Procházka vzduchem s hadrem na zádech. Díky paraglidingu mám zdravý respekt a pokoru k přírodě

1. srpen 2019

Dnes si budeme v Českém rozhlase Hradec Králové povídat o létání. Protože naším hostem je pilot motorového, ale i bezmotorového paraglidingu a také držitel hned několika světových rekordů v létání na vzduchovém křídle Jiří Šrámek z Jaroměře. 

Tak platí pořád ty vaše rekordy?
No, už jsou překonané.

Jiří Šrámek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Ale řekněte nám, jaké rekordy se registrují v paraglidingu?
První rekord byl v rychlosti, to je let na uzavřené trati v podstatě na dosažení nejvyšší možné rychlosti. Tenkrát, což byl nějaký rok 2008, to bylo 63 kilometrů. A dnes už je samozřejmě ten můj rekord několikrát překonaný, protože vývoj jde dopředu. A druhý rekord byl v převýšení, rychlost v nastoupání 3000 metrů do výšky.

V roce 1988 jsem v Rakousku viděl člověka letět s nějakým kusem hadru a řekl jsem si, tohle bych chtěl. A od té doby si za tím jdu.
Jiří Šrámek, pilot paraglidingu a vicemistr světa z roku 2007

A to jste zvládnul za jaký čas, nastoupat do výšky tří kilometrů?
To bylo tehdy za nějakých 27 minut.

Hledáme prohřáté bubliny vzduchu. Stoupáme, koukáme na svět z výšky a potom v tichu letíme

Bezmotorové létání, to je vášeň Jaromíra Macouna

Trošku se proletíme a při té příležitosti vám představíme mladého pilota Jaromíra Macouna, absolventa jičínského gymnázia, který moc rád létá bez motoru na křídlech svého větroně a na svět se dívá pěkně z výšky.

A už to překonali. Jinak musím také říct, vy se tím nebudete chlubit, ale já to řeknu rád, že jste také vicemistr světa z roku 2007 z Číny. Ale vysvětlete nám, co je to vlastně ten paragliding. Myslím si, že spousta lidí nevnímá onen rozdíl mezi padákem a paraglidingem.
Fůra lidí si plete paragliding s parašutismem. Parašutismus to je skákání z letadla, paragliding je létání. Je to křídlo, které letí. Prostě sešitá hromada hadrů se šňůrami, která vyvozuje vztlak. Dá se startovat buď z kopců a využívat termiku. Nebo tady u nás, kde tak velké kopce nemáme, je celkem výhodnější a příjemnější varianta létání s paramotorem. To znamená, že si člověk pověsí motor na záda a odstartuje z roviny. A letí si na výlet, je to taková procházka vzduchem.

Pojďte se naučit létat jako pták!

Vzpomněl jsem si na rogalo. To také dříve u nás bylo hodně populární. Ale tam už je asi složitější konstrukce.
Přesně tak. Rogalo je samozřejmě bezvadná věc, ale už je to trošku složitější na transport a skládání. Dnes rogalisté pomalu vymírají, protože přecházejí k paraglidingu. Protože ten se sbalí do batohu, vezme na záda a je s tím daleko jednodušší cestování. Ale rogalo je určitě bezvadná věc.

Zkoušel jste to někdy?
Asi před 20 lety. (smích)

Pojďte se naučit létat jako pták!

Jak jste se k létání vůbec dostal? Asi každý kluk snil o tom, že bude pilotem velkých letadel nebo stíhačky.
Já si pamatuji, jak jsem se k létání dostal. My jsme totiž za minulého režimu emigrovali do Rakouska. To bylo tuším v roce 1988. A tam jsem viděl, že něco podivného letí v horách. Počkal jsem až to přistane. Uviděl jsem člověka s nějakým kusem hadru a řekl jsem si, tak tohle je ono, tohle bych chtěl. A od té doby si za tím jdu.

Co vás na tom tak chytlo, když vidí letět člověka na kusu hadru?
Prostě ten pocit. To je nepopsatelný pocit. To se musí zkusit. Je to pocit absolutní volnosti, jsou to emoce.

