Úvod  >  Táborsko  > 

Jak se jezdilo na parní lokomotivě

Jak jste se stal strojvedoucím?

Narodil jsem se před 68 lety v Táboře a celé dětství jsem prožil v Lužnické ulici. Do základní školy jsem chodil na Parkány a poté jsem nastoupil do železničářského učiliště v Českých Velenicích na učební obor mechanik motorových lokomotiv a motorových vozů. V učení jsem byl od roku 1967 do roku 1970 a po vyučení jsem začal pracovat v lokomotivním depu Tábor. Tam jsem pracoval čtyři roky. Lákalo mě ale být strojvedoucím, a proto jsem se nejdříve stal kandidátem nebo jinak řečeno topičem na lokomotivě. Na tento post jsem však musel projít zaškolením a teprve po té jsem pracoval pod dozorem strojvedoucího. Mým úkolem nebylo pouze topit, ale taky vše na lokomotivě mazat a dělat další pomocné práce. Kandidátem železničář býval zpravidla rok, komu to šlo pomaleji, tak déle. Byly případy, kdy se kandidát na strojvedoucího nehodil a odešel pracovat na dráze někam jinam. Než jsem nastoupil na lokomotivu, musel jsem absolvovat přezkoušení psychologické i zdravotní. Zdravotní stav se i pak sledoval každé dva roky. Dalším krokem bylo složit zkoušky na strojvedoucího.

Z čeho se zkouška skládala?

Měla dvě části a to dopravní a technickou. Strojvedoucí musel vědět vše o lokomotivě, ale i o dráze, byl osobně zodpovědný za svěřený majetek a byl i ve stanici technickým garantem chodu na trati. Zkouška to vůbec nebyla lehká a teprve poté jsem dostal technické vysvědčení, že mohu řídit lokomotivu.

Na jakých parních lokomotivách jste jezdil?

V Táboře jsme začínali na poměrně moderních českých mašinách. Jezdili jsme na nich až do roku 1980 a vypomáhaly nám ještě mnohem déle. Pouze do Rakouska se jezdilo na motorových lokomotivách, aby Rakušané viděli, jak jsme na tom dobře, protože oni stále jako my jezdili na páře.

Jak se v lokomotivě zatopilo?

Pokud byla studená, tak se do kotle dal odpad z pily, zapálilo dřevo a na něj přiložilo uhlí. Je to podobný systém jako když rozděláváte v kotli. Po čtyřech až dvanácti hodinách topení už měla tlak, čas záležel na tom, v jakém stavu kotel byl. Každá lokomotiva měla svůj provozní tlak a ten byl 16 až 18 atmosfér. Pokud nemusela jít parní lokomotiva na pravidelnou kontrolu, tak v ní bylo zatopeno stále.

Jaké časy parní lokomotivy dosahovaly?

Na páře se nejrychleji jezdilo za první republiky, kdy rychlík Tábor – Praha jel hodinu a 40 minut. To my už jsme jezdili dvě hodiny. Je třeba si však uvědomit, že za nás byly těžší soupravy, ale i tak to nebylo ve srovnání s dnešní dobou špatné.

A co život strojvedoucího na lokomotivě?

Naše stroje už tak nepohodlné nebyly, vždy se jednalo o tvrdou manuální práci. Do Prahy a zpět se spotřebovalo 100 až 150 metráků uhlí, které musel topič lopatou naházet a přehazovat. A to každý pracovní den! Modernější lokomotivy měly už podavač, tím vše bylo o něco snazší. V létě na lokomotivě bylo hrozné vedro a v zimě hrozná zima, protože starší stroje neměly ještě vzadu kryt. Ty moderní už měly pro strojvedoucího uzavřený prostor a práce v nich byla snesitelnější. Cestující, pokud se po cestě nic nerozbilo, měli ve vagónech teplo možná větší než je dnes.

Proč se na vlaky a železničáře odjakživa nadávalo?

Celý můj profesní život nám lidé nadávali. Traduje se, že když pozdější prezident Antonín Zápotocký za první republiky jezdil podnapilý ze schůzí a neměl jízdenku, tak ho vždy vysadili z vlaku. A proto když se dostal do nejvyšší politiky, tak na nádražácích nenechal niť suchou. Tvrdil, že jsou to placení turisti. Od té doby se na železničáře kouká skrz prsty, ale strojvedoucí, když jede se zpožděním, tak se to vždycky snaží nahnat. Já jsem byl u vytržení například z táborských turistů, kteří si dávali na peróně přednost a já hned chytil zpoždění. Za socialismu koloval o nás vtip, že v Československu máme dělnickou třídu, rolnickou třídu a nádražáky.

Jaký pocit zažívá strojvedoucí při smrtelné nehodě na trati?

Jsou strojvedoucí, kteří nehody a sebevrahy na trati psychicky neunesou a povolání opustí. Většina to však bere jako součást své práce a s těmito tragediemi se smíří. Pamatuji kolegu, kterému každý den v Heřmani u Putimi podlézal neukázněný motorkář závory. V depu nám potom říkal, že jednou ho musí trefit a stalo se tak přesně za rok. Já osobně jsem zažil pouze jednoho sebevraha, ale byli kolegové, kteří tyto události přímo přitahovaly. Přiznám se, že dokážu pochopit nešťastníky, kteří si chtějí ublížit. Co však nikdy nepochopím, proč svým činem ubližují nevinným strojvůdcům. Po každé takové tragické události jsme museli jít na psychologické vyšetření, zda u nás nedošlo k nějaké újmě a můžeme dělat svoji práci.

Tradují se mezi strojvůdci i nějaké veselé historky?

No jistě! Tradovalo se, co provedl strojvůdce nezkušenému topiči. Za socialismu nádražáci soutěžili v úspoře uhlí, protože bylo drahé. Byli natolik zpitomělí, že šetřili každou lopatu uhlí. Zmíněný strojvůdce v kopci, který již nemohl vyjet, přikázal topiči: „Hoď tam lopatu!" Za chvíli mu říká: „ Hoď tam druhou." Ale do kopce stále nemohli vyjet, tak mu přikázal, aby přihodil ještě jednu. Na to topič opáčil, že už žádnou nemá, protože na lokomotivě byly pouze dvě.

Je vidět, že svým povoláním dodnes žijete. Stihl jste mít i nějakého koníčka?

Jsem modelář a asi nikoho nepřekvapí, že vyrábím funkční modely vlaků, nádraží a všeho co se týče železnice. A momentálně pracuji na táborském depu.

Autor: Miroslav Pejčoch

Další zprávy z regionu

• Týdeník Táborsko je opět plný novinek. Co vše se dočtete?

  

  před 2 hodinami
  ■ K odvolání člena bytové komise Václava Eberta byla na táborském zastupitelstvu bouřlivá debata ■ V Soběslavi zakázali KSČM akci k 1. máji…

  0 komentářů Více info

• Po nehodě na Jindřichohradecku transportoval do nemocnice vážně zraněnou ženu vrtulník

  

  před 3 hodinami
  JINDŘICHOHRADECKO - Dvě auta se čelně srazila v úterý 7. května v půl sedmé večer mezi Mlákou a Starou Hlínou na Jindřichohradecku. Na…

  0 komentářů Více info a fotek (3)

• Při hromadné nehodě u Kbelnice se zranilo pět lidí. Jednoho člověka museli z auta vyprošťovat hasiči

  

  AKTUALIZOVÁNO - před 16 hodinami
  STRAKONICKO - Na silnici I/4 u Kbelnice se pár minut po půl páté srazilo šest osobních aut. Vážná nehoda si vyžádala pět zraněných. Starší…

  0 komentářů Více info
•