Sedmilhářky se v druhé řadě seriálu snaží vylhat z minulosti

Hlavní motiv druhé série amerického seriálu Sedmilhářky není pouze soukromým problémem sledovaného díla; tento motiv naopak představuje aktuální téma také pro současnou americkou popkulturu a audiovizuální průmysl samotný. Soudobá mainstreamová tvorba se intenzivně, jakožto ke zdroji inspirace, vrací ke svým vlastním dějinám; úspěšné jsou především ty projekty, které oživují značky a charaktery, s nimiž diváci již v minulosti splynuli. Na poli filmové tvorby se recyklují především komiksové frančízy; seriály zase každou svou další sérií oživují série předchozí. Nutná otázka tvůrců těchto děl pak zní: Můžeme ještě stále zůstat kreativní, pokud se budeme muset opakovaně vyrovnávat se zátěží vlastních dějin?

Dluhy, kterým nelze utéci

Za dějinnou zátěž druhé série Sedmilhářek může být považována první řada stejného seriálu. Nové díly seriálu jsou pokračováním rozehraného příběhu; zároveň se ale velmi efektivně vrací k minulým událostem, které se stávají jádrem vyprávění. Hlavním tématem druhé řady se stává existenciální nutnost jednotlivých postav vyrovnat se s trýznivými událostmi řady první; především s „kolektivní vraždou“, kterou pětice žen spáchala na agresivním manželovi jedné z nich.

Upomínka na tento klíčový okamžik první série uvozuje každý díl série druhé. Ten je ale pokaždé ukázán jinak; v různé délce, z různých úhlů, nebo v různých sestřizích.

Vůbec způsob, jakým se druhá série Sedmilhářek vrací ke klíčovým událostem série první, je velice sofistikovaný. Nejedná se pouze o rozvíjení děje, ve kterém se jednotlivé hlavní postavy – pětice dobře zajištěných žen žijících v americkém Monterey – pokouší vyrovnat s důsledky vraždy, kterou spáchaly.

Minulé události se v seriálu vrací také v efektivně načasovaných, velmi krátkých flashbacích. Význam jejich zařazení není pouze v tom, že diváka upomínají na vyústění minulé řady; důležité je, že především ukazují, že