Už jen rok. Švýcarská gólmanská legenda plánuje odchod do penze

Když vyrůstal doma pod Alpami, o National Hockey League se mu ani nezdálo. Neodvažoval se mít tak vysoký cíl. „Nikdy jsem neměl takový sen, protože mi jednoduše přišel nesplnitelný. NHL byla příliš vzdálená, vždyť mě nevzali do juniorského nároďáku a později jsem ani neprošel draftem,“ přemítal Jonas Hiller před časem pro LA Times.

Ve slavné soutěži se nakonec kučeravý elegán s pronikavým pohledem nejen objevil, ale dokázal v ní velké věci. Fanoušci anaheimských Ducks a Jean-Sebastien Giguere by mohli vyprávět. Každý patrně s jinou intonací.

Před třemi lety Hiller opouštěl NHL se čtyřmi stovkami odchytaných mačů, téměř dvoustovkou vítězství, 23 čistými konty a úspěšností zákroků 91,5 procenta jako nejúspěšnější švýcarský brankář všech dob. Ve všech ohledech za sebou nechal tolik populárního Davida Aebischera, Martina Gerbera i všechny ostatní.

Heroické výkony předváděl i v reprezentaci, v jejímž dresu opakovaně zářil na nejnablýskanější scéně – pod pěti kruhy. A bylo jedno, jestli na olympiádu jel jako jednička Kačerů, či švýcarského Bielu. V osmadvaceti, dvaatřiceti, nebo šestatřiceti. Milovník sýrové speciality fondue a fanoušek ikonické kapely Metallica vždy exceloval a přiváděl soupeře k šílenství.

Příští jaro bude zastavovat puky naposledy, sezona 2019/2020 pro něj bude poslední.  Trojnásobný mistr domácí NLA v ní zůstane věrný Bielu. „Radši skončím příliš brzy, než abych odešel příliš pozdě,“ řekl pro Swiss Hockey News.

Až odehraje svou derniéru, patrně pár hokejových nadšenců i za velkou louží nezadrží slzy. Hiller se sice v roce 2007 prakticky zjevil odnikud, cizinec z tedy ještě hokejově podceňované země, NHL si ale podmanil.

 „Přišel do Davosu a z nějakého důvodu prostě rozkvetl v báječného brankáře,“ popsal Joe Thornton důležitý zlom v Hillerově kariéře. Setkali se tam během výluky v ročníku 2004/2005, dobyli titul, stali se věrnými přáteli. Dokonce spolu poté dlouhé roky v létě ve Švýcarsku trénovali, bok po boku absolvovali nepopulární galeje na suchu.

Hiller vzal po odchodu do zámoří NHL útokem. Z brankoviště Anaheimu vytlačil klubovou ikonu Giguera, diváky v ochozech si získal vlídností, přátelskou povahou i dobrým srdcem.

Podporoval charitu, třeba i jednou ze svých masek, jež mu chystal krajan a inovátor Alec Voggel. Hiller si nechal na přilbu namaloval portréty všech spoluhráčů, doplněné o kníry. Upozorňoval tak na známou akci Movember.

V ročníku 2013/2014 se u Ducks blýskl klubovým rekordem, když vychytal 14 výher za sebou. O dva roky dříve zase přepsal anaheimské maximum v počtu odchytaných zápasů během jediné sezony.

Svou kariéru v NHL uzavřel v dresu Calgary, nejprve jiskřil, poté vyhořel. A tak je už tři roky ozdobou nejvyšší švýcarské soutěže. Široké hokejové veřejnosti o sobě dal sedmatřicetiletý rodák z Felben Wellhausenu naposledy výrazněji vědět loni v Jižní Koreji, když v kleci bojovníků ze země helvétského kříže lapil téměř 96 procent střel a průměrně inkasoval 1,14 branky na zápas.

Byl to ryzí důkaz jeho mistrovství. Umu, kterému dlouhé roky tleskala i NHL.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter