Seděl na pokoji v newyorském městě White Plains, čtyřicet minut od Manhattanu. A začal povídat o tom, jak s Filipem Chytilem trénuje na novou sezonu. Dvakrát rozhovor přerušilo hlasité houkání vlaku.
„Bydlím totiž u vlakový zastávky, vždycky mi pod okny troubí, už jsem si zvykl,“ nevzrušuje se Hájek.
Zvykl jste si i na to, že patříte Rangers a v minulé sezoně jste v pěti zápasech dokázal vstřelit první gól v NHL?
Navíc jsem ho dal Corymu Schneiderovi, dobrej gólman, žádný ořezávátko. Sám jsem zprvu nevěřil, celý tým měl možná větší radost než já, jak mi gratuloval. Celé dva měsíce v NHL byly krásné a úžasné.
Jenže je přerušilo zranění po střetu s Blakem Colemanem...
To mě moc mrzí. Kdybych se nezranil, u Rangers bych nejspíš zůstal do konce sezony. Když mi řekli, jak dlouho budu mimo, slzička ukápla. Myslel jsem, že mě stejně budou jen zkoušet, přitom já postupně hrál víc a víc minut.
Nedělat si zbytečné naděje je přístup realisty, že? Ostatně z farmy vám zůstala hrozivá statistika mínus 26 při účasti na ledě.
To je takový hodně blbý, no. Snažil jsem se to neřešit, abych se v tom ještě víc neplácal. Týmu hra moc nešla, ani mně hokej nešel. Až od ledna nebo února se mi začalo dařit.
Až přišel pokyn, ať se sbalíte, že vás potřebují v prvním týmu.
Zrovna jsme dohráli, bylo asi deset hodin večer. Přišel trenér, podal mi ruku a gratuloval. Fakt? Nevěřil jsem. Jel jsem pro dvě trička, troje trenky a košile s oblekem a valil jsem do New Yorku. Předpokládal jsem, že po týdnu pojedu zpátky, tak jsem toho moc nevzal.
Takže jste v New Yorku šel na nákupy?
Musel jsem trochu vypadat. Teď mi to závidí každá holka (smích).
Jaký byl příjezd k Rangers?
Hned jsem šel na led, pak do posilky, druhý den byl zápas. Všechno se seběhlo hodně rychle, což je výhoda, protože nemám rád dlouhé čekání.
Jste zpátky za mořem, proč tak brzo? Společná příprava vám začíná v polovině září.
Klub se chtěl podívat na moje rameno a já se potřebuju připravit na novou sezonu.
Limituje vás ještě zraněné rameno?
Vůbec. Hned na mně pracovali doktoři v Americe, rehabilitace, lasery a další moderní vymoženosti. Přes léto na mně zapracoval kondiční kouč Radim Polášek.
Jak bylo zranění vážné?
Asi dost, hodně bolelo. První týden jsem si musel ruku nosit. Ale kdyby tu sezonu Rangers postoupili do play off, tak bych nastoupil!
Obrana hlavního mužstva dává najevo, že máte reálně ohromnou šanci, abyste místo získal, že? Počítat se vlastně musí jen se čtveřicí Trouba, Staal, Skjei a Smith.
Snad jo, nechci předbíhat. Samozřejmě si věřím, o místo se poperu. Bitva bude asi mezi mnou, Foxem (také jemu je 21 let) a DeAngelem (23).
