Robert Williams: Z konzervativní Oklahomy jsem chtěl odejít

Rozhovor s americkým písničkářem Robertem Williamsem

Z rodné Oklahomy jste jako velmi mladý odešel do tehdejšího Západního Berlína. Proč?

V Oklahomě mě to nebavilo. Líbila se mi tam sice hudba, ale nevyhovovala mi tamní konzervativní politika, a tak jsem chtěl odejít někam jinam. Naskytla se mi příležitost jít studovat do Berlína. Byl bych tehdy ale odešel úplně kamkoli – do Prahy nebo do Severního Jemenu – jen abych nemusel zůstat v Oklahomě. Bylo mi dvacet a byl jsem první z naší skupiny „berlínských Američanů“, který se v Německu usadil. Jesse Ballard, Tom Cunningham, John Vaughn a Wayne Grajeda, ti všichni přišli až rok po mně.

Jak vaše písně tehdejší německé publikum přijímalo?

V Západním Berlíně se v té době hodně mladých lidí chtělo učit anglicky. Mnoho jich tedy chodilo na naše koncerty, naše hudba byla velmi oblíbená a z nás se staly místní hvězdy. Hrávali jsme v berlínských klubech a především pak v klubu Go In.

Lišil se nějak váš repertoár v Americe od toho, co jste zpíval a stále zpíváte v Evropě?

Ve Spojených státech, v Německu i teď v Česku zpívám naprosto stejné texty. V Německu mám momentálně kapelu s názvem Melvin Touché & The Tom Toms. I když zpíváme zásadně anglicky, na koncertech s lidmi mluvíme německy. Tím pádem mohou lépe rozumět tomu, co zpíváme. Obecně posluchači v Berlíně rozumí anglicky velmi dobře, ale lidé v Lipsku nebo Drážďanech už tak moc ne. Ale líbí se jim naše hudba, rytmus, to, jak zpíváme.

Nejste pouze písničkář, ale také jazykovědec. Mají lingvistika a hudba něco společného?

Nevím, jestli mají lingvistika a hudba něco společného. Ale profese písničkáře a vysokoškolského pedagoga něco společného mají. V obou případech chcete zaujmout publikum a přitáhnout je k tomu, co nabízíte. Vyučování a hraní hudby jsou si tedy svým způsobem podobné. Kromě toho, při dokumentování ohrožených jazyků v Egyptě a Súdánu jsme se samozřejmě setkávali s hudbou. Uvědomil jsem si přitom, že úplně každá lidská komunita dělá nádhernou hudbu. Je to sice hudba různého druhu, ale pokaždé krásná. V tom se tedy u mě lingvistika a hudba propojily.

V repertoáru máte mimo jiné písně s duchovními motivy jako napříkad Satan a svatý Pavel. Je pro vás gospel důležitým zdrojem inspirace?

To jsou obecně platná témata. Píseň Satan a svatý Pavel, kterou mám v repertoáru, složil 30letý písničkář z Oklahomy John Fullbright. Je to krásná píseň od mladého autora. Gospel [gospl] mě ovlivňuje, a to gospel bělošský i černošský. Často například na koncertech hraji starou píseň Working On A Building. I když sám nejsem věřící, na náboženství oceňuji mimo jiné krásnou hudbu a architekturu. I to ke mně tedy patří.