Před pěti lety uchvátila Zamilska milovníky industrialu, techna i magických samplů, dnes už patří mezi nejvýraznější postavy polské elektroniky. A využívá toho: aktuálně vydala novou desku a výrazně podporuje LGBT+ komunity.
Siddhártha Gautama, po svém osvícení známý jako Gautama Buddha, případně jenom Buddha, jednou došel k řece Ganze, kterou plánoval přeplavat. Zastavil ho ale převozník požadující peníze a protože Buddha samozřejmě žádné neměl, celou řeku v sedu se zkříženýma nohama přeletěl. Mnich a mystik František z Assisi byl prý často viděn, jak se vznáší metr a půl nad zemí. Levitoval samozřejmě i Ježíš, poustevnice a světice Marie Egyptská a v devatenáctém století ve Spojených státech a v Británii celá řada duchařských médií, spiritistů a podvodníků, z nichž mnozí byli později odhalení a vystavení veřejnému posměchu. Levitovala dvanáctiletá Regan posedlá démony ve filmu Vymítač ďábla, nad povrchem Marsu se vznášel Doktor Manhattan v kultovním komiksu Watchmen Alana Moora, vzduchem pluje neznámá dívka na obalu desky Quarter Turns Over A Living Line kapely Raime. A na obalu své aktuální nahrávky Uncovered se, prohnutá jako luk, vznáší i Zamilska, polská producentka, experimentátorka a jedno z nejvýraznějších nových jmen na scéně tamního industriálního techna.
Koncept levitace je přitom pro její novou desku naprosto klíčový. „Byl to poslední dílek do skládačky,“ vysvětluje v rozhovoru pro magazín Get In Her Ears. „Na desce je přítomný ten zlověstný pocit, když chcete opustit vlastní tělo a začít s úplně čistým štítem. Je v tom exorcismus, voodoo, příběh o očištění. Když někdo levituje, nevíte, jestli klesá nebo stoupá.“ U Zamilsky je přitom onen směr jasný – nejenom, že je stále populárnější, má za sebou spolupráci s Gazelle Twin a hned v zmiňovaném roce 2014 se její debut umístil v žebříčku nejlepších desek roku podle webu The Quietus. Nahoru směřuje i její hudba – je éteričtější, metafyzická, díky četnému samplování hlasů i hodně znepokojivá. Jisté je, že opouští zemi a už má jenom málo společného s polskou industriální techno scénou, se kterou byla Zamilska kvůli nedostatku jiných berliček od počátků spojována. Její východiska jsou přitom úplně jinde. „Vždy jsem se zajímala o world music, začalo to už ve čtrnácti, kdy jsem poslouchala Dead Can Dance,“ říká ve starším rozhovoru pro exportní platformu Shape, jejíž byl součástí. „Později se k tomu přidala hudba z Indie, Afriky nebo arabských zemí. Je to magická hudba. Když jsem pak v patnácti začala tvořit vlastní hudbu, často jsem samplovala právě africké nebo indické zdroje.“
Navzdory fascinaci neevropskou hudbou byla Zamilska od počátku pevně zakořeněná ve východoevropském kontextu: poté, co si v pubertě poslechla album Post od Björk, zatoužila dělat vlastní hudbu. V polském prostředí ale narazila. „Měla jsem velké problémy s tím, že jsem žena, nikdo tu ženy v elektronické hudbě nebral vážně, nikdo nečekal, že budu o elektronické hudbě vůbec něco vědět,“ dodává Zamilska v rozhovoru pro Shape. „Lidi se na vás divně koukají, je v tom něco mezi fascinací a nevěřícností.“ Ani média zpočátku nevěděla, jak se Zamilskou naložit, po úspěchu jejího debutového alba tak o ní začali mluvit jako o královně polského techna. „Pokud někdo přijde na moje vystoupení a čeká párty, možná odejde. Zůstanou ale ti, kteří očekávají koncert,“ dodává pro Shape. „Nikdy jsem nebyla techno královna.“
Tuhle žánrovou rozkročenost podporuje i výčet hudebníků, se kterými Zamilska spolupracovala. Kromě zmíněné Gazelle Twin, pro kterou po osobním seznámení na společném vystoupení zremixovala skladbu Belly Of The Beast, je esteticky spřízněná s experimentální polskou cellistkou jménem Resina. Hudebnice, která často kombinuje improvizované smyčcové drony s vlastním reverbovaným vokálem, se jako hostující zpěvačka objevila ve dva roky staré skladbě Closer. Na aktuální desce Uncovered už její hlas neslyšíme, Zamilska místo toho pracuje se samply, její vliv je ale pořád znatelný. Jazyk repetitivních industriálních beatů je u Zamilsky pořád nejhlasitější, časté používání nečitelných samplů, hypnotických vokálních útržků a i zmutovaných nástrojů z indického nebo afrického kontextu z ní ale dělá producentku s originálním zvukem.
I proto se letos Zamilska objeví na polském festivalu Unsound v Krakově, který je dlouhodobě považovaný za nejambicióznější přehlídku současné jiné hudby. Téma letošního ročníku, na kterém kromě Zamilsky vystoupí i Hildur Guðnadóttir s Chrisem Watsonem, kapela Sunn o))) nebo hauntologický producent The Caretaker, je solidarita. V současném Polsku, které za tichého souhlasu vládnoucí strany Právo a spravedlnost zažívá vlnu homofobních útoků, je solidarita znovu klíčovým slovem. Dokazuje to nejenom téma letošního Unsoundu, ale i masivní stoskladbová kompilace Total Solidarity, kterou před několika dny vydal kolektiv Oramics a holandský label New York Haunted a na které se kromě Ekoplekz, polského producenta Felicita nebo Danny L Harleho z PC Music objevuje i Zamilska. Kompilace má navíc kromě symbolického i reálný dopad. Peníze z prodeje totiž poputují na konta organizací Przeciw Homofobii a Miłość Nie Wyklucza. V Polsku tak zůstává jasná historická návaznost taneční hudby a LGBT+ aktivismu. A Zamliska je jedním z lidí, kteří v současném Polsku nejvýrazněji dokazují, že i instrumentální taneční hudba může nést politické poselství.
