Festival Kefír napoprvé zachutnal

Pondělí, 2.9.2019 redakce festival, Kefír, pro děti, zámek Kačina

Již 7. ročníku bejbypankového festivalu Kefír jsem se zúčastnila nejen jako zvídavá redaktorka Chrudimky, ale hlavně jako maminka 7leté ďáblice, která na písničkách Kašpárka vyrůstá, takže šlo ruku v ruce spojit příjemné s užitečným a zažít vše na vlastní kůži.

Díky referencím přátel a médií jsem očekávala prima strávený den se svojí dcerou a těšila se na poslední prázdninovou sobotu nabitou zážitky.

K areálu zámku Kačina, kde se Kefír každoročně koná, jsme dorazily již před půl desátou, pohodlně zaparkovaly a vydaly se dovnitř. Stylová vstupní brána popsaná kašpárkovským fontem slibovala, že se máme na co těšit. Hned vzápětí jsem zapsala první plusový bod u stanoviště, kde si každý rodič může označit své dítě páskou na ruku s telefonním číslem, které poslouží pro případ ztráty potomka, soustředícího se spíš na vymazlené atrakce než na to, kde se zrovna nachází mamka s taťkou. Obecně vzato, pásky stály za povšimnutí, nebyly to žádné zbylé barevné proužky z Rock for people, kterých se natisklo víc, tak se prostě použijí na jiný festival, ale promyšleně vyrobené a barevně i textem rozlišené – nápisy „Hustej pásek“, „Malej páseček“, „Důležitej pásek“ atd., přesně definovaly a vtipně glosovaly nositele. Dceru jsem pro jistotu označila telefonním číslem jako ostatní a již mě zaujala místní dechovka, která vítala festivalové návštěvníky. Nedalo se nevšimnout kostýmů, které zdánlivě vypadaly jako usedlé červené košile, které ovšem při bližším zkoumání nenechaly nikoho na pochybách, že Kefír je promyšlený do nejmenších detailů. Nápisy na zádech – Tohle je dechpunk, vy buzny! a Punk si dech na rukávu, mi vyloudily jeden z mnoha pobavených úsměvů pro dnešní den. Nahlédly jsme do precizně zpracované mapy formulované kašpárkovským jazykem a vyrazily.

Celkové slavnostní zahájení se konalo před zámkem, kam došel Kašpárek společně s kapelou a průvodem pomocníků v rozličných divadelních kostýmech, někteří měli nelehkou roli balancovat na chůdách, ale zvládli to bravurně. Celý zahajovací průvod umocňovaly čtyři obrovské barevné nafukovací ryby, které lákaly všechny nově příchozí. Kašpárek všechny přivítal před zámkem a odpálením červeného dýmu z rukou jednoho chůdového akrobata Kefír začal pomalu odkapávat žíznivým konzumentům do sklenic.

Naše první zastávka byla u stánku s názvem „Nechoď k zubaři“, kde si moje bejbypankerka vyzkoušela roli paní zubařky, vyšetřila v bílém plášti chrup plyšovému opičákovi, vyzkoušela správné čištění zoubků, vrtání kazů opravdovou vrtačkou a ozdobila si vlastní ústní roušku, kterou s nadšením uschovala na domácí hraní s doktorským kufříkem. Sotva jsme vyšly z první zastávky, nevěděly jsme kam dřív. Šly jsme vyzkoušet trubkový telefon a přitom vybíraly, co dál. Příště budeme vědět, že není dobré jít procházet hned celý areál, ale prostě se zastavit u toho, co nás právě zaujme, protože je víc než jisté, že kdo dřív přijde, ten dřív cokoli – obří zvěžosešup Helter skelter, speciální houpačka zavěšená na velikém háku visícího z vysunutého ramena jeřábu nebo popelářské auto nabízející svezení, označené na místě cedulí strejda Jára stejně jako stejnojmenná píseň Kašpárka v rohlíku, to vše se zanedlouho začalo plnit dlouhou frontou dětí prahnoucích po zážitku, který se prostě běžně nestává. Sledovat rozzářené oči dětí stojících na stupátku popelářského vozu stejně, jako jejich hrdinové, které odmalinka sledují společně s mamkou za záclonou ve chvíli, kdy přijedou, bylo skvělé.

Na úvod jsme si šly poslechnout na Valník stage koncert Divé Baary, což není nikdo jiný než Bára Vaculíková, známá z projektu Mateřská.com, kde snoubí rapování s vtipnými texty v podání dvou maminek od dětí, pro které je jejich úděl zábavou a berou svoji roli s nadhledem. Divá Baara ukazuje Báru úplně v jiném světle, jako elegantní divu, která představuje publiku své autorské písně orientující se na pop, jazz, elektroswing a osobité české texty. Pohodové naladění na festival nemohlo dopadnout lépe.

