Jak zemědělství a využívání půdy produkuje emise skleníkových plynů?Vezměme si to napřed globálně. Když převádíte lesní půdu na zemědělskou, vyprodukujete velké množství emisí. Nejprve tím, že les vypálíte. Lesní půda obsahuje velké množství uhlíku. Ale to se České republiky netýká. Protože my jsme si tuto změnu zažili v době neolitické revoluce a ve středověku. Od té doby se poměr orné půdy vůči lesu spíše mění ve prospěch lesů. V posledních 30 letech tak krajina emise spíše pohlcovala. A tak by to zůstalo, kdyby nás nepostihla kůrovcová kalamita.
Každopádně naše zemědělství je na tom z pohledu celkových emisí ve světovém porovnání dobře. I když stále máme velké rezervy, to nepopírám.
V čem jsou naše rezervy?
Používáme velké stroje. Ty jsou konstruovány tak, aby půdu tolik nezatěžovaly. Rozhodně ji zatíží méně než malý stroj, který ji víckrát přejede a spotřebuje více paliva.
Část zbytečných emisí pak pochází z nevhodného dávkování hnojiv, zvláště teď v suchých letech, kdy se často nedá zvolit správná dávka a hnojivo zůstane nevyužité. Pokud člověk pohnojí v nevhodnou dobu nebo příliš mnoho, hnojivo se zjednodušeně přemění na oxid dusíku, což jsou skleníkové plyny. S tím vším bychom mohli něco dělat.
Jinak je na tom naše hospodaření dobře? I přestože používáme hnojiva, velké stroje a obhospodařujeme velké lány?
Přesně tak a právě proto. Když dobře použiji hnojivo a osivo, dosáhnu vysokého výnosu a emise, které vyprodukuji, jsou pořád stejné. V tom je velká část evropského hospodaření nad světovým průměrem.
Sám proti lhostejnosti i útlaku. V Moskvě demonstruje za klima jeden mladík |
Takže návrat ke starším metodám zemědělství, jako je obhospodařování menších polí, nemá smysl?
Nemůžeme se vrátit k tomu, co fungovalo za našich dědů. Svět se změnil, poptávka se změnila a zejména klima se změnilo. Na druhou stranu naše hospodaření je dotaženo ad absurdum.
Naše pozemky jsou příliš velké, o tom není sporu. Potřebovali bychom pozemky o velikosti desítek hektarů, ne sto a více. Podle mě lze zemědělství dělat i na výrazně menších lánech, ale ne zas tak malých jako v Rakousku. Tam občas hospodaří na jednom až dvou hektarech, což z pohledu emisí taky není úplně správně.
Co myslíte tím, že jsme hospodaření dotáhli ad absurdum?
Velikost pozemků. Tam vidím největší rezervy a myslím si, že současně to je nejjednodušší opatření, které můžeme udělat. Nemyslím tím administrativní rozdělování, ale spíš to, aby si zemědělec sám určil, která část pozemku má vysokou produktivitu a která nižší. Podle toho si může rozhodnout, jak na ní co nejlépe hospodařit, jaké tam pěstovat plodiny a jak hnojit.
Jak tedy podle vás bude vypadat budoucnost českého zemědělství?
Zemědělci mají momentálně spoustu poradců. Sice v něm pracují dvě procenta obyvatelstva, ale rozumějí tomu skoro všichni. Minimálně babička má zahrádku nebo náš pradědeček měl pole, takže já se cítím jako někdo, kdo ví, jak hospodařit. To samozřejmě říkám s nadsázkou.
V krajině je spousta věcí špatně a čeká se na změnu, která musí přijít. Ale lidé ji musí dělat z vlastního přesvědčení. My v současné době říkáme zemědělci: Teď musíš zasít, teď sklidit. To často nedává smysl, protože každý rok je jiný.
A kdo za to může?
Vinit zemědělce je snadné, protože jich je málo a jsou nepopulární. Vezměme si současný problém se suchem, které je důsledkem změny klimatu. Zemědělství a lesnictví jsou tedy těmi prvními sektory, které změnu klimatu pociťují, ne viníky. Takže můžeme se smát zemědělcům a říkat: Dobře jim tak, sucho zavinili, tak to mají.
Na záchranu planety máme 12 let, řekli v Rozstřelu studenti stávkující za klima |
Přitom další na řadě budou jiné, pro zaměstnanost podstatnější obory. Nebude-li voda v krajině a v řekách, nebudeme mít vodu pro řadu průmyslových podniků. Naráz budeme pociťovat změnu klimatu daleko více než tak, že na venkově mají nízké výnosy.
Nemohou si zemědělci za sucho částečně sami? Za to, že se dříve odvodňovala pole?
To je nesmysl. Dělali jsme si analýzu výnosů mezi roky 1869 až 1912 a 1961 až 2010. V období před první světovou válkou dosahovali naši předkové na jižní Moravě nejvyšších výnosů právě v suchých letech. V posledních letech je to přesně naopak. V době před první světovou válkou bylo zkrátka o více než stupeň chladněji, srážky stačily a vody bylo mnoho. Proto naši předkové začali odvodňovat, aby dosáhli lepších výnosů.
Jenže pak se začalo měnit klima a teplota se zvýšila o více než stupeň. Srážky sice zůstaly stejné, ale prodloužila se vegetační sezona. Rostliny vodu potřebují až o čtyři týdny déle a v létě se díky vysoké teplotě vypařuje rychleji.
20. května 2018 |
Vraťme se ještě ke zprávě OSN. Mají vědci obavu, že zdroje v budoucnu nepokryjí spotřebu stále početnějšího lidstva?
Evropa rozhodně nepatří mezi oblasti, které ve zmíněném klimatu budou mít zásadně horší hospodářské podmínky. My si svou produktivitu přes všechno, co zažíváme, dokážeme udržet. Ale jsou oblasti jako Afrika, které vědce znepokojují. Afrika je mimořádně závislá na zemědělství. Klimatické podmínky se tam zhoršují víc než v Evropě a nejsou tam technologické ani kapitálové možnosti.Takže ano, riziko reálně existuje.
Česko není na zemědělství bytostně závislé. My ho potřebujeme z pohledu potravinové bezpečnosti, ale jsme tak bohatí, že když nám vypadne produkce, dovezeme si ho. Pro řadu zemí to však znamená hladomor. Pokud tomu chceme předejít, je klíčové snížit emise.
Hrozí, že budou lidé migrovat za zdroji?
Pokud zůstanou zachované současné trendy, tak to nejen hrozí. Je to prakticky jisté. Když necháme běžet současný vývoj, tak se produktivita Afriky nebude zvyšovat dost rychle na to, jaké jsou projekce růstu populace.
Co pro to může jednotlivec udělat?
Problém individuálních řešení je v tom, že si tím trochu léčíme špatné svědomí. Jsem vegetarián, takže můžu letět na dovolenou. Není to o konkrétním způsobu, jedné aktivitě. Je to o systémové změně společnosti. A k ní dospějeme právě skrze individuální rozhodnutí. Musím se zamyslet, jak moc cestuji, jakým způsobem cestuji. Všechny věci, které dělám, mají nějaký dopad. Velké změny dosáhneme jen tak, že se změní společenská norma. A ona už se mění.
Před 15 lety, kdo nelétal na dovolenou, cestoval raději hromadnou dopravou, nekupoval si každý rok nový mobilní telefon, vymykal se normám. Dnes se hodnoty posouvají. Můžeme mít jeden mobilní telefon řadu let, můžeme obětovat řadu cest a nahradit je videokonferencemi. Nikdo se nad tím už moc nepozastaví.
