29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Hnilička to schytal ze všech stran

31.8.2019

Prázdniny jsou fuč a sezónní okurky ještě stále nesklizeny. Natěšení novináři mají stále o čem psát a občané sociálně diskutovat, v tomto aktuálním případě o navršených problémech na Novinkách.cz.

Zdrojem celospolečenského vzrušení je nově vzniklá Národní sportovní agentura (NSA, neplést s Národním bezpečnostním úřadem USA) s hlavním posláním vytvořit nový systém podpory sportu (problém v pořadí první). Povede ji bývalý hokejista Milan Hnilička (druhý) za plat rovnající se ministerskému (třetí). Agentura má od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), v němž byla tělovýchova a sport na okraji zájmu (pokud se právě, na základě nejen známostí, nerozdělovaly prašule v míře větší než přebohaté), převzít veškerou sportovní agendu a rozdělování dotací (problém čtvrtý). Měla by mít až 80 zaměstnanců, z toho jich 30 převezme z ministerstva (pátý).

Schvalování nového úřadu nebylo jednoduché, ve Sněmovně mu předcházely rozčilené diskuse, senát novelu dokonce vetoval. Jeho členové návrhu vytýkali, že na šest let jmenovaný předseda agentury je téměř neodvolatelný (problém šestý), což jako kapric zaujalo V. Klaudysovou z Prahy: „Vetování senátory mě pobavilo jako dobrý fór. A tihle strejcové jsou snad odvolatelní?“

Leč námitka zrozená v senátních hlavách je v podstatě logická: má-li být šéf NSA pravomocemi i platem na úrovni ministrů (jaký bude mít vlastně oficiální titul – že by další prezident?), měl by i jemu viset nad hlavou Damoklův meč odvolání. Co když dojde k podobnému mnohamiliónovému švindlu s dotacemi jako před časem na MŠMT (na němž Hnilička již v tu dobu pracoval jako vládní zmocněnec pro sport), po němž byl od káry ´vypřažen´ odpovědný tahoun, tehdejší ministryně Valachová.

Všeobecnou nelibost vrchnosti již začátkem května při projednávání v senátu nejradikálněji zformuloval Marek Hilšer, jenž si odvážně zafantazíroval: „Že to není zákon pro pana poslance Hniličku? Myslím, že to není upřímné. Mám pocit, že tu máme jakýsi fenomén babišizace české společnosti. Chci-li získat dotace pro mou firmu, stanu se premiérem a dotaci si rozděluju sám pro sebe. Mně tento zákon připomíná něco podobného. Chci rozdělovat peníze do sportu, stanu se členem hnutí, napíšu si zákon a stanu se předsedou agentury. To je ten problém.” Bývalý brankář Hnilička byl připravený: „Na rány jsem zvyklý, ale toto byla poměrně tvrdá,” a poté po zbytek času klidně odpovídal na všechny senátorské výhrady. Proti přijetí zákona byla po tříhodinovém střetnutí většina 44 senátorů, norma se vrátila do Sněmovny.

S komentovanými výhradami se přidala i veřejnost: „Pro Hniličku životní kšeft. Jako národní gólman hrál druhé housle, teď si založil agenturu, 50 mega rozpočet, to se bude mít dobře.“ (P. Češka, Velké Opatovice) - „V Česku běžná věc. Když si nějaký povaleč usmysli, že půjde do vlády, tak tam půjde. To se vymysli nějaké ministerstvo a on se tam nacpe jako ministr.“ (V. Fonš, N. Jičín) - „Hnilička to dopracoval na vedoucího trafikanta v agentuře na rozkrádání peněz.“ (L. Fröhlich, Písek) – „Tak se mu to přece jenom povedlo. Další černá díra.“ (J. Nedakonický, Turnov) - „Hnilda si jen zařídil pěkný sportovní důchod!“ (K. Ondroušek, Brno) – „Hnilda pouze vyhnije!“ (D. Rubeš, Praha).

