Osvětimské děti pořádají v koncentračním táboře tajné party, teď je straší psi nacistů

Jan Januš

V sobotu večer proběhla na Letní filmové škole druhá projekce kontroverzního filmu Vlkodlak. Režisér Adrian Panek si za něj sice z gdyňského festivalu odnesl cenu za režii, snímek ale provokuje netradičním spojením válečného filmu a hororu, když přeživší dětské vězně z koncentračního tábora vystaví ještě po válce útokům nacistických psů. O neuctivém zobrazení nejhorší etapy dějin 20. století ale nemůže být řeč. Vlkodlak naopak poměrně věrně zachycuje dobu, kdy největší válka v historii lidstva sice alespoň v Evropě skončila, nebezpečí ale přinášela pořád dál. A díky atraktivní formě může k historii přitáhnout ty, které jinak nezajímá.

„Skupina dětí, jež přežila koncentrační tábor, je umístěna do sirotčince v opuštěném zámku uprostřed lesů. Vyhráno ale nemají, v okolí se totiž potuluje smečka zdivočelých nacistických psů. Neobvyklá a přitom zdařilá kombinace hororového thrilleru a válečného filmu,“ citovali jsme už jednou anotaci filmu tak, jak ji nabízí Letní filmová škola na svém webu.

K filmu teď přidejme ještě pár postřehů. Jak totiž říká dramaturg festivalu a odborník na polský film Petr Vlček, snímek Vlkodlak je zejména o tom, jak minulost ovlivňuje současnost, jak si s sebou stále neseme to, co se nám dříve stalo. A tak prostřednictvím příběhu několika různě starých dětí a jejich křivd i nadějí režisér Panek vykresluje atmosféru prvních měsíců po konci druhé světové války a naznačuje trápení tehdejších lidí.

Januš: Mohli za válku všichni Němci? Stěžujeme si na rozdělenou společnost, bylo to ale horší

sinfin.digital