Pilot vrtulníku se nemůže ani podrbat, ruce i nohy má stále zaměstnané. Směje se Daniel Tuček

Pilot vrtulníku Daniel Tuček v akci

Dnes přistál u našeho mikrofonu Daniel Tuček, pilot záchranářského vrtulníku a také organizátor jedinečné nejenom vrtulníkové přehlídky Helicopter Show 2017 a Rally Show, která se bude v pátek 12. května a v sobotu 13. května 2017 konat opět na letišti v Hradci Králové.

Teď mě zajímá, jak to funguje. Protože rozběhnout se s nějakým kusem hadru, jak jste říkal, sešité látky za sebou, to chce odvahu na to první rozběhnutí.
Spíš musí být člověk blázen. (smích) Ale ne, začátky byly samozřejmě těžké, ale dnes už je to celkem seriózní věc, už se ví, proč a jak to má létat. Už se ví o počasí, ale tehdy jsme o tom moc nevěděli. Paragliding je jediné létací zařízení, které nemá žádnou pevnou nosnou plochu. To je opravdu jen kus hadru. Je to vlastně jakoby křídlo od letadla. Princip je stejný, jestli jde o letadlo nebo rogalo nebo padák, pořád je to stejné. Je to aerodynamický profil, který je sešitý z hadrů, musí se nafouknout tím pohybem dopředu a vjede vám nad hlavu. Tím, že má onen pohyb, který mu dáváte buď během nebo vrtulí, tak začne vyvozovat tlak, horní profil je delší než spodní profil a aby se ty částice vzduchu potkaly na odtokové hraně, tak musí být rychlejší. Takže na vrchu křídla vzniká podtlak a pod křídlem vzniká přetlak. Prostě princip aerodynamiky.

Pojďte se naučit létat jako pták!

Je to pořád jenom hadr. Nemůže se to nějak zlomit nebo protrhnout?
Zlomit není to správné slovo, lámou se trubky u rogala, ale tohle samozřejmě může sklapnout. Vzduch je někdy zlý, není to tak, že si tam člověk visí na pohodu, někdy má plné ruce práce, aby ten padák udržel nad hlavou. V Alpách jsou například ty proudy relativně silné. Takže tam už musí člověk umět.

Jsou tady u nás dobré podmínky k létání? Nebo v Alpách a v těch horských terénech? Protože my tady takové velehory nemáme.
Je potřeba rozlišovat motorový a bezmotorový paragliding. To jsou dvě úplně rozdílné věci. Na bezmotorové létání tady moc podmínky nemáme, máme málo kvalitních kopců ve srovnání třeba se švýcarskými Alpami nebo Rakouskem, kde je těch kopců hodně. V horách se tvoří kvalitnější termika, ony stoupavé proudy, které jsou zapotřebí k bezmotorovému létání.

Pojďte se naučit létat jako pták!

Proudy, které vás vytáhnou nahoru.
Bezmotorové létání, to je tedy samozřejmě doména alpská. Ale motorové létání, zase musím říct, je tady u nás v Čechách úplně nejlepší na světě. A to opravdu říkám z vlastní zkušenosti. Čechy jsou krásné na létání s motorovým padákem, protože je tady všechno blízko u sebe a je toho strašně moc vidět. Na malém prostoru vidíte vesničky, rybníčky, lesíky. Jak se říká, není to země, je to zahrádka.

Motorové létání je v Čechách nejlepší na světě. Všechno je blízko u sebe a je toho strašně moc vidět. Není to země, je to zahrádka.
Jiří Šrámek, pilot paraglidingu a vicemistr světa z roku 2007

Kde to je třeba nejhezčí ve východních Čechách takhle z výšky?
Všude, ale třeba Český ráj je krásný, to jsou emoce přímo do srdce.

