Retro pokoj v nemocnici není jen místo setkávání. Senioři v něm znovu nacházejí paměť

Uprostřed oddělení následné péče ve Vítkovické nemocnici v Ostravě je pokoj zařízený ve stylu 60. a 70. let. Stěny jsou natřené válečkovou metodou, v knihovně jsou staré knihy, časopisy nebo komiksy. Na konci místnosti stojí starý šicí stroj, gramofon a rádio. „Starý člověk si docela dobře vybavuje vzpomínky. Krátkodobá paměť už nefunguje, ale ta dlouhodobá třeba ještě naprosto dobře,“ vysvětluje mi zdravotní sestra Xenie Gašparová. K aktivování dlouhodobé paměti má podle ní pomoci právě takzvaný retro pokoj. „Byl to můj nápad. Říkala jsem si, proč mají ty reminiscenční místnosti jenom domovy důchodců a pečovatelské ústavy,“ popisuje vznik projektu.

Retro pokoj ve Vítkovické nemocnici v Ostravě |foto: Eva Svobodová

Podle Gašparové jsou na oddělení následné péče hospitalizováni zejména starší lidé, kteří tam zůstávají i několik měsíců. Někteří pacienti nechtějí se zdravotnickým personálem spolupracovat. Vytržení z nemocničního prostředí pak často napomáhá k lepší komunikaci. „Měli jsme tady pána, který byl po amputaci obou dolních končetin. Když se rozrehabilitoval, začal jezdit na vozíčku do této místnosti. Zavřel se tady a dvě tři hodiny si četl. S tím pacientem se pak lépe pracovalo po rehabilitační stránce. Ta spolupráce byla na úplně jiné úrovni,“ říká staniční sestra Lenka Holubová. Konstatuje, že psychický stav podle ní představuje nezbytnou součást léčení. „Je to tak padesát na padesát, protože ta psychika tady hraje nesmírně důležitou roli. Mnohdy důležitější než to fyzično.“ Obě sestry se shodují, že v tomto ohledu hraje podstatnou roli i zájem rodiny.

A co by uzdravování seniorů také pomohlo? „Ještě by bylo fajn, kdyby se pacienti mohli ve větší míře dostávat ven. Zřídit třeba nějaký parčík. K tomu je ale nutný personál, který je momentálně ve zdravotnictví v krizi,“ dodává Holubová. Podle hlavní sestry Xenie Gašparové by se mělo celkově proměnit vybavení nemocnic. „Už se upouští od té stereotypní bílé, zelené, kachličky, maximálně modrá, a ještě studená. Volí se teplé barvy a nábytek spíš takový zdomácnělý,“ dodává.