Slavia by měla mít za cíl postup ze skupiny LM. Ne si to jen „užívat“ a honit se za dresem Messiho či jiné hvězdy

Dnes je to přesně dvanáct let, co slávistická generace Martina Vaniaka a Stanislava Vlčka ve středu 29. srpna 2007 slavně na Strahově vyřadila silný Ajax Amsterdam (1:0 a 2:1) a poprvé v historii klubu postoupila do vysněné Ligy mistrů. Včera se to takřka do roka a do dne podruhé v dějinách povedlo (po dvou výhrách 1:0 nad rumunským šampionem CFR Kluž) týmu vedenému trenérem Jindřichem Trpišovským. Ve chvíli, kdy píšu tento text ještě neznám večerní los základních skupin LM (koná se vždy poslední srpnový čtvrtek od 18 hodin v Monaku), ale přesto tvrdím, že cílem nebo alespoň snažením slávistů by měl být nyní postup do jarní fáze Champions League. Jako to třeba před dvaceti lety měla takto postavené pražská Sparta s tehdejším trenérem Ivanem Haškem.    

„Zázrak“ po šesti letech

„Ani nevím, co vám mám říkat. Jsme šťastní, nesmírně hrdí. Jedna věc jsou cíle, ale my si splnili sen. Vždyť já byl před šesti lety ve třetí lize v Měcholupech a teď jsme postoupili do Champions League. Je to vůbec pravda? Je to obrovská úleva a završení práce, kterou jsme tady loni v zimě odstartovali. Slavia má následovatele Standy Vlčka, Martina Vaniaka a dalších, ale byly to nervy! Tlak, který hráči zažívali, si spousta z nás ani neumí představit. Když za stavu nula nula nesmíte udělat chybu, je to psychicky strašně náročné,“ říkal po postupovém vítězství slávistický kouč Jindřich Trpišovský. 

Dokládá to mj. dvě věci.

• Jestliže před pouhými šesti lety působil úspěšný kouč účastníka Ligy mistrů v ČFL v Horních Měcholupech, existují v Česku kvalitní trenéři, jen se o nich dozvědět a dát jim včas pořádnou šanci. Ne točit v lize dokola pořád stejné tváře.
• Před šesti lety bojovala Slavia o holý život, o záchranu v lize a byla na pokraji bankrotu. Stačilo, aby přišel bohatý majitel a věci se okamžitě rychle mění. Jen je ale třeba dát dohromady dobrý realizační tým, což ostatně souvisí s bodem číslo jedna. U největších konkurentů na Letné finančními problémy s Danielem Křetínským v zádech rovněž netrpí, ovšem tápou v tom už pět dlouhých let.

Slavia v Edenu podala ve středeční odvetě hlavně zcela koncentrovaný a velmi zodpovědný výkon. Nebyla to žádná oslava fotbalu jako v jarní odvetě osmifinále Evropské ligy se Sevillou (4:3 po prodloužení gólem v samém závěru), ale i tak to nadšeným a skvělým divákům (kteří semknutí vytvořili skvělou atmosféru a dokázali, že to jde i bez excesů, když se chce) přineslo podobně velké emoce a euforii.  Hlavně díky tomu konečnému úspěchu a splněnému cíli a snu v jednom.

I proto si myslím, že by to nemusel být pro Slavii v Champions League konečný cíl.

Proč si hráči, trenéři i novináři přejí nejsilnější soupeře?

„Samozřejmě, že když už v Lize mistrů jsme, budeme se chtít prezentovat co nejlépe. Odehráli jsme skvělé zápasy se Sevillou, Chelsea, Genkem nebo Petrohradem a já pevně věřím tomu, že i letos na podzim to bude podobné. A že třeba budeme hrát ještě o chlup lépe než s Kluží, protože už nebudeme tolik nervózní a víc si dovolíme,“ tvrdí z mého pohledu nadějně Jindřich Trpišovský.

Jenže pak s tím slávistický trenér zase začne, jako když na jaře v případě Evropské ligy snil o Chelsea či Arsenalu. Myslím si naopak, že by bylo logičtější přát si do skupiny co nejschůdnější soupeře, aby pak byla větší šance z ní postoupit dál. Slávistický kouč ovšem dodá:

„Je pravda, že bych byl nejraději, kdybychom ve skupině měli Tottenham, Chelsea a Liverpool, ale to samozřejmě nejde. Do Anglie přesto určitě chceme, protože to je skvělý zážitek, něco noblesního, těžko se to pojmenovává. A krásný by byl třeba i Juventus, do Edenu by přijel Ronaldo.“

Ať do Edenu přijede Ronaldo nebo zase Messi, ale až do osmifinále či čtvrtfinále. Nebo ještě později.

Bohužel na tuhle zvláštní vlnu najeli i někteří kolegové novináři. „Krásná skupina pro Slavii by mohla být například s Liverpoolem, Realem Madrid a Interem Milán. Nebo Barcelonou, Dortmundem a například Lyonem.“ píšou na serveru idnes.cz. Proboha proč takhle silní soupeři? Co bylo krásného na tom, když Slavia dostala před dvanácti lety s tehdy mnohem lepším Arsenalem, než je dnes, v Londýně „sedmičku“? Nebo když Sparta vyfasovala před dvaceti lety či patnácti v Barceloně či Lyonu „pětku“ a mohlo to být ještě mnohem víc? Ano, v dubnu Slavia na Chelsea dokázala, že to jde i jinak, ale právě proto bych si pro danou fázi Ligy mistrů vybíral schůdnější soupeře.

