Ano, Talentův finiš v sobotním dostihu byl drtivý. Osmiletý rekonvalescent, který má chronické problémy s kopytem a více než rok nezávodil, všem na dráze i na tribunách „vytřel zrak“.
„Bylo to úplně super, kůň šel úžasně, trenérka (Hana Kabelková) ho připravila perfektně,“ rozplýval se Novák. Ale zároveň dodal: „Varovala mě, že je až moc natěšený - už v práci ho měli problém držet a bylo to znát i v tom dostihu. Když jsem ho tu jel předloni, byl dobře ovladatelný, ale teď tahal, takže jsem s ním měl velké starosti.“
Talent neběhal opravdu dlouho. Upřímně: Na co jste si s ním v dostihu věřil?
Paní Kabelková je známá tím, že koně, hlavně na kvalifikaci, umí připravit. Vyhrála jich už iks. Myslel jsem si, že by někde vpředu mohl být. Samozřejmě tam byl Tzigane du Berlais, který ukázal formu už minule druhým místem. Půda mu měla svědčit, nevím... Hlavně na začátku mítinku to koním pana Tůmy běhalo. Tzigane určitě patřil k favoritům. Já měl hlavně přejít, aby se Talent kvalifikoval. Za pár dní se dozvíme, jestli bude po dostihu zdravý a dohlášený. Podle mě by to mohlo být dobré. Je dobře nachystaný.
Byl to triumfální návrat, náskok jste měli obrovský.
V cílové rovině nevypnul, a když v ní kůň takhle zabere a jde vyloženě sám, je to úchvatné. A myslím, že kdyby se na něj nějaký soupeř dotahoval, zabojuje ještě víc.
Měl jste od trenérky kromě základního úkolu, tedy dokončit, ještě nějaké speciální „ordre“?
Říkala mi, ať s ním hlavně moc nepospíchám, ať ho ze začátku schovám mezi koně. Ale to se mi moc nepovedlo. Pak se propracoval dopředu a já potřeboval jiného koníka, aby se mi Talent zase usadil. Vedl Josef Borč s Dulcarem, měli náskok. Ale viděl jsem, že mu tahá, a můj kůň šel v klidu. Věděl jsem, že Dulcar takovou třídu nemá, že mu na poslední oranici dojde a mohl bych jít znovu do čela.
Závodiště bylo po dešti nacucané, což vám evidentně vyhovovalo.
Koním, co jsem jezdil, to sedělo. Dráha jim v téhle sezoně konečně pomohla. Počasí nám doteď moc nepřálo, vymodlili jsme si to alespoň na poslední kvalifikaci.
Za neobvyklou lze označit i olověnou oblohu, taková tu letos snad ještě při dostizích nebyla.
To ne. Počasí si s námi zahrává, už minulý rok to bylo s tím suchem podobné. Je to vidět i na počtu zraněných koní, je jich hodně. Nikomu se je nechce dávat na tvrdou dráhu, byť se pořadatelé snaží, aby byla co nejměkčí. Vody je málo, nemohou s ní plýtvat... A trenéři koně šetří na říjen, kdy je Velká pardubická.
Hlasatel dokonce žádal fotografy, aby i přes špatnou viditelnost nepoužívali blesk. Měl jste při nějakém dostihu problém s tím, že by se někdy váš kůň blesku lekl?
Tady v Pardubicích ne, ovšem pár případů v minulosti bylo. Ale když jsme skočili „prubiskok“ (zkušební skok), stáli nám v dráze. Cválal jsem první a musel jsem na ně řvát, aby mi uhnuli. Někdy jsou neukáznění.
V jednom z rámcových dostihů jste byl druhý s Lad Inem a těsně před kvalifikací první s Playerem. Závěr odpoledne se vám vydařil na výbornou...
Určitě. Jezdil jsem čtyři koně, i když jsem jich měl nasmlouvaných víc. Ale po mosteckém pádu z minulého víkendu mě dostihová komise nechtěla moc pustit. Já věděl, že už někdy ve středu by to mohlo být v pohodě. Pochopitelně něco jiného je práce, a něco jiného dostih. Jsem rád, že se to povedlo. Dělám si teď legraci, že jsem si potřeboval dát do palice, abych vyhrál.
Platí, že byste měl v letošní Velké pardubické jet Playera, a nikoli Talenta?
Pokud budou oba v pořádku, pojedu Playera. Je to kůň z naší stáje, mojí přítelkyně (trenérky Lenky Kvapilové). Někdy ve třech, čtyřech letech jsme ho koupili od Vocáskových a na Velkou ho pipláme. Letos jsem ještě uvažoval spíš o Ceně Labe, ale výkony si o Velkou řekl. Tlačila na to i přítelkyně. Když bude Player zdravý, majitel ho dohlásí.