Kdo je veřejností napříč společností tak nepříliš libě přijímaný Milan Hnilička (46), senátem korunovaný na ´Babiše českého sportu´ a ´druhý houslista´ národního týmu? Prozradí Wikipedie: úspěšný profesionál ve svém sportovním oboru, dlouholetý reprezentant (106 utkání), trojnásobný mistr světa a držitel sedmi medailí, v roce 1998 člen zlaté olympijské naganské party. V zámořské NHL chytal za kluby New York Rangers, Atlanta Trashers a Los Angeles Kings. Kariéru ukončil v dresu Bílých tygrů Liberec, kde jeho dres s třiatřicítkou vytáhli ke stropu tamní arény, což je pocta, jíž se tradičně dostává jen nejlepším hráčům klubu. Poslední roky působil jako funkcionář hokejového svazu, mj. jako generální manažer reprezentace. Úspěchy i zásluhy nebývalé, přesto odmítání…

Jedním dechem ovšem nutno dodat, že ty nesympatie mají i výrazný politický podtext: Hnilička je totiž od podzimu 2017 poslancem sněmovny a – ke všemu – jako nestraník za ANO (problém tuším již sedmý). „Kašpar. Hokej mu moc nešel, ale v ANO udělá kariéru.“ (S. Hnyk, Jilemnice) – „Pamatuji, jak nosil Babišovi na Černém mostě krabice plné koblih, a ten je poté rozdával.“ (M. Rejman, Dolní Bousov). Je to jasný: kariéra darebná, ještě tak roznášeč koblih. Nepomohl ovšem ani stranický šéf Andrej Babiš, jenž ve sněmovně konstatoval: „Milan Hnilička je poctivej kluk, byl v Naganu, určitě nekradl a krást nebude.“ No, takový hloupý argument v rámci prezentace si fakt mohl odpustit, jenom ještě víc rejpnul do vosího hnízda.

Nelíbí se pochopitelně ani Hniličkova nová ´trafika´: „Opět se budou utrácet ročně miliardy na nějakou hloupou agenturu, kterou si vymyslel Babiš a spol. aby schovávali tunel.“ (M. Pokoš, Praha) – „Osmdesát zaměstnanců je dost na to, aby se finance rozplizly neznámo kam.“ (K. Hronovský, Želkovice). K lidu ´zdola´ se přidali i odpůrci z nejvyšších pater společnosti: „Vznik agentury přinese nárůst byrokracie a financování sportovních organizací nezlepší,“ usoudila většina senátorů.

V opakovaném projednávání ve sněmovně návrh prošel, k zamítnutí bylo zapotřebí 101 hlas, antibabišovský blok však dal dohromady ani ne polovinu (44), pro mě překvapivě i s přispěním pedagoga Václava Klause ml. Zcela dle očekávání se hlasování vyhnula bývalá ministryně přes školy, mládež a ´kotrmelce´ Kateřina Valachová, protože právě s jejím jménem je úzce spojený dva roky starý skandál, jenž způsobil její ministerský pád. Připomeňme si obsáhle komentovanou situaci konce jara a ´okurkového´ léta 2017 alespoň velice stručně, jak o tom informovaly Lidovky.cz:

„Policie provedla razii v budovách Fotbalové asociace (FAČR) a MŠMT. Zadrženi byli předseda FAČR Miroslav Pelta a Simona Kratochvílová, náměstkyně ministryně školství s gescí pro sport… Pelta úmyslně za účelem získání výhodnějších podmínek v dotačních programech využíval mileneckého poměru se Simonou Kratochvílovou a při osobních schůzkách v bytě, který kvůli tomu pronajal, požadoval neoprávněně dotace na úkor dalších žadatelů a ovlivňoval rozhodování Kratochvílové,“ zněla oficiální citace z policejního dokumentu.

