Michael Hejč - Petra Haasová: Užívej dne

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Kdo ví, kolik je na nebi hvězd? Když se řekne „do nekonečna“, nikdo si neumí představit, co vlastně „nekonečno“ je. Pro matematiky ležatá osmička, pro básníky nikdy nekončící inspirace, a pro všechny dohromady na světě velká záhada.
Když si za jasné letní noci lehnete uprostřed rozkvetlého vonícího palouku na záda, zadíváte se na oblohu a zasníte se, než se dopočítáte, spíte jako batole. Hvězdné nebe je magické, možná proto přirovnáváme naše „vyvolené“ ke hvězdám.
Pravda, některé jen zablikají, některé září na „naší“ obloze dlouhý čas, ale všechny jsou pro nás povzbuzením, uklidněním, radostí a inspirací.

Michaela Hejče jsem potkala náhodou.
Stál na pódiu a hrál na housle. Svět kolem něj jako by neexistoval, a přitom svými tóny vstupoval do duší těch, kteří chtěli naslouchat. Hrál Carpe diem. Později jsem se dopídila, že volným překladem z latiny „carpe diem“ znamená „užívej dne“. Poslouchala jsem a nechala do sebe vstoupit své nekonečno.
Michael skončil, usmál se a odešel. Na mém nebi se objevila další hvězda – a to jsem ještě netušila, že se z nás zakrátko stanou přátelé.
V tónech, které k vám přiletí přes smyčec a struny jeho houslí je harmonie i neklid. Kde, kdy a jak se to v něm probudilo?
Tak jsem jej jednoho dne přepadla a všetečnými otázkami obrala o pár odpovědí. Nerad totiž mluví – raději hraje. Když se přitulí k houslím a zahledí do dálky, tetelí se třináctiletá "koťata" i staré babičky. Ale také dokáže být pěkně kousavý – posuďte sami.
♦  Proč jsi dal svému novému CD název „Hejčkání“?
To si můžeš i domyslet a nebo se zkrátka nechat hudbou hejčkat.
 
♦  1:0 pro houslistu …ale teď vážněji - housle tě zaujaly odmalička – a nebo přispěla náhoda?
S houslemi se kamarádím od svých čtyř let. Musím se přiznat, že mě to asi tak v sedmi přestalo bavit, ale rodiče mě naštěstí donutili pokračovat. Mým prvním učitelem byl pan Radim Kolek na ZUŠ v Praze 10. Na konzervatoři mě učil pan profesor Jan Štěpán. V té době jsem jako sólista procestoval Rakousko, Belgii, Německo, Anglii – a potom jsem se musel rozhodnout, jak dál.

♦  Chtěl jsi pokračovat v kariéře sólového houslisty?
Už od začátku. Po absolvování konzervatoře jsem nastoupil na vyšší odbornou hudební a učil mě opět pan profesor Štěpán.
 
♦  Ale to jsi stále hrál na klasické housle. Jak ses dostal k myšlence začít s elektrickými?
Ve třetím ročníku konzervatoře jsem měl možnost spolupracovat s tureckou zpěvačkou Asli, která mě přivedla na myšlenku vyzkoušet elektrické housle. Nahráli jsme spolu jednu skladbu – Sessizce – a natočili k ní videoklip. Ten styl se mi zalíbil a navíc, později jsem slyšel hrát Vanessu Mae a bylo rozhodnuto. To už jsem nabeton věděl, že je to moje parketa.
 
♦  Jaký styl hudby se ti líbí?
Poslechnu si kvalitní rock, pop, country, cokoli, u čeho dokážu relaxovat, když je na to čas.
 
♦  A jak trávíš svůj volný čas?
Tak právě toho moc nemám, díky koncertům a různým dalším akcím. Ale když už mám chvíli pro sebe, tak jsem nejraději doma a podívám se na nějaký hezký film.
 
♦  …a rád vaříš, ochutnala jsem tvůj ledový salát se šunkou a kysanou smetanou. Výborné! Trošku mi vadí, že jsi štíhlejší než já. Takže…zdravá výživa?
Kdepak (směje se), ale co kdybys začala cvičit?
 
♦  2:0 pro houslistu …
Já na to cvičení taky moc nejsem, ale fakt je, že se hodně proběhnu s Apollonem. Apollon je můj pes, pražský krysařík. Neobvyklý je v tom, že je čokoládově zbarvený. A navíc hodně kamarádský a dost hyperaktivní. Někdy mi dá na procházkách hodně zabrat. Co se týče jídla – klidně uvařím vepřo - knedlo - zelo jako od maminky. Potíž je v tom, že vařit pro sebe samotného mě moc nebaví. Když se můžu kulinářsky vyřádit pro více lidí, to je něco jiného.
 
♦  Říkáš, jako od maminky …co děláš, když k mamince a tátovi přijedeš na návštěvu?
Bohužel, vzhledem k tomu, že jsem hyperaktivní i já, probíhají moje návštěvy u rodičů většinou „na otočku“. Ale je to pokaždé príma. Posedíme, popovídáme si o novinkách. Když je venku hezky, tak grilujeme. Jako každé dítě jsem samozřejmě svoje rodiče někdy pěkně potrápil, ale vydrželi to. A já jim za to moc děkuji, je to jejich zásluha, jaký teď jsem – a také to, že svojí hudbou můžu „hejčkat“ zase já vás. Mám je oba moc rád.
 
♦  Jsi známý jako sólový houslista, ale spolupracoval jsi se spoustou osobností. S kým se ti hrálo nejlépe?
Takže, spolupracoval jsem například s Viktorem Dykem, Zuzou Novou, Michaelem Burianem, Jumping Drums, Láďou Kerndlem. S každým z nich to pro mě byla nová zkušenost a příjemná spolupráce.
 
♦  Máš svůj idol?
To je těžká otázka. Líbí se mi Whitney Houston, Michael Jackson, Celine Dion a spousta dalších umělců, ale že bych měl vyloženě idol – to asi ne.
 
♦  Hodně cestuješ. Kde se ti zdálo, že tvému stylu hudby publikum nejvíce fandí?
Procestoval jsem hodně zemí, ale stejně… asi největším zážitkem pro mě bylo květnové vystoupení v Praze, v O2 aréně na Sensation White party. Byl to úžasný pocit, když v průběhu mého vystoupení vyloženě „řvalo“ nadšením asi tak 18 tisíc lidí. 
 
♦  Máš nějaké velké přání?
Mám. Vždycky jsem si přál hrát naši hymnu na velkém sportovním utkání, a taky bych chtěl natočit duet s Whitney Houston. Je to neskromné?
 
♦  Když dokážeš jít za svým cílem, není žádné přání neskromné. Co plánuješ do budoucna?
Těší mě, že jsem byl přizván jako host na vystoupení Paula Van Dyka do O2 Arény, které bude 20. září. Dalším velkým pozitivem je moje spolupráce s DJ Michaelem Burianem, díky kterému půjde do celosvětového rozhlasového vysílání skladba Vltava.
 
♦  Zapomněli jsme na tvé dva videoklipy, Vltavu a Carpe diem. Měly velký úspěch, plánuješ natočit další?
A vidíš, na to se taky moc těším. V současné době se pracuje na novém projektu – v listopadu, nejpozději v prosinci, vydá AbsoluTon, vydal i mé první CD, kombinaci CD a DVD. Na CD budou nové skladby, na DVD budou videoklipy všech skladeb z debutového CD.
 
Michael mi dal krásný dárek, zahrál na křtu mé básnické sbírky Sonáta v Památníku národního písemnictví. Jeho Carpe diem jsem si drze vyžádala dvakrát a Vltava v jeho podání by i Bedřicha Smetanu určitě dojala k slzám. A co teprve Eliška a ostatní skladby... nebudu prozrazovat. To prostě musíte slyšet.

Copyright © AbsoluTon

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 08. 2008.