STARÁ ŠUMAVA: Dřevěné hračky
Dřevěné hračky mají dlouhou historii. V podstatě provázejí člověka od nepaměti. I dnes, přestože jsou známy všelijaké technologie a materiály, si dřevěné hračky udržely své nezastupitelné místo nejen na trhu, ale i v srdcích těch nejmenších.
Řezbáři českých betlémů často vzpomínali, že si v dílně svých otců hráli s dřívky, odřezky dřevěných předmětů a s nepovedenými figurkami. Když byl jejich otec v dobrém rozmaru, vyřezal jim hlavu koně a přidělal ji na tyč, takže si mohli hrát na rytíře či zbrojnoše. Hračkářská výroba se vyvinula ze soustružnictví dřevěných výrobků. Na šlapacích soustruzích vznikala dílka, která těšila děti i dospělé. Děti šlechticů dostávaly hračky z nejlepších dílen v Evropě, ale chudí lidé si vyráběli hračky ze dřeva nebo textilu. Do 19. století dřevěné hračky převažovaly, ale existovaly i luxusní hračky pro děti z porcelánu či keramiky. Hračky pro děti vždy představovaly zmenšený svět dospělých.
Emanuel Hercík: “Lidová hračka bývala národopisci a obdivovateli lidového umění opomíjena jako cosi bezvýznamného a malicherného, téměř ji nepovažovali za hodnou své pozornosti. Když jsem v roce 1919 začal studovat hračky, shledal jsem, že máme jen velmi málo exponátů v muzeích a že nemáme o lidové hračce téměř žádných zpráv…”
Od 17. století se začala uplatňovat profesionálně vyrobená hračka, která byla určená k prodeji. Tyto hračky byly dětem kupovány v závislosti na sociální příslušnosti rodiny a týkaly se tedy především městského prostředí. K rozvoji masovější výroby hraček došlo především v 18. století. Centry hračkářské výroby se v té době stávají Německo a Holandsko a později se připojují i významná střediska ve Švýcarsku, Rakousku, Francii a v Čechách. Rozvoj pokračoval i v 19. a 20. století, kdy byla výroba obohacena o další materiály a typy hraček. Domácká nebo také podomácká výroba je námezdní rukodělná výroba zboží. Domácká výroba byla charakterizována tím, že výrobci byli zaučeni, výjimečně vyučeni. Výrobci pracovali většinou doma a často za pomoci rodinných příslušníků.
Domácká výroba v dnešním smyslu slova se objevuje v roce 1848. Tato forma výroby byla organizována gestorem, který zajišťoval kompletní výrobu a domáckým pracovníkům zadával výrobu části nebo celého výrobku. Domácká výroba bývala provozována jako zdroj doplňkové obživy vedle hlavního zaměstnání nebo i jako hlavní zaměstnání.
Mezi téměř zapomenuté stránky historie Šumavy patří podnikatelské úsilí kašperskohorské rodiny Watzlawicků a jejich podniku Bohemia-Werke. Tato továrna se v první polovině 20. století stala největším průmyslovým podnikem města Kašperských Hor a celého okolí. Mezi válkami se u Watzlawicků vyráběly kočárky – sporťáky, kočárky pro panenky, tříkolky, koloběžky, dětská auta, dřevěné houpací – sedací hračky, dětské sáňky, lyže, dětský nábytek atd. Výrobky se prodávaly na celém území Čech.
Velkoobchodní zastoupení měla firma v Praze, ve Vídni byl zřízen filiální obchod. Také v Kašperských Horách, ve Watzlawickově domě čp. 143 na náměstí, měla firma svou obchodní kancelář se čtyřmi úředníky. Nemalá pozornost se věnovala reklamě, obsáhlé katalogy zboží a ceníky byly k dispozici v českém i německém jazyce. Před první světovou válkou měl tento závod montážní dílny i ve Vídni, kde se montovaly součástky kočárků dodávané z továrny v Kašperských Horách.
Po první světové válce byl sortiment rozšířený o výrobu sportovního náčiní, lyží, rohaček, saní a podobně. Několik takovýchto podniků se nacházelo na Šumavě. Jedním z nich byla firma Bohuslava Urbánka v Chlumu u Hartmanic nedaleko Sušice, která byla založena v roce 1919. V roce 1923 se uvádí pod jménem „Dřevoprůmysl Bohuslav Urbánek Hartmanice Chlum. Šumava“ či „Bohuslav Urbánek továrna kuchyňského dřevěného nářadí Chlum p. Hartmanice“. Kromě jiného sortimentu produkovala tato továrna i dřevěné soustružené figurky typické svou zvláštní samohybnou konstrukcí, díky které dovedly kráčet po nakloněné ploše. Tyto figurky se vyráběly podle návrhů Josefa Čejky a většinou představovaly baculaté pány, kteří svým tvarem, výrazem obličeje a kolébavým pohybem působili komicky. Na stejném principu se vyráběla i zvířátka.
V letech 1923–1925 zájem o tyto hračky stoupal a vyvážely se i do Anglie a do Ameriky. V této době začala továrna užívat ochranou značku „TRADE MARK URB“. V roce 1926 se již výrobou běhacích figurek a dětských automobilů zabývá samostatné oddělení továrny uváděné jako „Továrna hraček a dřevěného zboží Bohuslav Urbánek, Hartmanice na Šumavě“. V době největšího rozkvětu zaměstnával závod přes 300 lidí a denně se tu vyrábělo až 10.000 těchto figurek. Továrna zanikla v roce 1948.
V Nezdicích nedaleko Kašperských Hor existovala „Česká továrna na hračky, komanditní spol., Jan Král a spol.“ Závod na výrobu hraček a dřevěného zboží vznikl z podnětu Ústředního výboru NJP zřejmě roku 1893 a byl svěřen již existující firmě Jana Krále. Své hračkářské výrobky vystavoval a obdržel za ně diplom na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1985. Firma zanikla v roce 1899.
V roce 1908 byla v Prachaticích založena Česká besídka učednická. Besídka zajišťovala zaměstnání pro učně ze širokého okolí a jednou z jejích činností byla i výroba hraček. Tyto hračky byly velice jednoduché – ploché, lupenkou vyřezané z překližky. Poté se vypalovaly a malovaly. Vyráběly se zde hračky žertovné, různé figurky a zvířátka, domky, později i ploché pohyblivé dřevěné hračky. Některé z těchto hraček byly inspirovány kresbami Mikoláše Alše. V roce 1910 získala Česká besídka učednická za své hračky čestnou cenu a diplom ve Volyni a v roce 1912 stříbrnou medaili na krajinské výstavě v Písku. Před první světovou válkou se v Prachaticích výrobou hraček zabýval i jeden prachatický živnostník, jakýsi Loskot, do jehož sortimentu, obdobně jako u České besídky učednické, patřily také ploché pohyblivé-tahací, vypalované či malované dřevěné hračky.
Zdroj: Koranda, Jiří – Výroba hraček v jihozápadních Čechách. Peprný, Karel – Prachatické hračky. Drobné umění, Hercík, Emanuel – Československé lidové hračky. Praha: Orbis, 1951
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora