Za nástup extrémistů mohou sociální demokraté
Tuto tezi vyslovil již před padesáti lety německý filozof Theodor Adorno.
Sociální demokracie, tedy levice, podle něj perfektně odkanalizovává zlobu. A naopak, když kolabuje, vytváří prostor pro nárůst sociálního pnutí a radikalismu či extrémismu, kterému se otevírá velký prostor pro vytváření strachu, který je nejlevnější komoditou, s níž se dá manipulovat s lidmi. To se v poslední době děje v mnoha zemích.
Filozof to tenkrát řekl velice tvrdě: "Levice udává tón duchu doby a podle zákonů kybernetiky kulturní nadvládu ovlivňuje jen jedna skutečnost: Protitlak. Bez levice neplatí žádná práva. Radikalismus se bude vracet tak dlouho, pokud bude triumfovat kapitál." A mezi pravicové radikály je možné počítat u nás nejen SPD, ale i ANO, jejíž předseda a dnes i premiér chce řídit stát jako vlastní firmu, i když to maskuje podporou důchodců. To je starý korporátní model, který se objevil v Evropě již ve třicátých letech a jak víme, skončil špatně.
Na tyto téze se dnes odvolávají politologové a komentátoři v řadě zemí a bezesporu platí i u nás: Má-li ovšem AN0 i po všech skandálech stále preference těsně pod 30 procent, je zřejmé, že ke skutečné změně může dojít jen tehdy, když se začne toto hnutí samo štěpit a když se v politické krajině najde alespoň jedna silnější strana, která bude hovořit zásadně jiným jazykem: která nebude vůbec koketovat s voliči ANO podobným jazykem a tématy, jaká využívá její protivník.
Náznaky pnutí mezi členy ANO začínají být čím dál zřetelnější: Připomenu ostravského Tomáše Macuru, místopředsedu Petra Vokřála a nejnověji i europoslankyni Radku Maxovou. Ta vyčítá ANO a tudíž jejímu majiteli, premiérovi, odklon od slibů, s kterými bylo hnutí založeno a hlavně to, že šéf hodnotí u svých členů a spolupracovníků především loajalitu, víc než skutečnou práci. Jinými slovy: Buď budeš poslušný, nebo se tě zbavím. Kvůli tomu již ANO opustili i europoslanci Pavel Telička a Petr Ježek. V pátečním Právu paní Maxová přiznala, že ji vadí absence dialogu ANO s protestující občanskou společností i výměna pana Kněžínka za loajální paní Benešovou. Proto chápe demonstranty.
Budeme-li ale spekulovat, můžeme si snad dovolit říci, že charakterní postoje, které projevuje paní Maxová, nejspíš stranu nerozštěpí. K disidování většího počtu členů hnutí ANO může dojít jen tehdy, když členství v tomto hnutí začne ohrožovat jejich byznys, a to se může stát nejpravděpodobněji tehdy, až k nám dorazí výsledný audit z Bruselu.
Pak teprve nastane možnost změny, pakliže ještě nějaká jiná strana, která bude schopná koalovat s dalšími demokratickými stranami, nejspíš tedy Piráti, projeví silný protitlak a udá tón doby, o kterém hovořil filozof Adorno. Bohužel sociální demokraté už na tuto roli nebudou mít, protože v očích řady voličů spoluprací s ANO ztratili důvěryhodnost, i když v současné době zabraňují tomu, aby vládu podporovala přímo SPD s komunisty a byl zaveden poloprezidentský systém.
(Psáno pro ČRo Plus)
Sociální demokracie, tedy levice, podle něj perfektně odkanalizovává zlobu. A naopak, když kolabuje, vytváří prostor pro nárůst sociálního pnutí a radikalismu či extrémismu, kterému se otevírá velký prostor pro vytváření strachu, který je nejlevnější komoditou, s níž se dá manipulovat s lidmi. To se v poslední době děje v mnoha zemích.
Filozof to tenkrát řekl velice tvrdě: "Levice udává tón duchu doby a podle zákonů kybernetiky kulturní nadvládu ovlivňuje jen jedna skutečnost: Protitlak. Bez levice neplatí žádná práva. Radikalismus se bude vracet tak dlouho, pokud bude triumfovat kapitál." A mezi pravicové radikály je možné počítat u nás nejen SPD, ale i ANO, jejíž předseda a dnes i premiér chce řídit stát jako vlastní firmu, i když to maskuje podporou důchodců. To je starý korporátní model, který se objevil v Evropě již ve třicátých letech a jak víme, skončil špatně.
Na tyto téze se dnes odvolávají politologové a komentátoři v řadě zemí a bezesporu platí i u nás: Má-li ovšem AN0 i po všech skandálech stále preference těsně pod 30 procent, je zřejmé, že ke skutečné změně může dojít jen tehdy, když se začne toto hnutí samo štěpit a když se v politické krajině najde alespoň jedna silnější strana, která bude hovořit zásadně jiným jazykem: která nebude vůbec koketovat s voliči ANO podobným jazykem a tématy, jaká využívá její protivník.
Náznaky pnutí mezi členy ANO začínají být čím dál zřetelnější: Připomenu ostravského Tomáše Macuru, místopředsedu Petra Vokřála a nejnověji i europoslankyni Radku Maxovou. Ta vyčítá ANO a tudíž jejímu majiteli, premiérovi, odklon od slibů, s kterými bylo hnutí založeno a hlavně to, že šéf hodnotí u svých členů a spolupracovníků především loajalitu, víc než skutečnou práci. Jinými slovy: Buď budeš poslušný, nebo se tě zbavím. Kvůli tomu již ANO opustili i europoslanci Pavel Telička a Petr Ježek. V pátečním Právu paní Maxová přiznala, že ji vadí absence dialogu ANO s protestující občanskou společností i výměna pana Kněžínka za loajální paní Benešovou. Proto chápe demonstranty.
Budeme-li ale spekulovat, můžeme si snad dovolit říci, že charakterní postoje, které projevuje paní Maxová, nejspíš stranu nerozštěpí. K disidování většího počtu členů hnutí ANO může dojít jen tehdy, když členství v tomto hnutí začne ohrožovat jejich byznys, a to se může stát nejpravděpodobněji tehdy, až k nám dorazí výsledný audit z Bruselu.
Pak teprve nastane možnost změny, pakliže ještě nějaká jiná strana, která bude schopná koalovat s dalšími demokratickými stranami, nejspíš tedy Piráti, projeví silný protitlak a udá tón doby, o kterém hovořil filozof Adorno. Bohužel sociální demokraté už na tuto roli nebudou mít, protože v očích řady voličů spoluprací s ANO ztratili důvěryhodnost, i když v současné době zabraňují tomu, aby vládu podporovala přímo SPD s komunisty a byl zaveden poloprezidentský systém.
(Psáno pro ČRo Plus)