„Trénink byl dobrý, svižný a je to super znovu trénovat s týmem,“ přiznal 33letý útočník se zkušenostmi z NHL, který před měsícem skončil ve Vítkovicích.
Jak se zrodil váš příchod a proč jste si vybral Olomouc?
Domluva trvala déle, jednání probíhala delší dobu. Hlavním důvodem byla rodina a domov, který je blízko.
A sportovní aspekt?
Všechno jsem probíral s několika trenéry, kteří mě vedli, nebo i lidí z hokeje, kteří ho vidí i jinak než jen jako hráč jako trenér. Ptal jsem se jich, jak by mě viděli oni a kde bych mohl se stylem, jakým hraju, být nápomocen a mohli by mě využít.
V tom splňuje olomoucký tým vaše kritéria?
Spíš jsem rád, že já splňuji kritéria Olomouce, která mě vzala jako hráče, jehož potřebuje. Toho si vážím. Olomouc jako tým, proti kterému jsem hrával, vidím jako velice nepříjemného, těžkého soupeře a jednu z nejlepších obran v lize, přes kterou se těžko dalo dostat. Alespoň pro mě.
Takový hokej by vám mohl vyhovovat.
Jak už jsem říkal - je to tým, který ví, jak mě využít a důležité je, že má zájem. Probírali jsme to s trenérem i s vedením a bude to sedět.
Můžete v případě nabídky odejít do zahraničí?
Ne. Budu tu celou sezonu.
Měl jste i jiné nabídky?
Byly, nebudu říkat, že ne. Vím, že chcete, abych byl konkrétní, ale nebudu nic říkat. Se všemi, kteří se mi ozvali, jsem mluvil a poděkoval jsem jim a řekl jim své rozhodnutí.
Byl jste s blížícím se startem extraligy nervózní?
Nervózní jsem nebyl ani jeden den. Potřeboval jsem vyčistit hlavu a vyřešit různé věci. Agent začal jednat a já jsem se připravoval, nechal jsem to z týdne na týden a pak, jak už se to blížilo, tak ze dne na den. Nervózní jsem ale nebyl vůbec. Těšil jsem se na změnu, o které jsem věděl, že přijde.
Jak jste snášel individuální přípravu?
Bylo to těžké spíš v tom, když člověk do každého týden šel a nevěděl. Vždycky jsem si to tedy plánoval tak, abych věděl, kde budu celý týden trénovat. Trénoval jsem v Porubě, kde mi to hned nabídnul Miloš Holaň. A s kluky, kteří také neměli angažmá, nebo kdysi hokej hráli, jsme se sešli minimálně dva tři na ledě. Byl to nezvyk, být doma a tréninky si naplánovat sám, chodit na led v jinou dobu a mít úplně volné víkendy.
Do konce přípravy zbývají jen tři zápasy, je to problém?
Nevím, v této situaci jsem ještě nebyl, taky to může být výhoda.
V Olomouci působí více odchovanců Vítkovic, ptal jste se jich jak funguje klub?
Kluci z Ostravy tu jsou, ale není to tak, že bych u nich najednou zjišťoval. Normálně jsme se s kluky i některými trenéry přes léto bavili, takže vím, jak to v klubech chodí a jaké jsou tam podmínky.
Kohouti patří mezi skromnější kluby, musel jste se tomu přizpůsobit?
Věděl jsem, do čeho jdu a úplně jsem přijal všechno, co tady je. Nemusím se uskromňovat, je to extraligový klub a viděl jsem tu výborné podmínky, není to takový rozdíl.
Na Olomouc máte i špatnou vzpomínku, loni v říjnu jste se tu zranil.
Jo, ale to k hokeji patří. Zase mám i výborné vzpomínky, kdy jsem tu hrál v mládežnických kategoriích proti Petrovi Vránovi, mladému Kratěnovi a dalším. Mám na tento zimní stadion i dobré vzpomínky.
Takže víte, jaká tu bývá zima?
Je to zimní stadion. Neřekl bych, že je tu zima největší v soutěži, to k tomu patří.
První kolo hrajete ve Vítkovicích, bude to pikantní začátek?
To už si člověk nevybere. Přijedeme jako jeden tým Olomouc a budeme chtít vyhrát za tři body. Nebudu řešit nějaké osobní věci nebo co bylo. Budeme chtít vyhrát a podřídíme tomu vše.
Mrzí vás ještě konec ve Vítkovicích, nebo jste už za vším udělal tlustou čáru?
To nebudeme vůbec řešit.
