„Ještě Štěpánovi ukážu,“ naštve se uherská princezna Anna, když se v roce 1270 chystá na útěk ze své vlasti. Míří do Čech, kde hledá azyl před nenávistí svého bratra. Štěpánovi V. natruc si na cestu přibalí i nejcennější klenot, který uherská země má.
Útočiště najde Anna Uherská (1226/1227 – kolem roku 1274), dcera zemřelého uherského krále Bély IV. (1206 – 1270), na pražském dvoře svého zetě, českého panovníka Přemysla Otakara II. (kolem 1233 – 1278).
„Hned po Bélově smrti (3. května 1270) došlo k emigraci části uherské elity k Přemyslovi,“ líčí rychlý spád událostí český historik Vratislav Vaníček (*1947).
Přemysl si v roce 1261 vzal za manželku Anninu dceru Kunhutu Uherskou (1245 – 1285) a princezna má proto na Pražském hradě dveře otevřené.
Kromě početného doprovodu si s sebou z Uher bere i spoustu truhlic naplněných šatstvem a osobními potřebami. V jedné z nich se lesknou zlaté poklady a pravděpodobně mezi nimi nechybí ani královská koruna.
„To byla zajímavá okolnost, naznačovala, že Přemysl by mohl ovlivnit volbu budoucího (uherského – pozn. red.) krále,“ objasňuje královy úmysly Vaníček.
Otec bojuje proti synovi
V posledním roce svého života vede panovník Béla IV. velké boje se svým synem, Štěpánem V. (před rokem 1239 – 1272). Už v sedmi letech Štěpána nechal korunovat mladším uherským králem, ale společné vládě se stále brání.
Syn proto v roce 1258 vyšle proti otci vojsko a přesvědčí ho, aby mu předal vládu nad Sedmihradskem (dnešní Rumunsko). Jenže tím spory nekončí.
„Upřednostňujete mého mladšího bratra a sestru,“ vyčítá Štěpán Bélovi o tři roky později a další válka je na spadnutí.
Arcibiskupům z uherské Ostřihomi a Kaloče se sice nakonec podaří mezi oběma znepřátelenými králi sjednat v roce 1262 mír, ten ale vydrží pouhé dva roky. Štěpán navíc nemůže vystát své sourozence, otcovy oblíbence Bélu (asi 1245 – 1269) a Annu.
Rychlý úprk se zlatem
Pro starého krále znamená smrt syna Bély v roce 1269 velkou ránu. Princezna Anna využívá této situace a rychle získává nad otcem téměř neomezený vliv.
Ten už Štěpánovi nevěří a sepíše poslední vůli, ve které odkazuje trůn své dceři Anně a jejím následovníkům, Anninu zeťovi, Přemyslovi Otakarovi II. Mezi českým a uherským panovníkem tehdy panuje příměří, navíc Přemysl při sporech stojí na straně Bély IV. proti Štěpánovi.
Sotva ovšem zemře Béla IV., musí Anna před Štěpánovým hněvem utéct z Uher.
„Podle rakouské kroniky sepsané krátce po události s sebou vzala dvě zlaté koruny, vládcovo žezlo, zlaté jídelní soubory a jiné předměty zdobené drahými kameny,“ líčí maďarské autorky Éva Kovácsová a Zsuzsa Lovagová.
Poklady prý princezně svěřil už její otec, aby se jich nezmocnil Štěpán. Ten má proto důvod sestru nenávidět.
Přivlastnil si diadém?
Legendu o koruně, kterou si 1. ledna 1001 nasazuje první uherský král Štěpán I. Svatý (kolem roku 969 – 1038), poprvé sepisuje kolem roku 1100 rábský biskup Hartvik.
O klenot Štěpán údajně předtím požádal papeže Sylvestra II. (kolem 950 – 1003) a skutečně ho od hlavy církve dostal. Kovácsová s Lovagovou vysvětlují, že o tom, jak vypadala původní koruna a kam se poděla, neví nikdo nic.
Podle jedné teorie ji poslali zpátky do Říma, podle druhé za její ztrátu mohou boje o Štěpánovo následnictví. Třetí tvrdí, že ji získal český král.
Vzdává se odznaků moci
16. října 1270 přivážejí loďky oba panovníky, Přemysla i Štěpána, na ostrůvek uprostřed Dunaje u Prešpurku (dnešní Bratislava). „Moje požadavky jsou oprávněné,“ vznáší při jednání nároky na alpské země Přemysl. Štěpánovi diplomaté nejsou příliš pohotoví.
„Uznávám vaše práva na Štýrsko, Korutany, Kraňsko (v dnešním Slovinsku – pozn. red.) i Vindickou marku (území na pomezí Chorvatska a Kraňska – pozn. red.),“ souhlasí proto nakonec uherský král.
Všechno potvrdí mírová smlouva, podepsaná v červenci roku 1271. Zmiňuje se i o vzácných klenotech. Štěpán se v ní jménem svým a svých nástupců vzdává „De Insigniis regalibus“, královských insignií!
Ty zůstávají v Čechách a podle dokumentu zahrnují „korunu, meč, sedlo, zlaté šperky, nádobí a další poklady“.
Okamžitě vraťte, co vám nepatří!
Uhersko-český mír ale netrvá dlouho. Už v roce 1272 znovu vypuká válka mezi Přemyslem Otakarem II. a Štěpánovým nástupcem Ladislavem IV. Uherským (1262 – 1290).
Uherskou stranu už řadu let podporuje i římský král Rudolf I. Habsburský (1218 – 1291), který v roce 1276 vyzývá k návratu koruny do Uher.
Přemysl Otakar II. ale vytrvale odmítá a jako vysvětlení uvádí příbuzenské vazby s Ladislavem IV. „Vraťte klenoty,“ vzkazuje do Čech Rudolf ještě jednou po Přemyslově smrti v roce 1278. Ani tentokrát ale neuspěje a po královském diadému podle Kovácsové a Lovagové úplně mizí stopy.
Z uherských klenotů se dodnes zachoval jenom meč svatého Štěpána, součást svatovítského pokladu.
