Hop sem, hop tam: Jižní Dakota
Od té doby uplynulo v řece Missouri spousta vody. Indiáni jsou dnes rozptýleni po rezervacích, z Deadwoodu se stala předražená past na turisty, Bill Hickok s Calamity Jane odpočívají na tamějším hřbitově Mount Moriah, a Conestoga vozy na mezistátní dálnici I-90 také nepotkáte. Jenže jsou tu jiné věci, které za to stojí přeci. A jelikož na našich cestách zpravidla zastávám funkci velice zvědavého navigátora (pilot jenom točí volantem, a občas zamumlá, kam ho to zase ženu), většinu z nich jsme vymetli.
Corn Palace: V současnosti jediný (ale nikoliv první) kukuřičný palác na světě, ve městě Mitchell. Exteriér budovy je obložen každoročně se měnícími mozaikami, složenými z kukuřičných klasů a různých obilnin.
Těch semaforů si, prosím vás, nevšímejte. Soustřeďte se pouze na "zemědělské umění," jehož největšími fandy jsou ptáci a veverky.
Chamberlain Rail Bridge: Jednokolejný železniční most přes řeku Missouri je 1490 metrů dlouhý, a byl otevřen v roce 1953 - tedy zhruba o rok dřív, než Slapská přehrada. Ačkoliv je most v poměrně dobrém stavu, mnoho vlaků po něm už nejezdí.
Badlands National Park: Zdejší bohaté naleziště fosilií pro změnu nejvíc oceňují paleontologové, a drsnou krajinu filmaři - točil se zde i oscarový "Tanec s vlky" (kdo a proč to přeložil jako tanec, místo tančí, nemám potuchu). Národním parkem od listopadu 1978.
Wall Drug Store: Nabízet vedrem zmoženým poutníkům, potácejícím se vyprahlou stepí, zdarma sklenici ledové vody? To může být docela dobrý byznys! A byl; z malé, neprosperující drogerie "uprostřed ničeho," je teď známá turistická atrakce (když lékárník Ted Hustead obchod v roce 1931 koupil, měl Wall kolem dvou set obyvatel). My jsme o vodu zájem neměli; ta nám (také zdarma) padala z oblohy, ale zmrzlinu tam mají dobrou. Ještě bych ráda podotkla, že na tento skvělý nápad přišla lékárníkova manželka.
Mount Rushmore National Memorial: Šestapadesátiletý sochař Gutzon Borglum zahájil práci na skále nedaleko Keystonu v říjnu 1927, a měl v plánu zobrazit každého ze čtyř prezidentů od hlavy k pasu. Po jeho smrti v březnu 1941 převzal projekt syn Lincoln, ale nedostatek finančních prostředků stavbu 31. října 1941 s konečnou platností zastavil.
Kdo viděl film "Na sever severozápadní linkou" (North by Northwest, 1959), možná si vzpomene na scénu, v níž Cary Grant a Eva Marie Saint po tvářích prezidentů zdatně slézají. Ono to tak aspoň vypadá, ale protože Alfred Hitchcock nedostal povolení zde natáčet, musel se spokojit s replikou, postavenou ve studiu. Jediné autentické záběry jsou ty z dálky.
Každá mince má však dvě strany. Black Hills jsou pro původní obyvatele posvátným územím, a na tváře bílých mužů, vytesané v místech, která jim vláda vzala, pohlížejí někteří z nich negativně.
(Obrázek druhé strany monumentu sem dát nemohu, ale po zadání "Mount Rushmore the backside" si ho lze nagooglovat).
Custer State Park: Pojmenován podle podplukovníka George Armstronga Custera, jehož sedmé kavalérii Indiáni v bitvě u Little Bighornu ukázali, zač je toho loket.
"No passing?" Tady by se spíš hodila cedule "No pasarán." Na silnicích tu mají přednost bizoni, a rozmlouvat jim to se nedoporučuje. Jdeme všichni sborem...