Ale vy jste také hodně létal ve světě.
Létal, proto si to troufám hodnotit. Třeba v Austrálii, tisíc kilometrů jen buš, spálená země, vidíte od horizontu k horizontu jen silnici a jinak nic. Proč? Není důvod tam létat, protože není na co koukat. Ale tady je pořád na co koukat.

Paragliding! Pojďte se naučit létat jako pták!

Ale zase v těch Alpách to musí být nádhera, ne?
Jasně, ale to zase s tím motorem moc nejde. Za prvé ochránci přírody, protože to dělá kravál. Ve Švýcarsku je zakázané létání s motorem v Alpách, protože to ruší zvěř a rozléhá se to v těch kopcích. A navrch pro to létání s motorem termika není vůbec potřeba. Tam je to právě obráceně. Je zapotřebí spíš vzduchový klid.

Musel jste někdy ve vzduchu řešit nějaké trable? Že jste si už třeba nevěděl rady a vypadalo to dramaticky?
Tak za těch 30 let zažije určitě člověk různé věci. A my jsme byli takoví průkopníci slepých uliček v těch 90. letech. Moc jsme toho ještě nevěděli o aerodynamice. Takže tam se samozřejmě stávaly různé věci, které jsou celkem hluboko zažrané v hlavě.

Pojďte se naučit létat jako pták!

Je možná dobře, že tím člověk získá jakýsi respekt a pokoru.
Zdravý respekt a pokoru, ano, přesně tak. Tady je to kouzelné slovo. Pokora je to nejdůležitější. Co mě paragliding naučil, je zdravý respekt a pokora před přírodou. Určitě.

Jak dlouho to trvá, než se člověk naučí létat jako vy? A potřebuje k tomu nějaký pilotní průkaz?
Tak létat jako já se nenaučí jen tak někdo. (smích) To jsou desítky let. Ale normální člověk, musí prostě nastartovat ten proces, který nikdy nekončí. Ale těch základů se naučíte relativně rychle, během týdenního kursu člověk určitě zvládne základy. Ale potom, pokud chce být dobrý, musí na sobě pracovat.

Chorche paragliding - pojďte se naučit létat jako pták!

Kdy je hlavní létací sezóna, teď v létě?
Bezmotorová každopádně. To znamená, že zase musíme rozlišit motorovou a bezmotorovou sezónu. Bezmotorová začíná, řekněme, v dubnu a končí v září. Pokud chcete pokračovat v bezmotorovém létání, musíte vyrazit někde do světa za teplem, do Afriky nebo na druhý konec světa, kde je teplo. A motorová sezóna je v podstatě celoroční. To je neomezené. Dá se létat i v zimě, i když mrzne, prostě kdykoliv.

Láska k létání zrozená v hospodě. Ladislav Ábel si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3

Ladislav Ábel si postavil repliku ruské stíhačky Jak-3

Pojďte se trošku proletět v oblacích. Představíme vám letku, dokonce Dračí letku, ostatně jak jinak, když je z Trutnova. Své domovské letiště má v Trutnově, tedy konkrétně ve Volanově. A podíváme se i na jeden výjimečný stroj. A hlavně na jednoho báječného pilota.

Závidím vám trošku ty pohledy z výšky. Létání ovšem není jen tak nějaký koníček a zábava, je to možná i životní postoj a filozofie.
Určitě, volné létání je určitě životní filozofie. Pokud se tomu člověk chce věnovat, tak je to spojené s cestováním a poznáváním nových zemí i nových zajímavých lidí. Člověk se dostane na místa, kam by normálně na dovolenou určitě nejel. A má to opravdu velkou přidanou hodnotu. Motorové létání je opravdu taková volnočasová zábava. To je spíš na pohodu, že si jednou za týden člověk jde hodinku, dvě polétat a dobít si baterky. A to je potřeba.

Jakub Schmidt a Jiří Šrámek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak vám přejeme, Jiří, kolik startů, tolik dobrých přistání. To se vždy přeje pilotům, takže i v paraglidingu to určitě také platí. Děkuji za zajímavý rozhovor.
Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související