Dvakrát už si vyzkoušel italské Giro.
Dvakrát už v minulosti jel i francouzskou Tour.
Zato španělskou Vueltu? Na té si premiéru osmadvacetiletý Ir odbývá až v tomto roce. A zatím je to premiéra úspěšná.
V cyklistice není žádná výhra jednoduchá. Jenže ta pondělní v Alicante tak v podání Sama Bennetta přece jen trochu vypadala.
„Celý den i ten závěr byl pro nás stresující, ale když máte nejrychlejšího muže v balíku, je to pro vás přece jen jednodušší,“ prozradil za cílem Bennetův týmový kolega Shane Archbold.
Nejrychlejší Bennett nyní opravdu je.
Na jihu Španělska to dokázal při první příležitosti. Čekal na metu 200 metrů před cílem, než vypálil vpřed. Na jeho zrychlení absolutně nikdo nestačil.
Bennett projel cílem s náskokem minimálně délky dvou kol.
Sam Bennett přijímá gratulaci od Alberta Contadora za vítězství ve třetí etapě Vuelty.
„Je to velká úleva. V neděli jsem byl úplně mrtvý, cítil jsem se strašně. Musím moc poděkovat týmu, který se o mě dneska staral. Jeli jsme pořád tempo, které mi vyhovovalo,“ děkoval Ir v cíli.
Že ostatní neměli nárok, přiznal i druhý Edward Theuns.
„Je teď nejrychlejším spurterem na světě. Měl jsem ideální pozici, ale víc než druhé místo se z toho nedalo vytěžit,“ vykládal Belgičan.
Byl to v pondělí velký den pro irskou cyklistiku.
Vůbec poprvé v historii se stalo, že na jakékoliv Grand Tour triumfoval v etapě irský jezdec a zároveň v ní vezl trikot lídra další Ir (Nicolas Roche).
„Hodně pro mě znamená, že jsem dokázal vyhrát v našem národním dresu. Budu se ho i nadále snažit reprezentovat co nejlíp to půjde,“ slibuje Bennett.
Ani Giro, ani Tour
Není absolutně pod tlakem.
Zažívá zatím životní a fantastickou sezonu opředenou 12 dílčími triumfy. Z toho na deset z nich dosáhl v elitní kategorii World Tour. Jen mimozemský Julian Alaphilippe byl letos úspěšnější, z elitních spurterů je ale Ir suverénně nejlepší.
Vítězil na UAE Tour, Paříž-Nice, Turecku, Dauphiné… Vítězil prakticky všude, kam přijel. O to pro někoho zvláštněji působilo rozhodnutí Bory, která jej vynechala ze sestavy jak na italském Giru, tak na Tour.
I když zvláštněji…
Pascal Ackermann na startu jedenácté etapy Gira d´Italia.
Na Giro odjel Pascal Ackermann, vyhrál dvě etapy i bodovací dres. Navíc je to Němec v německé stáji. Peter Sagan je zase značka, která má Tour prakticky jistou.
A tak byl Bennett – možná momentálně nejrychlejší spurter planety – odstaven na třetí kolej. Z čehož pochopitelně není nadšený.
„Cítím se… těžko to popsat. Jsem rád, že když mě tým pošle na jakýkoliv závod, vyhraju. Kterýkoliv tým by to miloval. Ale tady cítím, že jsem tak trochu páté kolo u vozu,“ popisuje.
Bojím se být sebevědomý
Na Vueltu ale přijel ve fantastické formě.
Na nedávném belgickém etapovém závodě Binck Bank Tour neměl v hromadných dojezdech konkurenci. Vyhrál první tři etapy, když porážel Dylana Groenewegena, Jaspera Philipsena, Alvara Hodega, Arnauda Démara a další.
Pokaždé se za cílem obrátil, přijímal gratulace svých soupeřů. Bylo z nich znát respekt, který k němu po nedávných výkonech mají.
