemocí akceptovat léčbu.

Xavier Amador Nic mi není! Pomoc nepotřbuju! Jak pomoci duševně nemocnému, který odmítá léčbu

Podle průzkumů si svou nemoc neuvědomuje téměř 60 % pacientů se schizofrenií, asi 25 % nemocných se schizoafektivní poruchou a téměř 50 % osob s manickou depresí.

Lidé s psychickými poruchami mají až příliš často pocit, že jsme jejich nepřátelé. Z jejich perspektivy jsme pro ně protivníci a kritici – a zcela určitě ne jejich spojenci. V tomto kontextu není nijak překvapivé, že vztah s nimi se často promění v nepřátelský. Jakmile však jednou pochopíte, že když duševně nemocný odmítá léčbu, je to důsledek mozkové dysfunkce, kterou takový člověk nemůže ovládnout, pochopíte také, proč byste si to neměli brát osobně a neměli ho obviňovat z něčeho, co se jeví jako promyšlené popírání.

NÚDZ připravil dotazník, který orientačně posoudí, zda se u dotazovaných objevují některé z projevů, které lze považovat za rané symptomy psychotického onemocnění.

LEAP je registrovaná značka. Je to zkratka slov listen, emphatize, agree a partner a v angličtině znamená přeskočit. Pro české vydání jsme zvolili zkratku 4P, složenou z výrazů poslouchat, prožívat s empatií, pracovat na něčem, na čem bychom se shodli, a pěstovat partnerství. Více informací a bezplatných materiálů na www.LEAPInstitute.org


Amador se v knize věnuje zejména metodě LEAP/4P a jejímu teoretickému i praktickému využití. Zabývá se dále tématy jako je pravda o popírání duševní nemoci, nedůsledné užívání léků, nedobrovolná léčba, násilí a duševní nemoci, partnerství lidí s duševní nemocí, …

Obsah celé knihy Nic mi není! Pomoc nepotřebuju! najdete zde.

Titul přeložila Marcela Koupilová.

Ukázka:

Poslouchejte

Zrcadlové poslouchání je dovednost, která vyžaduje kultivaci –  pro většinu lidí to není přirozený dar. Abyste to zvládli, bude třeba se naučit skutečně naslouchat a na to, co váš blízký cítí, co chce a o čem je skálopevně přesvědčen, nereagovat. Potom, jakmile si budete myslet, že rozumíte tomu, co vám říká, mu musíte vlastními slovy zrcadlit, jak vy chápete to, co jste právě slyšeli.

     Podstatné je, abyste to dělali, aniž byste to nějak komentovali, vyjadřovali nesouhlas nebo se hádali. Když se vám to povede, nechuť vašeho blízkého mluvit s vámi o léčbě se zmenší a vy začnete jasněji nahlížet na jeho zkušenost s nemocí a léčbou, kterou odmítá. Když budete vědět, jak váš blízký prožívá představu, že trpí duševní chorobou a musí brát psychofarmaka, budete mít základ pro to, abyste se mohli začít posouvat vpřed. Budete však muset zjistit také to, jaké naděje a očekávání má do budoucna, bez ohledu na to, jestli se vám zdají realistické, nebo ne. Jestliže dokážete přesně zrcadlit, jak těmto zkušenostem, nadějím a očekáváním rozumíte vy, váš blízký s vámi bude mnohem ochotněji mluvit otevřeně. A co je ještě důležitější – bude také ochotnější naslouchat, co mu k tomu musíte říci vy.

Prožívejte s empatií

Druhý nástroj na vašem opasku vám pomůže se naučit, kdy a jak vyjádřit empatii. Kdyby ke každé technice existovalo úsloví, pro empatii by znělo nějak takto: Jestliže chceš, aby někdo bral vážně tvé stanovisko, nejprve ho ujisti o tom, že jsi vážně promyslel to jeho. Quid pro quo. To znamená, že se musíte vcítit do všech jeho důvodů, na základě kterých nechce přijmout léčbu, i když vám se zdají „šílené“. A zvláště důležité je, abyste se vcítili do všech pocitů spojených s bludy (jako strach, hněv a dokonce euforie, to v případě grandiózního bludu). Ale nebojte se, prožívat společně pocity, které určitý blud vyvolává, není totéž co souhlasit s tím, že ona představa je pravdivá. Možná se vám to zdá jako nedůležité, ale ta pravá empatie, jak uvidíte, dokáže úžasně změnit vnímavost vašeho blízkého pro vaše obavy a názory.

Tip na knihy: Hraniční porucha osobnosti, Deprese a jak ji zvládat,Cesty z úzkosti a deprese

Pracujte na tom, na čem se shodnete

Najděte společnou půdu a vykolíkujte si ji. Když víte, že to, co vy chcete pro svého blízkého, je to, co on nechce, může se vám zdát, že žádnou společnou půdu nemáte. Vy chcete, aby připustil, že je nemocný, a aby přijal léčbu. On si myslí, že nemocný není, tak proč by prosím vás měl brát léky na nemoc, kterou nemá? Abyste neskončili ve slepé uličce, budete muset pečlivěji hledat společnou půdu a jakoukoli motivaci, kterou by váš blízký mohl mít k nějaké změně. Společná půda tu je vždycky, i mezi těmi na první pohled extrémně protichůdnými pozicemi.

