Lukin na konferenci hovořil jako jeden ze tří hlavních řečníků. Spatra půl hodiny mluvil o ŠOS a návratu multipolarity, tedy světa s více mocenskými centry. „Když se nad tím zamyslíte z (dlouhodobé) historické perspektivy, svět byl vždy multipolární,“ uvedl s odkazem na starověk, středověk i novověk.
Bipolaritu během (začátku) studené války označil za výjimku, stejně jako unipolaritu z 90. let 20. století.
Končící dominance Spojených států souvisí s posilováním Číny, Indie, Brazílie a Ruska, které dohromady tvoří skupinu BRIC. K součinnosti tyto rozdílné země přimělo i povýšenectví Západu, podotkl Lukin.
„Problémem je, že USA a jeho řekněme satelitní státy v Evropě nemají ideu rovnoprávného vztahu (k Rusku),“ poznamenal.
V očích Lukina se Západ po roce 1989 pokusil postkomunistickému světu vnutit svůj politický a ekonomický model. Tato snaha podle něj více méně uspěla u malých a kulturně bližších středoevropských zemí, selhala však v Rusku i Číně.
„Rusko se chtělo začlenit do Západem ovládaného mezinárodního systému, ale ne jako (významem) malá země, která musí poslouchat příkazy z centra, nýbrž jako ten, kdo o problémech spolurozhoduje,“ řekl.
Dodal, že od Michaila Gorbačova byli všichni sovětští i ruští lídři zpočátku prozápadní. Pak se ale prý v Západu vždy zklamali. Zdůraznil, že tímto vývojem prošel i současný ruský prezident Vladimir Putin, který původně nadnesl vstup Ruska do NATO.
Rusko a Čína jsou hlavní hrozby NATO, tvrdí americký velvyslanec v ČR |
Hořké výsledky prozápadní orientace přesměrovaly zájem Moskvy víc k Asii. „ŠOS je možná jedinou světovou organizací, kde pracovním jazykem není angličtina – pouze ruština a čínština,“ zmínil Lukin.
„ŠOS je nepřítelem, pokud uvažujeme o světě optikou „konce dějin“. Může být ale partnerem, pokud svět nahlížíme více kooperativně,“ doplnil s tím, že „stupidní“ ideu konce dějin již nezastává ani její americký autor Francis Fukuyama. Ten koncem dějin mínil definitivní triumf západního modelu liberální demokracie.
Podle Lukina se partnerství Západu se ŠOS nabízí například v boji proti terorismu a při řešení situace v Afghánistánu, kde NATO 18 let neúspěšně vojensky působí. „Nezápadní centra moci by chtěla spolupracovat s EU či obecně se Západem, ale bez této spolupráce se dokážou i obejít,“ upozornil.
Připustil nicméně, že ekonomická spolupráce mezi členy ŠOS pokulhává. Na rozdíl od BRIC zatím například nevytvořily společnou banku. Rozvíjí se ale kontakty v politické, bezpečnostní a kulturní oblasti.
ŠOS se neustále rozrůstá
Mnozí analytici považují ŠOS za protiváhu USA. Organizace vznikla v roce 2003 jako sdružení Ruska, Číny a čtyř z pěti středoasijských postsovětských států – Kazachstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgystánu.
Čína a Rusko upevňují svoji pozici v Africe, USA jen bezradně přihlíží |
V roce 2017 se řady plnohodnotných členů rozšířily o Indii a Pákistán. Status pozorovatelů získaly Írán, Afghánistán, Bělorusko a Mongolsko. Takzvanými partnery dialogu se staly Turecko, Ázerbájdžán, Arménie, Nepál, Kambodža a Srí Lanka.
Lukin vede Katedru mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Moskvě. Zároveň je ředitelem Centra východoasijských studií a Šanghajské organizace pro spolupráci při Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO).
Tento institut měl vazby na sovětské rozvědky. Před rokem 1989 na něm studoval také například bývalý šéf české diplomacie Jan Kohout a český eurokomisař pro rozšiřování EU Štefan Füle.
Lukin vystoupil na mezinárodní vědecké konferenci s názvem Šanghajská organizace pro spolupráci a Evropa: partneři, soupeři či nepřátelé? Akce se konala v pražské Vile Lanna a uspořádal ji Historický ústav AV ČR spolu s Centrem globálních studií AV ČR.
Geopolitika znovu na scéně
„Lukin patří k nejvlivnějším současným ruským politologům a hojně publikuje i na Západě. V 60. letech žil s rodiči v Praze a má k ní kladný vztah,“ sdělil iDNES.cz Emil Voráček z Historického ústavu. Tento rusista konferenci zorganizoval a předsedal panelu s Lukinem.
Číňané potichu kácejí Sibiř. Z tajgy se stává pustina, hrozí katastrofa |
„Nové integrační procesy v různých částech světa souvisí s geopolitikou. Musíme je pečlivě sledovat a jako Evropané se snažit pochopit, kde je naše místo v tomto velkém koncertě multipolarity,“ pronesl Voráček při zahájení konference.
„V době Trumpa a brexitu, kdy Západ čelí fragmentaci, můžeme naopak vidět mnoho integračních procesů v Asii jako je právě Šanghajská organizace pro spolupráci,“ dodal ředitel Centra globálních studií Marek Hrubec.
Na konferenci promluvilo 13 akademiků z Česka, Ruska, Číny a Itálie. Řím v březnu jako první ze skupiny nejvyspělejších zemí G7 přistoupil k čínskému projektu Nové hedvábné stezky, která má dopravně a obchodně propojit Asii, Evropu a Afriku.
„Stezka (…) je projevem nové, vysoce sebevědomé zahraniční a bezpečnostní politiky, která je zaměřena na získání globální hegemonie,“ napsal v roce 2015 rakouský expert Werner Fasslabend.