Kdybych mohl, tak by si podle nasazení z výkonnostních košů vybral skupinu se Zenitem Petrohrad (který Slavia už zdolala loni v prosinci v EL v Edenu 2:0), Šachtar Doněck a Dinamo Záhřeb. V takové konkurenci by se dalo hrát reálně o postup. Nebo bych k Petrohradu přidal Benfiku Lisabon a Bruggy či Salcburk. O takových skupinách bych snil.

Přehled českých týmů v základní skupině Ligy mistrů:

Zdroj: ČTK

Levý si přál slabší soupeře

V červnovém interview pro magazín HATTRICK se mnou v tom souhlasil i bývalý československý internacionál a trenér, který úspěšně působil i v zahraničí, Stanislav Levý. Ten se v roce 1983 dostal s Pospíchalovými Bohemians až do semifinále tehdejšího Pohár UEFA (dnešní Evropské ligy).

„Když v poslední době hráči, ale i trenéři tvrdí, že by si to chtěli v Evropě užít a potkat se s Realem, Barcelonou, Chelsea, Arsenalem, tak to moc nechápu a ze sportovního hlediska tomu nerozumím. Když jsme se v roce 1983 dostali s Bohemkou do semifinále Poháru UEFA, tak v osudí byly tenkrát velmi silný Anderlecht, slavná Benfica Lisabon a rumunská Universitatea Craiova. Koho myslíte, že jsme chtěli za soupeře? Craiovu! Protože jsme chtěli jít až do finále. Takové jsme měli ambice. Když nám vylosovali Anderlecht, byli jsme naštvaní. Také nás vyřadil - a ještě nás přitom zmastili v bruselské odvetě rozhodčí. A pak ve finále Anderlecht porazil i Benfiku,“ konstatoval po 36 letech od historického úspěchu „klokanů“ Stanislav Levý.

Zcela s ním souzním, nejde jen totiž jen o postup, ale i o další miliony za získané body a body do českého i slávistického pohárového koeficientu. Nikoliv o „užívání si“ toho, že si mohu zahrát proti Messimu či Ronaldovi a po zápase honit jeho dres, což až nedůstojně dělali hráči Plzně v roce 2011 v duelu se slavnou „Barcou“. Mimochodem hrálo se tehdy v Edenu, protože Viktoria tenkrát ještě neměla pro Champions League vhodný stadion – takže se v novém stánku Slavie bude Liga mistrů hrát už podruhé, nepůjde o premiéru (krom toho se tady v roce 2013 konalo skvělé finále evropského Superpoháru mezi vítězným Bayernem Mnichov a Čechovou Chelsea). 

Ano, Slavia je jedním ze šesti týmů, který musel projít kvalifikací LM, šestadvacet klubů si zajistilo účast přímo díky svým výsledkům v domácí soutěže v minulé sezoně, ale ani tak by se nemusela už předem sama stavět do role outsidera.

Pelta v roce 1999: „Chceme postoupit“

Přesně před dvaceti lety, koncem srpna 1999, jsem byl coby zástupce šéfredaktora deníku Sport osobně přítomen losu Ligy mistrů v Monaku. Spartu tam tenkrát zastupoval její tehdejší sportovní ředitel Miroslav Pelta (pozdější šéf FAČR). Jelikož vládne jen němčinou, požádali mě zástupci francouzské televize, zda bych jim rozhovor s Peltou netlumočil. Sparta, vedená tehdy trenérem Ivanem Haškem (mj. rovněž pozdějším předsedou FAČR), totiž dostala do základní skupiny Girondins Bordeaux, Spartak Moskva a nizozemský Tilburg. Pelta Francouzům bez rozpaků sebevědomě řekl, že cílem Sparty je z téhle skupiny postoupit. Také se jí to povedlo – a to bez porážky, a dokonce z prvního místa. S Barcelonou (a rovněž s FC Porto) se střela až pak v osmifinálové skupině (ta se tehdy hrála místo současného k. o. osmifinále).

Jak říkám, osobně bych si přál takový los, abych si mohl dávat cíle jako před dvaceti lety Pelta.

„Není nic staršího než včerejší vítězství a až budeme hrát v neděli ligu v Opavě, nikdo nebude řešit Ligu mistrů. Víme, jaký je fotbal a jak rychle se mohou věci změnit. Je důležité, abychom si vážili každého ligového vítězství, jako jsme si ho vážili před měsícem nebo před rokem, abychom nehledali spory a byli jednotní. Slavia zažila v minulosti obrovské rány a my si musíme vážit toho, co je tady a teď. Musíme svoji práci dělat co nejlépe,“ říká Jindřich Trpišovský a má velkou pravdu.

Potěšili i čínské majitele

Ovšem na středeční postup do Ligy mistrů se jen tak nezapomene. Ostatně, kdo viděl záběry na dojatého slávistického bosse Jaroslav Tvrdíka, jehož plácal v lóži po ramenou místopředseda vlády a předseda ČSSD Jan Hamáček, snadno poznal, co bylo hlavním snem a později i cílem a snahou šéfa červenobílých. Čínští majitelé po takovém úspěchu a zviditelnění se v Champions League jistě prahli. Třeba je to vlastnictví Slavie takhle bude bavit, i když se za tři roky v Česku změní prezident.

A červenobílí si v Champions League mohou vydělat i něco sami na sebe (v případě Viktorie Plzeň to loni bylo celkem téměř 800 milionů korun).