O vnitřních dětech

Mnoho lidí prožívá uvedené utrpení a většinu z vás pronásleduje vaše dětství. Právě v té době jste se totiž naučili, jak navazovat s druhými vztahy a jak si získat jejich lásku a souhlas. A právě v té době jste do sebe vstřebali vzorce chování vašich rodičů a vytvořili jste si své hodnoty. Tyto lekce se staly chybným základem vaše dospělého života. Pokud je tento základ špatný a chybný, pak současná „stavba“ či „konstrukce“ vašeho života, kterou jste si na těchto základech vystavěli, bude slabá a křehká. Budete mít sklony stále dokola opakovat vzorce z vaší minulosti a znovu prožívat zranění a bolest, kterou jste prožili ve svém dětství.

Kdo jsou vnitřní děti? Jsou to vaše vnitřní hlasy, jež nesou pocity, které jste nemohli jako děti vyjádřit. Nesou váš strach, hněv, stud a zoufalství. Nesou také vaše nadšení, radost, štěstí a lásku, ale mnozí z vás v sobě museli popřít i tyto vlastnosti. Ať jste již byli přehlíženi, ponižováni nebo zneužíváni, velmi brzy jste se naučili, že není bezpečné cítit. Poznali jste, že cítit znamená být zranitelní a být zranitelní znamená, že možná nepřežijete. A protože jste chtěli přežít, přestali jste cítit.

Vývoj od dětství k dospělosti probíhá v určitých přirozených vývojových fázích. Každá tato fáze s sebou nese určité vývojové úkoly, které je třeba zvládnout, aby mohlo dítě úspěšně přejít do další fáze svého vývoje. To, co nezvládnete ve svém dětství, se pak stále znovu objevuje ve vašem dospělém životě v podobě nepřiměřených a nezdravých reakcí, které vám způsobují nepříjemnosti. Tyto reakce jsou přímým důsledkem bolesti a strachu, který jste prožili ve svém dětství, když nebyly naplněny vaše základní potřeby.

To, jestli se v každé vývojové fázi v průběhu svého dětství naučíte vše, co potřebujete, je podmíněno tím, zda byly naplněny vaše potřeby. Je nezbytné, abyste se se svými rodiči či osobami, které o vás pečovaly, cítili bezpečně a dostalo se vám potřebné podpory k završení dalších úkolů, jež se pojí s jednotlivými vývojovými fázemi. Pokud nejsou vaše potřeby v jednotlivých fázích naplněny, nemáte potřebný základ pro dokončení následujících vývojových úkolů. Váš život se samozřejmě nezastaví proto, že se vám nepodařilo zvládnout tyto vývojové úkoly, bude pokračovat dále a vy přežijete díky tomu, že si rozvinete nezdravé způsoby reagování na druhé a na události, které vám váš život přináší.

V průběhu vašeho dětství jsou tyto nezdravé způsoby jednání funkční a účinné, neboť vám pomáhají přežít. V dospělosti se však stanou nevhodné a nepřiměřené a již vám dále nepřinášejí to, co chcete a co potřebujete. Vy však ve své dospělosti tyto nezdravé způsoby jednání i nadále stále znovu opakujete, protože neznáte žádný jiný způsob reagování a jednání. Tyto vaše projevy chování vyjadřují váš strach z lásky, vaši neschopnost říct „ne“, vaši kritičnost a váš stud. A jejich výsledkem jsou vzorce chování, které narušují vaše fungování ve vaší práci, vaši sebeúctu a sebevědomí a vaši schopnost najít a zaujmout své místo ve světě jakožto dospělý člověk.

Tyto nezdravé způsoby jednání a nepřiměřené reakce můžeme připsat svým jednotlivým vnitřním dětem, které žijí v našem nitru, neboť tyto způsoby jednání jsme si rozvinuli v době, kdy jsme byli dětmi. Jsou spojeny s konkrétními emočními událostmi, k nimž došlo v určitých obdobích našeho života. Právě z tohoto důvodu se nám naše vnitřní děti často objevují v různém věku. U některých lidí je každé toto období dětství či pocit představován jedním konkrétním vnitřním dítětem, zatímco u jiných se v různých obdobích objevuje stále stejné vnitřní dítě, které nese různé pocity.

Vaše vnitřní děti se mohou projevovat ve vašem každodenním životě různými způsoby. Někdy jsou tyto způsoby pozitivní, například dětská radost, kterou pociťujete při pouštění draka nebo při nějaké míčové hře.Vaše vnitřní děti jsou však také zodpovědné za chvíle, kdy se cítíte rozzlobení, osamělí nebo zmatení. Tyto bolestivé pocity vyplují na povrch pokaždé, když se ocitnete v situaci, která zahrnuje nějaký vývojový úkol, který jste dosud nezvládli. Například v mladším školním věku jste si měli rozvinout dovednost „dokončování úkolů“. Mezi šesti a dvanácti lety jste ve škole dostávali domácí úkoly. Pokud jste namísto jejich vypracování soustředili svou pozornost na bolestivou situaci doma, pokud jste se báli, že dostanete výprask nebo jste se snažili odhadnout, zda váš otec bude opilý, pak se vám možná již nedostávalo potřebné emoční, duševní a rozumové energie k osvojení si dovednosti zahajovat nějaké úkoly a vytrvat v práci na nich až do jejich dokončení. Možná jste tehdy byli označováni za líné nebo hloupé, neboť jste nebyli schopni dokončovat úkoly. V reakci na to jste pociťovali stud a začali jste považovat sami sebe za neschopné. Když jste se pak v dospělosti setkali s podobnou situací, například když jste měli napsat semestrální práci či dokončit zprávu pro svého šéfa, možná jste znovu zažívali stejné pocity studu a stejný strach z ponížení. Abyste mohli uzdravit tuto bolest, bude třeba se vrátit do uvedeného věku a pomoci vašemu vnitřnímu dítěti v tomto mladším školním věku naučit se potřebné dovednosti k dosažení úspěchu.Když budete nyní vědět, že dokončování úkolů se učíte v této vývojové fázi, pomůže vám to zaměřit se na své vnitřní dítě v tomto věku a pomoci mu rozvinout si potřebné dovednosti.