Přišli, viděli, napásli se, a když zjistili, že tráva je na obou stranách silnice stejně zaprášená, zase odtáhli.
Ten, co průvod uzavíral se ještě ohlédnul, a pokynul nám, že už můžeme jet.
Hemos pasado.
(fotografie: JarJar, červen 1986)
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Jarka Jarvis
Pionýři, pionýři, malované děti
Dnešní dítka školou povinná nevědí, o co přicházejí. No řekněte sami; jak může nějaký, třeba i ten nejchytřejší telefon v ruce nahradit pionýrský šátek, pečlivě uvázaný kolem krku?
Jarka Jarvis
A hrdý buď...
Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.
Jarka Jarvis
Svatební cesta ve třech
Jestlipak se pořád jezdí na svatební cesty, teď, když je bída? Nemohu uvěřit že od té, kterou jsme podnikli s mým prvním vyvoleným, uplynulo už 57 let! Ale tehdy stále vládnul socialismus, a chudoba tudíž neexistovala.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Route 66
Že Arizóna je pravých mužů zóna, kde kulky bzučí a krávy cituplně bučí, víme z filmu Limonádový Joe. Dokonce to možná, někdy dávno, byla i pravda.
Jarka Jarvis
Dederónie
Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.
Jarka Jarvis
Orgán zvaný žaludek
Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Jarka Jarvis
Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem
No, já vím že autor to řekl trochu jinak, ale to bylo v dobách, kdy ještě nevynalezli Facebook. Nehledě k tomu, že znalost jazyků dnes už není důležitá. Od čeho přece máme kompjútery?
Jarka Jarvis
Začátek konce světa
Mnoho pesimistů hlásá, že jsme zdárně nastoupili cestu ke konci světa. Dokonce i klimatická Gréta si uvědomila že to, co dělá pro záchranu zeměkoule zdaleka nestačí, a promptně nasadila vyšší obrátky.
Jarka Jarvis
Sysel a jeho pytel
Veřejně přiznávám, že jsem sysel. Tedy ne ten, co se v létě nacpe, pak zmizí někam do tmy, a tam (šťastné to zvíře) tiše prospí celou zimu. Já jsem druh sysla, pro něhož něco vyhodit představuje větší trauma, než návštěva zubaře.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (2)
Revelstoke, 28. 12. 2007: Zatím co nám v jídelně servírovali oběd, vepředu v kabině se měnili mašinfírové. A jelikož panu Murphymu už nestačilo pouze vybíjet baterie či kazit počasí, křeslo hlavního strojvůdce obsadil on.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (1)
Měl to být výlet našich snů. Z přímořského Vancouveru do Banffu v srdci Skalistých hor, nádhernou krajinou a v luxusu, jímž je vlak Rocky Mountaineer pověstný. Jenže organizace se chopil pan Murphy, a podle toho to i dopadlo.
Jarka Jarvis
Odboráři všech zemí, mějte se!
Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Jarka Jarvis
Pan doktor Umíto
Páni doktoři a paní doktorky jsou chytří a vzdělaní lidé. Na rozdíl ode mne vědí, co je membrum superius, že slovo pes nutně neznamená sousedovic voříška, a caput nemá s posledním vydechnutím našeho auta nic společného.
Jarka Jarvis
Vraždy v naší ulici
Nedávno mi přistál ve schránce kreslený vtip, v němž se pes ptá kočky: "Znáš ten pocit, když uděláš něco špatného nebo se něčím proviníš, a celý den pak máš výčitky svědomí?" A kočka mu na to odpoví: "Ne."
Jarka Jarvis
Až já půjdu do nebe
Prý tam vedou schody, u brány stojí kádrovák jménem Petr Svatý, a obláčky jsou měkčí než babiččina peřina. Ale to vím jenom z doslechu, a lidi toho napovídají!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 143
- Celková karma 11,21
- Průměrná čtenost 441x