Za posledních 40 let si Britové zvykli sledovat své premiéry naparovat se na evropském smetišti.
Margaret Thatcher se svým prosazováním přístupem „hlavou proti zdi“ zabezpečení debaty o snížení rozpočtu získala téměř mytický status, stejně jako Gordon Brown a jeho kontroverzní rozhodnutí vyhnout se podpisu Lisabonské smlouvy. Dosud akce Borise Johnsona na kontinentální půdě odrážejí, aspoň na povrchu, tato desetiletí, během kterých bylo Spojené království srdcem evropského rozhodování.
To nevydrží.
Čemu britští politici, zejména Johnson, ohledně Brexitu stále nerozumějí je, že opustit strojovnu evropského rozhodování neznamená možnost šťastně si odplout pryč.
Spojené království může opustit instituce Evropské unie, ale ještě nenašlo způsob, jak fyzicky přesunout Britské ostrovy do jiné části světa. Ráno po uskutečnění Brexitu se bude Británie stále nacházet vedle obrovského obchodního bloku se strukturami stále více připomínajícími stát.
Britští politici se snaží přesunout vinu za stále se zvyšující pravděpodobnost odchodu bez dohody na Evropskou unii, ale uniká jim klíčový aspekt života mimo ni: Londýn bude brzy závislý na dobré vůli evropského bloku více, než kdykoli předtím – zvláště, pokud se uskuteční tvrdý Brexit.
Pokud Spojené království opustí EU bez dohody 31. října – a Johnson trvá na tom, že je na to připraven, přestože Dolní sněmovna volila proti – jeho politici budou muset přestat na Evropskou unii nadávat a začít skromně prosit Brusel o zavedení jakéhosi záchranného voru ekonomických opatření, která by odvrátila nejhorší ekonomické dopady rychlého odchodu. Unie by tyto zmírňující opatření mohla kdykoli ukončit.
Jednoduše řečeno, velmi málo lidem ve Spojeném království došlo, co bude znamenat stát se sousedem Evropské unie v praxi.
Příslib Brexitu – předkládaný Johnsonem a jeho náčelníkem štábu, Dominikem Cummingsem v kampani roku 2016 – byl dát voličům plnou kontrolu nad britskou budoucností. Ve skutečnosti však Brexit znamená vzdát se významného zdroje kontroly – schopnosti blokovat evropské předpisy, které by mohly odporovat britským zájmům.
Jen se zeptejte jiných sousedů EU.
Brusel, jak vychází na povrch, má velký dosah. Evropské zákony mají dominovým efektem dopad na země sousedící s tímto blokem, a to takový, že vlády mimo EU musí přizpůsobit způsob, kterým spravují své hranice, zákony i obchodní praktiky tak, aby si udržely přístup k Bruselem vedenému trhu. Po Brexitu se bude Spojené království – podobně jako Turecko, Srbsko, Alžír nebo Ukrajina – nacházet v pozici, kdy se bude muset přizpůsobit jakýmkoli změnám v evropské legislativě bez jakéhokoli vlivu na ně.
A pokud zkušenost současných evropských sousedů něco ukazuje, udržovat vztah s EU a zároveň bránit své národní zájmy není jednoduchý úkol.
Pro země jako Norsko nebo Švýcarsko závisí schopnost udržet blízké a stabilní vztahy s Bruselem zcela na politicích a voličích věřících, že je to v jejich nejlepším zájmu. Současné napětí mezi Švýcarskem, kde stoupá euroskepticismus, a Bruselem jsou dobrým příkladem, jak rychle může pád politického konsensu tento vztah destabilizovat.
Pro některé země, včetně Tuniska, Albánie a Severní Makedonie, je přístup k EU tak nezbytný pro obchod, že jsou ochotny akceptovat naprosté přehlížení ze strany Bruselu. V případě Turecka je vzájemná závislost tak silná, že Ankara souhlasila se vznikem společné celní unie a faktickým zmrazením přístupového procesu Turecka, a to i přes napětí kolem ožehavých otázek, jako útlak Kurdů a správa hranic.
I Rusko bylo donuceno udržovat své závazky vůči evropským institucím důsledkem závislosti exportního a energetického sektoru na evropském trhu.
Británie neunikne stejnému osudu.
Scénář bez dohody nebude ani jakýmsi pomyslným propuštěním na svobodu. 1. ledna by Spojené království přestalo být vázáno k EU jakoukoli formální smlouvou, ale okamžitě by se stalo závislým na Bruselské spolupráci na zjemňování nejhorších dopadů narušení trhu, ekonomiky i hranic.
Musíme si uvědomit, že Evropská unie by se v takovém případě mohla kdykoli k Velké Británii otočit zády a britští politici, úředníci i obchodníci tak budou čelit stejným diplomatickým a politickým dilematům jako jejich protějšky v zemích jako Turecko, Srbsko nebo Island.
Britští stoupenci Brexitu se stále zdají být okouzleni vizí silné Británie s nepoškozeným politickým statusem v Evropě. Tyto sny však rozpouští skutečná geopolitická pozice Spojeného království.
Velká Británie nevymění členství v EU za nárůst kontroly. Vzdává se místa v Evropské sféře vlivu.
Článek je překladem textu „Welcome to the EU neighborhood, Britain“ Alexandera Clarksona publikovaného na serveru politico.eu. (Překlad Magdaléna Kohoutová)
Překlady zajímavých článků, které vyšly v jiném jazyce
1 COMMENTS