Postupně jsme dál procházely s očima navrch hlavy areálem a těšily se na zastávku na posteli, kde jsme měly naslouchat autorskému čtení Arnošta Goldflama. Už to, že byly postele postaveny v chládku pod stromy, slibovalo, že nám bude prima. Na pohodu si zalehnout, poslouchat příjemný přednes brněnského herce a načerpat síly na další atrakce, se podařilo na výbornou. Než jsme se pustily do víru dalších dojmů, dostihl nás hlad a přivítaly jsme možnost občerstvení v jídelně, která s ohledem na malé návštěvníky nabízela typická jídla oblíbená dětmi – špagety, rizoto nebo ovocné knedlíky. Bylo možné navštívit i některý z mnoha stánků s občerstvením, kde si na své přišel naprosto každý, jak milovník smažených jídel, vegetarián, či ten, kdo má rád pálivější mexické jídlo. Já jako řidič jsem přivítala možnost točeného ochuceného Birellu (a že jich za ten den bylo, díky tomu, že teploměr nekompromisně vyšplhal přes třicet stupňů). Potěšily mě také, v dnešní době už čím dál více využívané, vratné kelímky s vtipným logem festivalu a dřevěné, planetu šetřící příbory.

Protože bylo vedro opravdu k padnutí, jídlem uspokojená malá návštěvnice s radostí navštívila Kašpárkovy lázně a na hodinu jsem ji nemohla dostat z jedné z několika parádních dřevěných kádí, nabízejících osvěžení. Až jsem jí trošku záviděla, ale při své výšce 178 centimetrů bych byla mezi dětmi opravdu nápadná, takže jsem děkovala alespoň za sprchu, která byla k dispozici uprostřed mezi káděmi.

Příjemně osvěženy jsme se vydaly dál, tentokrát v poklidu shlédnout divadelní představení iOtesánka v podání Divadla b, které jsme již znaly z námi milovaného festivalu Loutkářská Chrudim, který pravidelně každoročně doma v Chrudimi navštěvujeme. Příjemným bonusem bylo tlumočení do znakové řeči pro neslyšící návštěvníky.

Následně jsme se přemístily na koncert Mateřská.com, kde se Bára Vaculíková představila společně se svojí parťačkou Lenkou Jankovskou a jejich typickým, lehce ironickým pohledem na mateřskou roli a dělání si legrace ze sebe sama. My, matky v hledišti jsme se pobaveně usmívaly, broukaly společně se zpěvačkami a povalující se tatíci na dekách souhlasně kývali, protože takhle to my, matky, prostě máme.

Čas utíkal jak splašený a my šly vstříc dalšímu přestavení a tím byli akrobati The Bulzini Family z Anglie, předvádějící ve výšce 8 metrů na laně dlouhém 10 metrů neuvěřitelné kousky, od ježdění na kole po balancování s různými předměty a střídání kostýmů. Když jsme po půl hodině, kterou jsme zde prožily, narovnaly ztuhlé krky, přemístily jsme se k hlavní Magnet stage, kde se odehrával koncert Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers, díky kterým jsme se rázem dostaly do doby raného a vrcholného swingu třicátých a čtyřicátých let.

Pohodové písničky jsme následně vystřídaly blbnutím na všemožných atrakcích, ať už na mičudové louce, stříkací louce nebo ve slámovém areálu. Sledovat děti všech věkových kategorií s naprostou radostí a nadšením dovádět na obřích slámových balících bylo super, až jsem jim záviděla.

Po akční zábavě ve slámě jsme se přemístily na představení Cirku La Putyka, kam jsme se dostaly jen díky novinářské akreditaci, protože řada zájemců o představení byla neskutečně dlouhá. A není divu, to, co jsme během hodiny zažily, si vážně zasluhuje ocenění a zájem.

Střídání ruchů a melodií, hlasu a rytmu, doprovodů a sól bylo dechberoucí. Zdánlivě odlišné a přitom tak propojené…nejen zvuky, ale i tance a akrobatická představení. Soulad a všestranné umění od první do poslední minuty, schopnost oslovit jak malého, tak dospělého diváka…balzám na duši.

Celý den svítilo sluníčko a po skončení představení nás začala trochu zmáhat únava, takže jsme se občerstvily poctivými hranolkami, relaxovaly ve stínu a toužebně očekávaly koncert Kašpárka v rohlíku, který jsem absolvovala již několikrát, ale pro moji bejbypankerku, vyzbrojenou nově zakoupeným pankáčským čírem jako vzpomínku na dnešní našlapaný den, byl první. Je celá já, takže jsme půl hodiny před začátkem koncertu neponechaly nic náhodě a zabraly místo v první řadě. Než jsme se začaly chystat k tanci a zpěvu, zvěčnila se fanynka kapely přímo s Kašpárkem a za pár minut se koncert rozjel. Osvědčené hity střídaly novinky, Kašpárek na pódiu vtipně glosoval a užíval si svoji popularitu, nevěříc, jak může tisíce lidí nadchnout s papírovou kytarou kolem krku. Nicméně on a jeho parťáci z kapely tvoří neuvěřitelné těleso nabité peckovní hudbou, energií, vtipnými texty a osobitým kontaktem s publikem. Hodina a půl utekla neuvěřitelným způsobem a potemnělá Kačina oděná v záři reflektorů z pódia se pomalu mohla těšit na svůj běžný zámecký klid.

Čekala jsem, že zažijeme prima den, ale Kefír mi zachutnal nad očekávání. Obrovská nabídka netuctových atrakcí, možností a nápadů pro děti i dospělé z něj právem dělá nejlepší rodinný festival.

Já tedy nevím jak vy, ale pro nás bejpypank rozhodně není dead, naopak! Příští rok s jistotou vyrážíme zase, přidáte se?