A s tímto poznáním teď budete schopni mu předložit myšlenku, že medikace by mu mohla pomoci tyto jeho cíle uskutečnit.

Důraz se tu klade na uznání toho, že váš nemocný blízký má možnost osobní volby a zodpovědnost za rozhodování o svém životě. Když použijete svůj nástroj pro práci na tom, na čem se shodnete, stane se z vás neutrální pozorovatel, který bude poukazovat na různé věci, na kterých se shodnete. Když k tomu budete vyzváni, můžete také poukazovat na pozitivní a negativní důsledky rozhodnutí, která váš blízký učinil. Znamená to, že se budete muset zdržet výroků jako: „Podívej, kdybys ty léky bral, neskončil bys v nemocnici.“ Vy se budete soustředit na společné pozorování – identifikujete fakta, na kterých se nakonec shodnete. Nebudete sledovat a komentovat, co se stalo, ale budete klást mnoho otázek jako např.: „A co se tedy stalo, když ses rozhodl, že už léky nebudeš brát?“ „Zmizely ty hlasy, když už jsi léky nebral?“ „Za jak dlouho po tom, cos léky přestal brát, ses zase dostal do nemocnice?“

     Jestliže používáte zrcadlové naslouchání a empatii, váš blízký vás nebude vnímat jako protivníka, ale spíše jako spojence, a získat od něj odpovědi na tyto otázky bude mnohem snazší, než jak se to může jevit. Jestliže pro tuto chvíli svoje představy odložíte stranou, možná najdete velký kus společné půdy. Když například na otázku, co se stalo, když přestal brát léky, dostanete odpověď: „Měl jsem víc energie, ale nemohl jsem spát a měl jsem strach,“ můžete s tímto pozorováním souhlasit, aniž byste ho nutně spojovali s duševní nemocí.

     V této fázi budete hledat motivaci, kterou by váš blízký mohl mít k přijetí léčby („lépe spát“, „nemít takový strach“, „získat práci“, „nedovolit druhým, aby mě otravovali s tím, že jsem nemocný“ atd.), která však nemusí mít nic společného s jeho náhledem na duševní nemoc samotnou. Budete vědět, jaké jsou jeho krátkodobé a dlouhodobé cíle, protože jste o nich spolu mluvili. A s tímto poznáním teď budete schopni předložit mu myšlenku, že medikace by mu mohla pomoci tyto jeho cíle uskutečnit. Znovu zdůrazňuji, a jistě to nebude nikdy zdůrazněno dostatečně – vaše návrhy by se v žádném případě neměly týkat přesvědčování, že je duševně nemocný.

Pěstujte partnerství

Budovat si při dosahování společných cílů vztah partnerství je poslední a z vlastní zkušenosti mohu říci, že nejuspokojivější nástroj, který budete používat. Jakmile jednou poznáte oblasti, na kterých se shodnete (nebýt hospitalizován, získat práci, vrátit se do školy, získat byt atd.), můžete na dosažení těchto cílů začít spolupracovat. Na rozdíl od předchozích technik tato technika vyžaduje, že se oba výslovně pro společnou práci rozhodnete, že se z vás stanou členové jednoho týmu, kteří usilují o stejný cíl. Vy můžete za zaslouženou odměnu pokládat „uzdravení z nemoci“, zatímco váš blízký ji možná bude nazývat „získáním práce“. V uskutečnění akčního plánu, který s největší pravděpodobností bude zahrnovat přijetí léčby a s ní spojené péče, ale nezáleží na tom, jak věc nazveme.

Xavier Amador je klinický psycholog, profesor Kolumbijské univerzity a ředitel LEAP institutu. Mezi forenzní případy, na nichž se podílel, patří Unabomber, Lynndie Rana Englandová (obviněná z mučení zajatců), masový vrah Jared Lee Loughner, únosce Elizabeth Smartové (unesena ve 14 letech, denně zneužívána) a terorista Zacarias Moussaoui. Napsal osm knih, má více než pětadvacetiletou zkušenost s prací s dospělými, rodinami a páry. Žije v New Yorku.

Závěrečnou část knihy tvoří stručné shrnutí hlavních intervencí, které vám pomohou snadno si zapamatovat základní nástroje potřebné k tomu, abyste někoho, kdo je ve stavu „popírání“, přesvědčili, že je nutné přijmout léčbu a, což je ještě důležitější, přijmout vaše přátelství a podporu.

Knihu Nic mi není! Pomoc nepotřebuju! můžete koupit na našeh e-shopu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru