Komunistickému režimu bylo silné skautské hnutí, které i přes zákaz činnosti pokračovalo ilegálně dál ve svých aktivitách, příslovečným trnem v oku. Rozhodl se je zničit. | zdroj: verejnost.skaut.cz
* * *
Před 70 lety se hřebeny Jizerských hor staly svědkem události, která je z pohledu dnešní demokratické společnosti téměř neuvěřitelná. Sedm mladých hochů, skautů, se tehdy utábořilo na úbočí Vlašského hřebene s úmyslem ilegálně překročit státní hranice. Po náhlém útoku komunistického komanda byli dva z nich zavražděni!
Totalitní komunistický režim, instalovaný po únorovém politickém puči za podpory sovětských poradců, má na svědomí dlouhou řadu zločinů: loupeže, krádeže, fyzickou a psychickou likvidaci celých společenských vrstev, věznění a popravy politických odpůrců, mučení, psychický teror, ale také vraždy zcela nevinných lidí. Dvě z nich se udály 24. července 1949 v Jizerských horách.
Do lesů se tehdy vydalo několik mladých skautů ze Železného Brodu. Bylo jich šest, sedmý byl jejich vedoucí, pětatřicetiletý Jiří Haba. Chtěli v lese přečkat několik dní či týdnů a poté se nechat převést přes hranici a emigrovat.
S tímto nápadem přišel Jiří Hilger, který se nabídl, že je převede do svobodného světa přes šumavskou hranici. Bohužel až později se ukázalo, že byl agentem-provokatéremkomunistické policie a celá akce měla být jen součástí likvidace skautingu.
V tehdy zcela liduprázdném lese si chlapci na úbočí Vlašského hřebene postavili dva stany s bočními podsadami z kulatiny. Jeden z nich obýval Jiří Haba s Robertem Hofrichtrem (20 let) a Tomášem Hübnerem (19 let). V pátek 22. července agent Jiří Hilger přivezl automobilem do skautského tábořiště další čtyři sedmnáctileté kluky – Kokošku, Majera, Veselého a Raju, kteří se ubytovali v druhém stanu.
O den později již komunistická státní bezpečnost spustila akci pod krycím názvem Jizerka. Vražedné komando asi tři sta příslušníků Sboru národní bezpečnosti zaútočilo na skautské tábořiště.
Jeden z přeživších skautů, tehdy sedmnáctiletý Radomil Raja, popsal tehdejší události těmito slovy:
"Leželi jsme ve stanech, když nás zasypali první velkou dávkou. Stany stály vedle sebe a snad jen díky tomu, že jsme leželi v podstatě na zemi, tak nás ta střelba úplně nezdecimovala. Byl jsem postřelen do ramene a Jirka Haba, který ležel vedle mě, na tom byl ještě hůř... Když konečně střelba utichla, vyzvali nás, abychom beze zbraní vyšli ven. Až na Jiřího Habu jsme všichni vyšli a museli jsme si lehnout na zem.
Jirka, jehož zranění bylo natolik vážné, že nemohl z toho stanu vůbec vylézt, zůstal uvnitř. Já jsem se vypotácel s ostatními ven. Všechno se seběhlo hrozně rychle, byli jsme zcela překvapení, nepřipravení...
Později kluci říkali, že jim Jiří ještě stačil říci, že nás bude krýt střelbou, ať se pokusíme utéci. Nikdo z nás totiž netušil, jaká obrovská přesila nás obklíčila.
Haba byl vážně zraněn, přesto se pokoušel střelbu opětovat a bránit se. Odtáhli nás o kus dál a srazili na zem, obličeji k zemi. Potom znovu zahájili palbu, tentokrát z dvou lehkých kulometů, které si přivezli s sebou, a oba stany i s Jirkou Habou rozstříleli na padrť. Nedali mu sebemenší šanci.
Mezitím k nám přiběhlo několik dalších esembáků a začali do nás, ležících, střílet z pistolí. Vedle mne zastřelili Tomáše Hübnera ze Železného Brodu, mladého kluka, kamaráda ze skautského oddílu. Mne postřelili do obou nohou, Pepíka Veselého, Jindru Kokošku také postřelili. Dodnes slyším, jak někdo okřikl ty nejhorlivější „střelce“ v okamžiku, kdy měnili zásobníky a chystali se nás „dorazit“: ‘Soudruzi, neprasečte, potřebujeme taky nějaký živý!’“
Po masakru dala policie dva mrtvé skauty tajně pohřbít v pravé zadní části hejnického hřbitova a jejich hroby byly označeny jen dvěma prostými kříži. Ti, kteří přežili, i přes svá vážná zranění vyfasovali při soudním přelíčení desítky let žaláře. Agent Hilger nebyl nikdy potrestán.
Tento příběh by měl být varováním i pro dnešní dobu, kdy komunistická strana opět rozhoduje o budoucím směřování této země.
* * *
V Jizerských horách stále pátrají po místu tragédie staré 70 let
Neznámá je stále poloha skautského tábořiště, v němž policie před 70 lety v Jizerských horách zastřelila dva lidi při akci Jizerka. Najít toto místo se nyní snaží liberecký kriminalista s pracovníky dvou muzeí. Slibují si od toho, že vyjasní některé otazníky spojené s tragédií. Doufají také, že objevili plachtu, v níž byl snesen z tábora jeden ze zastřelených skautů. Plachta byla složená v jedné garáži v Bílém Potoce, nalézt se ji podařilo díky spolupráci s místním Jizerskohorským technickým muzeem. Rozbor ukázal, že je na ní lidská krev. "Analýza byla úspěšná a DNA profily jsou vhodné pro porovnání s rodinnými příslušníky předpokládané oběti či obětí," řekl ČTK genetik Daniel Vaněk.
Policejní akce namířená proti sedmi skautům z Železného Brodu se udála ráno 24. července 1949 nedaleko Smědavy. V očích tehdejšího komunistického režimu se dopustili těžkého zločinu - chtěli opustit republiku. Na radu provokatéra čekali na převaděče ve stanech na odlehlém místě nedaleko Smědavy v Jizerských horách. Proti nim vyrazilo nejméně sedmdesátičlenné komando příslušníků komunistického Sboru národní bezpečnosti a StB vybavené i kulomety. Obklíčené stany nejprve prostříleli. Dva zraněné skauty na místě zastřelili - bezbranného na zemi ležícího Tomáše Hübnera výstřely do zad, tehdy 35letého skautského vedoucího Jiřího Habu, který kvůli zranění nedokázal opustil stan a podle jednoho z přeživších Radomila Raji chtěl krýt útěk ostatních střelbou z pistole, rozstříleli i se stanem kulometem. Do dalších nehybně ležících vypálili ještě několik ran. Zásah provází stále mnoho nejasností. "Největší otazník je, zda šlo o předem připravenou vyprovokovanou akci Státní bezpečnosti, nebo zda šlo o akci Sboru národní bezpečnosti, která nebyla plánována dopředu," řekl ČTK liberecký kriminalista Pavel Karmazín. ČRo, 23.7.2019
P.S.
O agentovi Jiřím Hilgertovi se ČRo nezmiňuje… Dost možná může žít ještě mezi námi jako „ctihodný“ občan… Filmy a dokumenty o nacistických zločincích a zločinech mají u nás stále „zelenou“, zato filmy o komunistických zločincích a zločinech, páchaných na našem území, stále méně. J.Š.
Komentáře
K.Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.