Pochybení lékařů může mít mnoho podob, mnoho příčin a širokou paletu možných následků. Pokud se dostanou až k soudu, bývají obvykle ostře sledovány. Obzvláště pak případy, na jejichž konci leží tučné odškodné pro oběti takových chyb.
Chyby představují ve Spojených státech jednu z nejčastějších příčin zdravotních potíží nebo dokonce smrti. Podle baltimorské Johns Hopkins Hospital jde dokonce o třetí nejčastější příčinu smrti, hned po srdečních chorobách a rakovině. Ročně tak způsobí úmrtí kolem čtvrt milionu Američanů, což představuje necelých devět procent ze všech každoročně zemřelých.
Je proto logické, že se množí žaloby na zdravotnická zařízení a případy se rozhodují až před soudem. Přitom mezi lety 2009 a 2014 klesl počet soudem uznaných odškodnění o více než polovinu, jak uvádí americká advokátní kancelář Meinhart, Smith & Manning. Nicméně, když už soud bolestné přizná, je celkem slušná šance se takzvaně „zahojit“. Jedno ze čtrnácti odškodnění totiž přesahuje částku jednoho milionu dolarů (tedy necelých 23 milionů korun).
Na začátku byla zdeformovaná ruka
Větší riziko ocitnutí se před soudem nesou neurochirurgové a lékaři pracující na gynekologicko-porodnických odděleních. Mezi nejčastější medicínské chyby patří ve Spojených státech zapomenuté předměty v těle pacientů, kteří prodělali operaci. Ti pak v sobě nosí zpravidla chirurgické nástroje a pomůcky jako jehly, skalpely, nůžky, svorky, houbičky, ale i elektrická zařízení nebo nože. K dalším častým pochybením patří operace nesprávných částí těla, poškození při porodu, medikační chyby, anestetické chyby nebo nesprávná diagnóza.
Přestože se může zdát, že soudní spory týkající se chyb lékařů jsou módní záležitostí posledních desetiletí, opak je pravdou. Podle dostupných zdrojů jde o záležitost, která se táhne historií mnoho staletí. První zdokumentovaný případ, kdy se někdo domáhal odškodnění v lékařství, se udál v roce 1164 v Anglii a vešel ve známost jako spor Everad vs. Hoskins. Tehdy šlo o žalobu pro použití nesprávných lékařských postupů.
Jenže za první opravdový soudní spor tohoto typu je považován až případ Agnes Strattonové z roku 1374. Ona a její manžel obvinili Johna Swanlonda ze špatně provedené operace Agnesiny částečně zdeformované paže. Soud ovšem tenkrát manželům za pravdu nedal, mimo jiné kvůli chybějícím důkazům. Význam soudního sporu je přesto klíčový, neboť definoval standardy, které mají mezi lékařem a pacientem fungovat. První soudní pře tohoto typu na půdě USA se odehrála o celá čtyři století poté, co se odškodnění domáhali manželé Strattonovi. Konkrétně v roce 1794. A tentokrát soud přiřkl navrhovateli odškodné ve výši čtyřiceti britských liber.
Měl mrtvici, dostal léky tišící bolest
Taková částka je v porovnání s těmi současnými samozřejmě směšná. Dosud největší náhradu škody za nesprávný průběh léčby vysoudil Allan Navarro z Floridy. Soud mu v roce 2006 přiřknul 216,7 milionu dolarů (skoro pět miliard korun) za to, že lékaři nerozpoznali příznaky mozkové příhody a Navarro kvůli tomu zůstal odkázaný na invalidní vozík. Případ se stal v srpnu 2000.
Navarro dorazil na pohotovost s tím, že měl podezření právě na mrtvici. Na příjmu nahlásil, že jeho rodina má mrtvice v anamnéze, nicméně to nebylo nic platné. Lékaři mu diagnostikovali sinusitidu (zánět vedlejších nosních dutin), předepsali mu léky tišící bolest a poslali ho domů. Druhý den už šel Navarro rovnou na operační sál, kde mu byla odstraněna výduť v mozku. Poté strávil skoro tři měsíce v kómatu. Když se z něho probral, zjistil, že má omezenou hybnost a hrozí u něho riziko, že se bude dusit pokaždé, když pozře nějaké jídlo.
Již zmíněná Johns Hopkins Hospital má také svůj skandál. Před pěti lety byla odsouzena k zaplacení 190 milionů dolarů (4,4 miliardy korun) osmi tisícům pacientek Nikity Levyho, lékaře gynekologického oddělení. Levy se sice nedopustil chybné diagnózy nebo léčby, neudržel však na uzdě své sexuální choutky. Vyšlo totiž najevo, že gynekolog, který v uvedené nemocnici pracoval pětadvacet let, několik roků tajně pořizoval fotografie a videa svých pacientek během vyšetřování. Používal k tomu kameru ve tvaru propisky. Policie u něho našla více než 1200 videí a kolem 140 fotografií. Levy dostal okamžitou výpověď a krátce po uzavření případu spáchal sebevraždu. Obětem pak bylo vypláceno odškodné, jehož jednotlivá výše se pohybovala mezi 1,8 a téměř 28 miliony dolarů.
Záchranka bez výbavy a špatná léčba skoliózy
V roce 1998 upadla Tiffany Applewhitová do anafylaktického šoku poté, co dostala steroidovou injekci kvůli očním potížím. Její srdce přestalo pracovat, a tak matka Tiffany zavolala 911. Na místo přijeli lékařští záchranáři newyorských hasičů, avšak bez potřebného resuscitačního vybavení. Neměli u sebe nejen defibrilátor, ale ani kyslíkovou láhev.
Přestože Applewhitová chtěla nechat svou dceru Tiffany převézt do nemocnice, lékaři jí sdělili, aby počkala na jinou sanitku, která to správné vybavení bude mít. Ta skutečně dorazila, ale až po dvaceti minutách. Tiffany sice do nemocnice dopravila, ale bylo pozdě. Tiffany si nese trvalé následky v podobě poškození mozku, neschopnosti chodit, mluvit a ani se o sebe postarat. Soud nařídil městu New Yorku vyplatit odškodné ve výši 172 milionů dolarů (bezmála čtyři miliardy korun).
Čtveřici nejvyšších odškodnění v americké historii kvůli lékařských pochybením uzavírá loňský rozsudek z Detroitu. Tamní nemocnice musela zaplatit 135 milionů dolarů (tři miliardy korun) za špatně provedený chirurgický zákrok u teprve desetileté Faith DeGrandové. K případu došlo před devíti lety. Faith měla podstoupit operaci skoliózy (stranové vychýlení páteře).
Jenže šrouby a kovové tyče, které měly páteř srovnat, byly chirurgickým týmem instalovány tak, že vytvořily příliš vysoký tlak na míchu. To vyústilo ve znecitlivění Faithiných končetin. Namísto toho, aby chirurg kovové pomůcky okamžitě odstranil, ponechal je v těle malé pacientky dalších deset dní. Z Faith se kvůli tomu stal kvadruplegik s permanentní poruchou činnosti střev.
Petr Musil
