"Většina lidí si neuvědomuje, jak moc je to nebezpečné," varuje však Michael Byers, výzkumník z Univerzity v Britské Kolumbii, který se věnuje studiu Arktidy.
V roce 2010 uvázla v kanadských arktických vodách výletní loď Clipper Adventurer s dvěma sty pasažéry na palubě. V pátek 27. srpna večer narazila do skály ukryté pod hladinou, o které její posádka neměla ani potuchy.
Lidé, kteří chtěli na vlastní pěst prozkoumat obvykle tichou Severozápadní cestu, se dočkali pomoci až v neděli. Nejbližší civilizace byla vzdálená přes 50 kilometrů a tvořili ji převážně Inuité. Devadesát metrů dlouhou výletní loď tak nakonec přijel osvobodit až 500 kilometrů vzdálený ledoborec.
#Akademikloffe Past groundings incidents. In 2010, the cruise ship Clipper Adventurer grounded in the Western Arctic, the vessel was salvaged and towed to a Polish drydock. It took a month to clear Canadian waters and month tow to Poland.https://t.co/vzlk0M7xQh … pic.twitter.com/1KvhKB5Q9X
— HBMG (@TheNewOcean) August 27, 2018
Výletní loď měla štěstí. Celé dva dny panovalo mírné slunečné počasí. Takhle daleko na severu se přitom může náhle přihnat extrémní bouře.
"Je to velmi odlehlé místo. Neexistuje tam žádná pobřežní infrastruktura, není tam žádné útočiště. Panuje tam extrémní počasí a námořní mapy jsou poměrně špatné," cituje Byerse server Quartz.
Celkově se počet plaveb v kanadských arktických vodách v poslední dekádě zdvojnásobil. V současnosti je však prozkoumána jen asi desetina rozlohy kanadských arktických vod. Nebezpečí, že tu v budoucnu mohou uváznout i další plavidla, kterých v oblasti postupně přibývá, je proto vysoké. Nepřítomnost ledu totiž automaticky neznamená bezpečnou plavbu.
Případů přibývá
V roce 2018 narazila taktéž u pobřeží provincie Nunavut loď kanadské společnosti One Ocean Expeditions se 162 pasažéry. Záchranná operace vyšla kanadskou armádu na půl milionu kanadských dolarů (v přepočtu 8,8 milionu korun). Vojáci přitom jenom pomáhali. Kolik operace stála pobřežní stráž, veřejnost neví, poznamenává televize CBC.
"Všímáme si nárůstu (případů)," potvrzuje důstojník kanadské pobřežní stráže Neil O’Rourke a zároveň varuje, že lodí sice do oblasti pluje více, ale financí pro pobřežní stráž srovnatelně nepřibývá. "Nechceme, aby rostla lodní doprava, aniž by tomu odpovídaly i zdroje."
Kromě skal se ve vodě nachází také velké množství menších plovoucích částí ledu. "Mají stejnou hustotu jako beton. Mohou v lodi zanechat díru, když do ní narazí," vysvětluje výzkumník Byers. Mrznoucí spršky mořské vody jsou pak podle něj schopné převrátit celou loď.
Vždycky taky existuje možnost, že se rozbije samo plavidlo. Ve vzdálených arktických vodách je to obzvlášť nebezpečné. Letos v březnu u norských břehů vypověděl službu motor výletní lodi se zhruba 1300 pasažéry na palubě. Loď mířila na skálu, a než se posádce podařilo jako zázrakem motor znovu nahodit, přivolané vrtulníky stihly z paluby evakuovat na pět set lidí.
Malé lodě se hůře hledají
Nepřibývá ale jen velkých lodí, u nichž bývá problém s evakuací velkého počtu pasažérů. Malé lodě, například jachty, se na obří ploše oceánu zase hůře hledají. "Někdy nám to může zabrat i několik dní, než ty lidi najdeme," potvrzuje O’Rourke.
Počasí je přitom kvůli klimatickým změnám stále méně předvídatelné. Pokud v minulosti v určitém ročním období foukal obzvlášť klidný vítr, dnes už se na to záchranáři spoléhat nemohou.
"V posledních letech jsme si všimli, že změna klimatu vede k nepředvídatelným podmínkám. V minulosti jste byli v určitém týdnu v roce v určité části Arktidy, kde byl specifický led," řekl O'Rourke serveru Quartz s tím, že dnes už to neplatí.
Kanada loni uvedla do provozu první záchrannou stanici pro lodě v nouzi v odlehlých arktických vodách. Nachází se u osady Rankin Inlet mimo Hudsonův záliv. Na starosti ji mají místní Inuité. K tomu přibývají i dobrovolnické jednotky v menších komunitách na pobřeží, které jsou cvičeny pomáhat lodím v nesnázích.
