Australské rostliny těží cenné kovy z hlušiny

Některé kovy jsou v dnešní době stále méně dostupné. Odborníci australské University of Queensland získávají zajímavé kovy z hlušiny po důlní těžbě pomocí domácích, tj. australských rostlin.

Tomuto postupu se říká rostlinohornictví (phytomining). Spočívá získávání vybraných kovů z pletiv vhodných druhů rostlin, takzvaných hyperakumulátorů, které v sobě hromadí kovy z okolního prostředí ve vysokých koncentracích.

Philip Nkrumah a jeho spolupracovníci vyvíjejí postupy pro rostlinohornictví ve výzkumném centru Centre for Mined Land Rehabilitation. Austrálie je podle něj jedním ze států s největšími zdroji řady minerální a horniny, které se využívají jako suroviny. Proto není divu, že v Austrálii mají mnoho dolů, které produkují ohromná množství hlušiny. Tento důlní odpad ale přitom obsahuje řadu zajímavých kovů, jako je například kobalt. V dnešní době je hlušina z dolů jedním z největších nepříliš využívaných zdrojů na světě.

Nkrumah uvádí, že globální spotřeba kobaltu by měla růst ročně o 8 až 10 procent. Jenomže dosavadní zdroje kobaltu v takovém případě vydrží asi do roku 2050. Průmysl tudíž potřebuje nalézt nové zdroje tohoto prvku.

Rostlinyhornictví představuje inovativní řešení. Mohlo by podpořit dosavadní postupy pro zpracování kriticky významných kovů, jako je třeba právě kobalt, a zároveň představuje recyklaci, při které dochází k dalšímu zpracování odpadu po těžbě surovin. Podle Nkrumaha některé druhy rostlin mohou mít v živých pletivech až 1 procento kobaltu nebo třeba až 4 procenta niklu. To znamená, že v jejich sušině může být přes 25 procent takového cenného kovu. Proto se sušině hyperakumulátorů přezdívá bioruda (anglicky bio-ore).

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: