2/3 Bernardeta Babáková: Lidé v našem věku

neděle 28. července 2019

Přinášíme vám triptych básní od Bernardety Babákové (* 1994). První část měla název Biedermeier existenčního minima, druhá se jmenuje Lidé v našem věku. Autorka pochází z Lomničky u Tišnova na Brněnsku. Žije a pracuje v Brně, studuje právo a divadelní fakultu JAMU.





¨

















Lidé v našem věku


Zaspal jsi na první schůzku s mojí matkou
volala jsem Ti
oplakala displej telefonu.
Přijel jsi na kole
s kytkou od benzínky
v celofánu.

Co na to říct?
a co by tomu řekli lidé v našem věku?
Ti vstávají na čas
a řídí auta svých otců
a v létě jedou na dovolenou
do apartmánu.
Neusínají na rodinných obědech
a mluví hezky o dětech.
Nechodí na půlnoční s buchnou v kapse
neolizují skla zrcadel
jezdí na festivaly
s přívětivými jmény
- třeba Pohoda-
a vezmou si pod hlavu nafukovací polštářek.

Lidé v našem věku ještě nezačali šedivět
ale už začali chrápat
a taky trochu přibrali
nosí nové oblečení
nakupují ho o víkendech
společně s cornfleaky
a sedmičkou kvalitního vína

Lidé v našem totiž mají úroveň
stejně jako jejich kocovina.





Matka


To nemyslíš vážně.
To si ze mě děláš legraci.
To je jako vtip?
To je vrchol!
Ja tu jsem pro srandu králíkům
Já jsem jako hlásná trouba.
Kristova noho
Kristovy rány
Pro Krista
Pane Bože
Bože můj
Pane na nebi
Ach bože

V žádném případě
Ani za nic
Jen přes moji mrtvolu
Ne
Prostě ne
Protože jsem to řekla





Lékaři stále nemají


Lékaři stále neznají
účinný lék proti stáří.

Koupila jsem si aspoň
krém na vrásky
ten nejlevnější.

Nemrač se na mě
budeš ho potřebovat

Vrtíš hlavou, až vlasy lítají stranou
Ty totiž chceš, abych Tě viděla stárnout;
tukový vaky, vole, strie,
bradavice, hrb, skleróza,
hůlka, demence, atrofie

Asi podvědomě mi chystáš očistec
za to cos se mnou měl za mlada

Pohřební řeči
morbidní nálada-
Ptáš se- s neskrývaným odporem-
ty se snad bojíš smrti?

Mlčíme

Tak na co byl ten krém?





Dospělost


Nebyl to kupodivu jednorázový úkon
žádný čistý řez
nebo ta chvíle,
kdy odtruhješ náplast z napjaté kůže

Nebyl to kupodivu
ani ten okamžik
když jsem z večírku (dým&hlasitá hudba)
vrátila s kroužkem na prstě

-Ne.

Je to spíš líhnutí larvy v modu slow-motion
nejprve hlavička.
Kdy přijdeš, kde přespíš?
Nakonec se přestanu dovolovat docela.
Je mi svěřeno tolik důvěry, že můžu pěstovat orchideje
je mi jedno, co mám na sobě.
Nemusím se prosazovat, být vidět na fotkách, brát si slovo.
Je to ten moment teplých ponožek a nátělníku.
Vaření teplých obědů.
Čistění bot, záchodu, dokonce i štětky.
A touha pořídit si žehličku.
Za hudbu je nejlepší ticho.

Přestávám číst intelektuální literaturu.
Dokonce to přestávám i předstírat.

Tak někdy tady se to láme.
Ale velmi tiše,
asi jako když k zemi padá mlady strom.





***


Prosímtě slib mi,
že tohle nikdy neskončí
že mi srdce bude tlouct
jak o závod
až do nejdelší smrti.
Že se mi hrdlo stáhne
jak šněrovačka
a ta whisky v otlučený skleničce
nikdy nedojde dna.
Že ten barman
ve svetru po mámě
ze mě nespustí oči
až do soudnýho dne.
A naše ruce
se nám budou potit po hektolitrech
dokud se neproměníme v prach.
I s tím kolenem
můžeš o stůl klepat
do skonání věků,
jen když se zapřísaháš
že podivný pocit staženého žaludku
a mžitky za víčky
nedojdou konce.





