Spartak je opravdový velkoklub. Těmito slovy Alex Král odpověděl pochybovačům, kteří namítají, že jeho čerstvý odchod ze Slavie do ruského Spartaku Moskva není ten pravý posun v kariéře.
„Spartak je opravdu top evropský klub, který má fantastické zázemí,“ podporuje Královo rozhodnutí někdejší reprezentační obránce Martin Jiránek, který tam hrával v letech 2004 až 2010 a část angažmá strávil dokonce ve funkci kapitána. „Ani česká špička se s ním nemůže srovnávat. Klub se tam stará úplně o všechno, aby se hráč mohl soustředit jen na fotbal. A když se pak objevíte ve městě, všude se k vám hlásí fanoušci, v restauracích a obchodech máte slevy nebo dokonce ani zaplatit nemusíte. Spartak tam zná prostě každý.“
První kouč byl z Prahy
Částkou 12 milionů eur (zhruba 310 milionů korun) se defenzivní záložník Král zařadil na druhé místo nejdražších odchodů z české ligy hned za Tomáše Rosického. Zároveň se vyrovnal třetímu nejnákladnějšímu nákupu v historii Spartaku – za stejnou cenu přišel v roce 2010 skotský záložník Aiden McGeady.
Po Jiránkovi, Aleši Urbánkovi, Radoslavu Kováčovi a Marku Suchém je Král pátým krajanem ve službách Spartaku. Málokdo však ví, že český rukopis nesly už úplné začátky moskevského celku, jehož název odkazuje na hrdinu vedoucího v antickém Římě slavné povstání otroků ( 24,5 metru vysoká socha Spartaka se tyčí před stadionem). Jeho prvním koučem byl pražský rodák Antonín Fivébr, všestranná osobnost kopané první poloviny 20. století. Většinu kariéry odehrál jako záložník za Spartu, následně trénoval italskou Brescii a vedle Spartaku mimo jiné rozvíjel fotbal třeba také ve španělské Valencii. Fivébr však Spartak vedl jen krátce v roce 1936, protože participoval také v jiných klubech.
Spartak je s 22 tituly v součtu sovětské i ruské éry v největší zemi světa rekordmanem. Zprvu se střídavě přetahoval s městským rivalem Dynamem, od 60. let bylo jeho nejvážnějším konkurentem ukrajinské Dynamo Kyjev a na konci tisíciletí si po rozpadu Sovětského svazu užíval dobu naprosté hegemonie. Pod legendárním trenérem Olegem Romancevem v letech 1992 až 2001 získal devět ruských titulů, a navíc pravidelně hrál v Lize mistrů, kde dokázal konkurovat největším evropským klubům, v roce 1998 došel v Poháru UEFA až do semifinále.
Éra miliardáře z Lukoilu
Jenže zasvěcení oprávněně prorokovali, že se blíží úpadek. Moskevští rivalové Lokomotiv a CSKA spolu se Zenitem Petrohrad dostávali stále větší finanční injekce. V roce 2003 proto přišel do klubu nový majitel Leonid Fedun, který koupil od Andreje Červičenka kontrolní podíl za 70 milionů dolarů.
  |
Kyjevský rodák Fedun byl zamlada zarytým příznivcem tamního Dynama. Během vysokoškolských studií na vojenské akademii, které doplňoval vyučováním politické ekonomie a vědeckého komunismu, se osudově seznámil s Ázerbájdžánským Rusem Vagitem Alekperovem. Ten v roce 1993 spoluzaložil energetickou společnost Lukoil, sám se stal jejím prezidentem a o rok později k sobě přibral i Feduna, který byl jmenován viceprezidentem a začal hromadit své jmění. To v současné době dosahuje 8,5 miliardy dolarů, což z třiašedesátiletého Rusa vlastnícího zhruba deset procent Lukoilu dělá 167. nejbohatšího člověka světa. Díky své předchozí vojenské kariéře dokázal získat i výnosné kontrakty na zásobování armády palivem.
Stejně jako mnozí další ruští oligarchové zkraje tisíciletí i Fedun zatoužil mít vlastní fotbalový klub. Jeho výběr však hodně překvapil. Spartak Moskva byl totiž za sovětské éry největším rivalem Dynama Kyjev, které Fedun kdysi tak zbožňoval. Jeho kyjevská minulost tehdy nikomu nevadila. Hlavně že klub dostal moderní kabát a kromě ruských talentů si mohl dovolit i posily z ciziny.
„Feduna jsem za tu dobu, co jsem tam působil, viděl minimálně. Samozřejmě bývá na zápasech, na posezonních banketech a podobně, jinak prakticky nebyl vidět,“ vzpomíná Jiránek. „V otázce transferů má poslední slovo, ty musí proběhnout s jeho souhlasem. V průběhu sezony ale už do toho nezasahuje, to už je na trenérech a jiných lidech. Jinak se choval naprosto normálně. Žádnou nadřazenost nám nedával najevo.“
Navzdory masivním investicím do klubu – přes miliardu dolarů, přičemž náklady dvojnásobně převyšují zisky – ale Spartak nedokázal na slavnou éru navázat a Fedunovi se začalo předhazovat jeho někdejší kyjevské fandovství. První titul Spartak pod Fedunem slavil až předloni a rovněž v evropských pohárech ve srovnání s 90. lety spíš paběrkuje. „Tehdy hrál ve Spartaku skoro celý ruský nároďák, navíc konkurence ostatních klubů nebyla taková. Dneska je daleko větší, prakticky každý rok vyhrává titul někdo jiný,“ podotýká Jiránek.
Všechno bude kudrnaté
V uplynulé sezoně skončil Spartak v ruské lize pátý a zkraje té aktuální vypadl z evropských pohárů už v kvalifikaci. I Králův příchod má pomoct k lepším výsledkům. „Je to ideální moment pro nákup fotbalisty, který se ve své perspektivě může stát hvězdou evropské úrovně a už dnes může pomoci týmu v řešení současných úkolů,“ hodnotí nákup jednadvacetiletého kudrnáče server Sports.ru.
Právě kadeřavý účes se v prvních dnech stal symbolem Králova příchodu do Spartaku a klub ho použil i v představovacím videoklipu. „Hned jsem musel při natáčení v ruštině pronést, že všechno bude kudrnaté. Mou podobnost s Davidem Luizem vnímají všichni i v Rusku,“ líčil s úsměvem Král.
V domácích zápasech se může těšit na velkou podporu fanoušků. Ti v minulé sezoně zaplňovali Otkritie Arenu s kapacitou 45 tisíc míst zhruba ze tří čtvrtin. Ještě do roku 2014 přitom Spartak neměl svůj stálý domovský stadion, často hrával například na legendárních Lužnikách. Před pěti lety se však nastěhoval do zbrusu nové arény, která hostila i loňské mistrovství světa a jejíž výstavbu Fedun financoval půlmiliardou dolarů. Bude tento chrám zasvěcený králi Alexovi a jeho kudrlinám?