Suverénně získal i zelený dres v bodovací soutěži. Lépe už se na španělské dobrodružství připravit nemohl.
Sam Bennett (vpravo) a Dylan Groenewegen v cíli třetí etapy Binck Bank Tour
„Co jsem dokázal na Binck Bank bylo dobré, ale teď ve Španělsku to bude o něčem jiném,“ klidnil nadšené emoce.
Navenek působí bezstarostně, otevřeně. Rád se baví, nemá přebujelé ego, jako někteří jeho spurterští kolegové.
„Vlastně je to trochu vtipné. Myslel bych si, že budu mít víc sebevědomí, než momentálně mám,“ tvrdí. „Ale pokaždé na závod přijíždím se stejným pocitem. Co mám vlastně udělat pro to, abych zase vyhrál? Nikdy výhry neberu jako samozřejmost.“
Že je nohama pevně na zemi, to má údajně co dočinění i s jeho irskou náturou.
„Máme takovou mentalitu. Neumíme přijímat komplimenty, neumíme se bavit o svých úspěších a kvůli tomu někdy působíme až arogantně. V jistém slova smyslu se bojím být sebevědomý, protože co si pak lidé budou myslet? Na druhou stranu, to sebevědomí někde hluboko ve mně je. Dostal jsem se do profesionálního pelotonu a dokážu v něm i vítězit. To mě posiluje,“ říká.
Jestli před startem závodu nemá Bennett dost sebevědomí, v průběhu etapy ho rychle znovu nabyde. „Zvlášť, když se dostaneme do závěrečného spurtu. To se pak ze mě stává – pardon za ta slova – doslova pitomec,“ směje se.
Hlavně díky tomu pak ale vítězí. Nebojí se loktovat s ostatními hromotluky, nebojí se využívat menších škvír k tomu, aby se dostal do ideální pozice.
„Ukázal jsem letos, že možná jsem měřítkem všech věcí. Že jsem tím, koho musí ostatní porazit, jestli chtějí vyhrát. Všichni se teď na mě možná budou otáčet a čekat, co udělám,“ říká.
Celá letošní fantastická sezona z něj učinila muže, který je na Vueltě jasnou jedničkou hromadných dojezdů.
A on to zatím potvrzuje.
Nemám nic podepsáno
Taky proto neplánuje ze závodu odstoupit před horskými etapami.
Chce se rvát, chce překonat všechny španělské průsmyky, aby poslední den v Madridu mohl ještě jednou zvedat ruce nad hlavu.
„Určitě jsem tady nepřijel proto, abych závod nedokončil,“ ubezpečuje své fanoušky. „Rád bych pochopitelně vyhrál i bodovací soutěž, ale tady je to zvláštní, většinou ji vyhraje vrchař. Hlavní pro mě ale budou etapy. Když s nimi přijde i dres, budu rád.“
Vuelta je pro něj zároveň jakousi rozlučkou po pětiletém vztahu s Borou-hansgrohe. Jeho čas se v německé stáji nachýlil ke konci. Pochopitelně i kvůli tomu, jak málo šancí na nejprestižnějších závodech světa dostává.
Mluvilo se o tom, že má Bennett podepsáno v Quick-Stepu, který po sezoně opouští Elia Viviani.
Ale ani to prý není pravda. Je až s podivem, že nejúspěšnější sprinter letošního roku stále neví, kde bude příští rok jezdit.
„Ale opravdu nemám nic podepsáno. Vážně, ještě jsem žádnou smlouvu nepodškrábl. Je to šílené, myslel jsem, že budu mít podepsáno už před několika měsíci, ale ne. Tak snad už se ta doba blíží,“ doufá.
Starosti s příštím angažmá by mít neměl.
Vždyť už v úterý může na Vueltě znovu kralovat. Na programu je další rovinatá etapa s předpokládaným hromadným dojezdem.
A Bennettovým triumfem.
