Jako na houpačce, vrcholy naštěstí klaply, říká motocyklista Holán

V seriálu IRRC neprožívá nejlepší sezonu, ale závodník z Vysočiny Kamil Holán si nestěžuje. Dva největší závody v roce se mu totiž vydařily náramně. Nejprve skončil na slavném americkém závodě do vrchu Pikes Peak ve své kategorii čtvrtý a byl nejlepším nováčkem, o uplynulém víkendu si připsal tři umístění v nejlepší patnáctce na Ulster GP. Na dobré výkony se pokusí navázat v Hořicích, kde se představí v třídách superbike a supersport.

„Letošní sezona je jako na houpačce. Jednou se to povede, podruhé naopak. Naštěstí se mi povedly dva velké závody. Doufám, že momentální formu přenesu do Hořic,“ věří Holán.

Vraťme se ke květnovým Zatáčkám a k tomu nepříjemnému pádu. Co se tehdy stalo?
Celý víkend byl super. Cítil jsem, že jsem po loňském zranění, které se mi přihodilo na Manu, zpátky, ale v posledním závodě se mi nepovedl start, podvědomě jsem se to snažil dojet, ale bohužel na výjezdu jsem moc tahal za plyn a byla z toho prasklá achilovka.

Jak těžké to bylo na psychiku?
Musím říct, že hodně. Když jsem si začal po dlouhém zranění zase věřit, tak přišlo tohle a srazilo mě to dolů. Ani ne tak fyzicky, jako psychicky. Celkem mě to rozhodilo, přišel jsem o nějaké další závody.

Následoval však vynikající výsledek na Pikes Peak v Americe, kde se jezdí na horu vysokou 4300 metrů nad mořem, kde jste byl nejlepším nováčkem.
Je to malý zázrak. Vyšlo to naprosto nádherně, všechno se mi tam sešlo, byl to skvělý zážitek.

Co všechno obnáší startovat na takovém závodě v Americe?
Má to dvě roviny. Jedna je jezdecká: člověk se přihlásí, pořadatelé projedou jeho závodní historii a podle toho vybírají. S tím jsem problém nebyl. Druhou rovinou je technika. Závodí se na jiných motorkách. Protože bylo strašně nákladné stavět motorku v Česku a poslat ji do Ameriky, bylo jednodušší sehnat motorku tam. Přes Jakuba Smrže z automotoklubu se to na poslední chvíli povedlo a všechno to klaplo.

Dalo se na tento specifický závod připravit?
Stejně jako jsem trénoval na Man. Musel jsem tedy nakoukat videa, která jsou dostupná na internetu, a trať je reálná i ve videohře. Ale ze zkušeností vím, že realita je potom jiná. Spoléhal jsem se, že si to zapamatuju, protože s tím zkušenosti mám.

Co vás nejvíce překvapilo?
Ono se řekne, že je to závod do vrchu, ale ona to je obří hora. Člověk si až tam uvědomí to převýšení. Vrchol je přes 4000 metrů vysoký. Já do té doby nikdy tak vysoko nebyl, takže se mi při dojezdu motala i hlava a znát to bylo i na technice, je to velký extrém. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to není závod na okruhu, ale zdolávání hory. Jsou tam změny počasí, teplot, tlaku, ale bylo to nezapomenutelné a chtěl bych se tam někdy vrátit.

Přesuňme se do Hořic. Už tu máte hodně odjeto, je to vaše nejoblíbenější domácí trať?
Říkám to pořád dokola, Hořice jsou unikát. A neplatí to jen pro Čechy, myslím to celosvětově. Takhle krásnou trať nejde skoro najít. Jede se městem, lesem, je zde velké převýšení, na tak krátkém okruhu opravdu pozoruhodné. Teď jsem objevil kouzlo Ulster GP, která mě dostala, ale Hořice jsou opravdu výjimečné.

Co preferujete: květnové Zatáčky, nebo srpnovou Tourist Trophy?
Zajímavá otázka, hodně jsem o tom přemýšlel. V srpnu jezdí velká zahraniční jména, takže závody jsou asi hodnotnější, ale Zatáčky mají neskutečnou tradici a i lidi to tak cítí. Tímhle asi o malinko vedou.

Vaše víkendové cíle?
V supersportech bych chtěl být na bedně a v superbikách do TOP 5. Ale nerad něco takového říkám před závody.