***


Láska
se pro praktické účely definuje
jako společné čištění zubů,
konzumace veškerých pokrmů
Tvojí dětskou lžící, stovky hodiny
strávené pozorováním pravidelnosti Tvého dechu
a dvakrát tolik
naprosto promarněných chvil rozpomínání se na Tvé dlaně.

Člověk se neustále musí něčím otupovat.
To by svou produktivitou nezahltil
literární časopisy,
patentové úřady,
odevzdávárny průběžných domácích prací.
Aby nezabral
všechna místa v čítankách,
všechny sloupky v encyklopediích
(ano, i v té s názvem Soukromí vodních živočichů),
aby galerie nepraskaly ve švech
všemi těmi plátny a skulpturami,
aby se tiskařské stroje nezavařily
při zuřivém rozmnožování
všech mých přelomových myšlenek a objevů
oblbuji se tou naší láskou,
nejlepší zábavou
pro chudý.





***


Všechno bude fajn
dokonce už je-
dokud se usmíváš a říkáš, že to jde,
dokud domů píšeš jen dobré zprávy
a na fotkách všichni vypadají hezky,
dokud jíš vitamíny
a nepadá ti příliš mnoho vlasů,
dokud je všechno úhledně zarovnané,
poskládané na svém místě,
dokud bílé právo nezašedlo
a krajky se nezapraly,
na okraji vany není žádný vodní kámen
a všechno je hladké;
účes, podpaží, lýtka, stehna, tempo konverzace
jak vyšlehaný pudinkový krém.

Nikdo nemá hlad
nikomu se nechce spát
nikdo nemluví nahlas a sprostě,
všichni si kupují lístky do tramvaje
a nechávají spropitné.
Na ulici se nemusíme bát
žádných pořádkových služeb
žádných spoluobčanů s vlastní představou
o fungování světa
(ověřili si ji přece na základě tří na sobě nezávislých zdrojů fake news).
Opravdu všechno bude fajn-
dokonce už je.

Za oknem ve čtvrtém patře
rostou muškáty
a falešná naděje.





***


V říjnu jsem si povídala
s mámou celé odpoledne
a cestou na vlak
broukali jsme si s tátou do kroku.

Jinak nic.

Mluvím na africké fialky,
přerostly okraje kelímků od jogurtu,
jsou jedno ucho
a nejraději mají drby o mé nadřízené.

Břečťan popínavý (Hedera helix Linné)
je náročný posluchač
nejraději má spisy novoplatoniků,
jinak neroste.

Na muškáty se musí šeptat,
fíkovník slyší hlavně
na přímé přenosy techna z berlínských klubů

a já
už dlouho píšu otevřený dopis
Ústavu pro jazyk český,
aby zvážil znění definic vybraných rčení,
především tu, o mluvení do dubu
a o schopnosti slyšet trávu růst.





***


Srostli jsme v jedno,
je to tak.
Rozpustili jsme se jeden v druhém
jak kostka dačického cukru
(tvary bridže: piky, káry, herce)
ve vroucí vodě.

Je to samozřejmě sladké.

Tohle je svědectví
o naší nové identitě,
když jdu náhodou někam sama,
všichni si myslí,
že mě nikdy před tím neviděli.





***


...v novinách byla anketa;
ptali se významných osobností
co byste chtěli na svém pohřbu?

Zástup truchlících milenek
(říkají ti, co si o sobě myslí).
Zástupy věrných fanoušků
(říkají ti, co vyrostli na steroidech a dvoufázovém tréninku).
Zástupy vděčných studentů
(říkají ti s draze placenými tituly).
Pak taky:
Knociking on heavens door
a Mochumůrky bílé
katafalk
šampaňské s vodkou
hlavně ať na tryzně nikdo neblije
obleky
korzety
vtipného kněze
dekadentní eschatologie.

Muzikál
orchestr
striptérku
arsenik pod jazyk
dvě mince na víčka
(co když tam nikdo nečeká?)
konfety na rakev
obrázky svatých do hrobu-
jak jsou ty významné osobnosti profánní
v posledních věcech člověka.