Nikoli tedy v reprezentativních palácových prostorách ministerstva, ale kdesi mimo pozornost v pronajatém bytě v centru Prahy (soukromý utajený byt, není to zdařilá připomínka běžné praxe bývalých i současných tajných policií?) se rozhodovalo o stamilionech z dotací pro český sport. Ještě před zasedáním komise ministerstva tak třeba projednali, jak bude přerozděleno 454 milionů korun z takzvaných investičních dotací pro rok 2017. Jenže bude to smutný rok…

Policie, která podezřelé sledovala již od listopadu 2016, pořídila desítky hodin odposlechů, včetně těch z pronajatého bytu (aby ne, každý utajovaný je vybavený štěnicemi). Z nich vyplynulo, že ani jeden z 50 projektů nebyl vybrán podle zákonných kritérií, čímž vznikla České republice škoda téměř půl miliardy korun. Za to by obviněným ze zneužití pravomocí, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky a porušení povinností při správě cizího majetku hrozil až dvanáctiletý trest vězení.

Kdo je do té doby nevýznamná Simona Kratochvílová, stojící za stamiliónovým tunelem? Dáma, která tvrdě doplatila na blízké přátelství s Valachovou: obě mají rodiny v Brně, v Praze v té době sdílely jeden byt, pracovaly společně na Úřadu vlády, odkud si ji nově jmenovaná ministryně přetáhla jako ředitelku své kanceláře, a již po roce byla jmenována náměstkyní pro sport a mládež. Aniž měla zkušenosti jednat s protřelými a bezohlednými fotbalovými šíbry, protože právě fotbal chtěl miliónů bezohledně nejvíc. Společná kariéra přítelkyň skončila již po roce, na náměstkyni čekala vazební cela, ministryně raději rezignovala. ´Spolu chyceny, spolu pověšeny´ ušklíbl by se milovník kovbojek.

Jak se ukázalo, mocenské podsvětí kolem bývalého šéfa FAČR Miroslava Pelty sahalo až do nejvyšších pater politiky. Z dokumentů podle vyšetřovatelů vyplynul plastický obraz ´systému Pelta´, tedy toho, jak pomocí dotačních peněz vytvářel výhodné vazby, splátky za laskavost či závazky do budoucna s kýmkoli na jakémkoli postu.

Vazby, splátky či závazky se už dávno nepořizují za flašku pitiva, či nedej bože za poděkování a „Máš to u mě!“ K tomu jsou dnes zapotřebí milióny, nejsnadněji z dotací. Sportu je udělovalo ministerstvo, a na něm nezkušená čerstvá náměstkyně Kratochvílová. Pelta to na ni pro jistotu vzal oklikou, takříkajíc zabrnkal jí na nejcitlivější strunu. „Tak kluci zatím!“ loučil se v asociační kanceláři, „jdu vyválčit nějaký ty melouny,“ oznámil, strkaje si do kapsy balíček prezervativů. „Spolehněte se, já už to se Simonkou sfouknu!“ Důvěru měl totiž k milence, vystudované androložce Kratochvílové, i po stránce zdravotní. Tedy pokud věděl, že andrologie je lékařský obor zabývající se chorobami mužských reprodukčních orgánů…

Řekl bych, že po tom všem - a mohly se jinak podobné podvody na zmíněném ministerstvu ještě táhnout do aleluja - je nová instituce se ´sportovním Babišem´ v čele dobrý nápad. Kdo si přečetl nedávný rozhovor s bývalým ministrem kultury Antonínem Staňkem, ověřil si, co už dávno tušil: nejspolehlivější a nejzavedenější institucí, v níž se ztrácejí peníze až v řádu miliard, jsou právě ministerstva. To pro školství a mládež už o podobnou výsadu přišlo.

Hniličkova sportovní agentura si na startovní čáře nemohla přát nic lepšího: od prvního okamžiku tak drtivý dohled celé společnosti, jako žádná jiná instituce v této zemi. Tady už žádná ´peltovina´ nehrozí.