S Lubomírem Spurným o hudebním festivalu Věčná naděje

Připomeňme, že tento festival je velmi úzce spojen s Institutem terezínských skladatelů, jehož jste ředitelem. Představil byste na úvod ideje festivalu a tým, který se na jeho přípravě podílí?
Oba projekty, festival i Institut terezínských skladatelů, zastřešuje nadace Věčná naděje. Institut je iniciativa, která má rozvíjet nejen tradici terezínských skladatelů, ale také meziválečné hudby jako takové. Naše hlavní teze je, že terezínští skladatelé jsou lidé, kteří se na to místo dostali náhodou. Pro nás jsou to skladatelé, kteří významně ovlivnili českou a šířeji středoevropskou hudební kulturu, a také dramaturgie festivalu je zaměřena tímto směrem. Nás zajímá místo, kde působili a inspirační zdroje, z nichž vycházeli.

Jádrem festivalu je tedy hudba vzniklá mezi dvěma světovými válkami, navíc komorně zaměřená. V terezínském ghettu se vzhledem k možnostem jednalo výhradně o koncerty komorní hudby. Pokud zaznívala opera, jednalo se výhradně o redukovaná koncertní provedení za doprovodu klavíru či o uvedení ve skromných kulisách za doprovodu komorního smyčcového orchestru. Původcem celé myšlenky a hlavním motorem festivalu je pan Jiří Polák jakožto zakládající člen nadace Věčná naděje a Institutu terezínských skladatelů. Jeho otec byl jako dítě terezínským vězněm a pan Polák si vzal jako jeden ze svých životních úkolů podpořit to, co z Terezína přežívá jako ta pozitivní hodnota, a to je hudba. Mým úkolem v rámci festivalu je podílet se ve spolupráci s ním na dramaturgii, pomáhat s výběrem interpretů a ovlivňovat výběr repertoáru.

Hudební festival Věčná naděje má ve svém podtitulu Gustav Mahler & terezínští skladatelé. Vysvětlil byste toto – pro někoho možná trochu matoucí – vymezení?
Souhlasím, že terezínští skladatelé nemají s Mahlerem mnoho společného. Byť, šířeji muzikologicky, Gustav Mahler byl samozřejmě velkou inspirací pro celou generaci moderních skladatelů, Arnolda Schönberga, Viktora Ullmanna a další. Je to spíše ambice naší instituce připravit alespoň jeden mahlerovský koncert, byť pořádání takových symfonických koncertů je finančně velmi náročné.

Festival se teprve profiluje a hledá svou tvář. Jaká je tedy vaše představa, kam by se měl vyvíjet?
Naší ambicí by bylo udělat komorní festival hudby, který se věnuje hudbě období první poloviny 20. století ve všech jejích variantách – vedle tradičních druhů a žánrů bychom sem rádi zařadili komorní operu, kabaret, různé podoby angažovaného umění („Kampflied“) a další. Mojí snahou je to, aby se etabloval jako komorní festival, který bude mít své stálé posluchače, bude nabízet možnosti pro umělce, bude zvát zahraniční umělce…

Jak se vám daří navazovat spolupráci právě se zahraničními interprety, kteří v některých případech mají k těmto autorům velmi úzký vztah – napadá mě třeba Anne Sofie von Otter, jejíž skvělá nahrávka písní terezínských skladatelů vyšla před více než deseti lety u labelu Deutsche Grammophon na albu Terezín / Theresienstadt?
Anne Sofie von Otter se věnovala písním Ilse Weber. Její otec Göran von Otter byl švédským diplomatem. Pokud se nepletu, zastával během války post tajemníka švédského velvyslance v Německu. Byl to právě on, kdo vlastní vládu informoval o hrůzných událostech v jednom z prvních vyhlazovacích táborů na území okupovaného Polska (Belzec). Odtud tedy nejspíš pramení její blízký vztah k terezínským autorům a hlavně k vítkovické rodačce Ilse Weber, která je známou autorkou terezínských písní.

Má festival ambice zvát i takovéto renomované zahraniční umělce, nebo je to už nad rámec možností?
Snažíme se vybírat významné domácí interprety. Zatím samozřejmě narážíme na finanční omezení, zaplatit třeba pronájem sálů je náročné. Vím, že budeme muset být atraktivnější a přivést alespoň jeden zahraniční soubor, aby došlo k nějaké konfrontaci.

Při takto koncipovaném festivalu mě napadá, zda cesta, jak konkurovat větším festivalům, není spíše v neotřelé volbě skladeb navázané na muzikologický výzkum a v hledání nových kontextů v rámci meziválečné hudby středoevropského prostoru. Předpokládala bych, že těsné napojení na Institut terezínských skladatelů se projeví třeba v premiérách nově vydaných edic. Chystáte nějakou novodobou premiéru? Na co byste z letošního programu upozornil?

Na koncertě 19. srpna 2019 v Sukově síni pražského Rudolfina zazní skladba Zigmunda Schula, žáka Aloise Háby, jenž je pro domácí publikum téměř neznámým autorem. Klavírní trio Petrof rovněž představí transkripci prvního Janáčkova smyčcového kvartetu (Z podnětu Tolstého „Kreutzerovy sonáty“) pro klavírní trio. Janáček nejprve zamýšlel zkomponovat skladbu pro toto obsazení. Partituru ovšem zničil a tím zavdal příčinu k mnoha dohadům. Tento příběh inspiroval Miloše Štědroně, jenž se znalostí Janáčkova kompozičního stylu úpravu provedl. Ve druhé polovině koncertu pak zahraje Petrof Piano Trio „Dumky“ op. 90 Antonína Dvořáka.

Také při koncertu Bennewitzova kvarteta, které 23. srpna v Sukově síni pražského Rudolfina zahraje skladby Erwina Schulhoffa, Gideona Kleina a Viktora Ullmanna, jsme si přáli, aby zazněl Dvořák. Chceme tak připomenout jeho význam pro formování komorní hudby v následujícím 20. století.

Co ještě byste z dramaturgie letošního festivalu připomněl?
Komorní sbor Martinů Voices, který vystoupí na koncertě 25. srpna v Praze, nám nabídl zajímavý program, kdy proti sobě stojí výběr ze slavného cyklu Bohuslava Martinů České madrigaly z roku 1939 a dvojice sborů Gideona Kleina, napsaná v Terezíně v roce 1942/43. Zazní také méně známé úpravy písní Gustava Mahlera pro smíšený sbor.

V autentickém prostředí terezínských Magdeburských kasáren bude proveden kabaret Smějte se s námi, který vznikl v ghettu v roce 1944. Tehdejší autoři, kteří zde byli vězněni, použili text Pavla Stránského, inspirací je jasně Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha. Kabaret bude provádět deset účinkujících. Je zajímavé, že v premiéře v terezínském ghettu v tomto kabaretu vystupoval i zpěvák Karel Berman.

Pro koho jsou tyto koncerty určeny?
Nejraději bychom byli, aby to bylo široké hudbymilovné publikum, necílíme rozhodně na turisty, kteří nás spíše míjejí. Institut terezínských skladatelů navíc v těchto dnech organizuje mezinárodní muzikologickou konferenci. V tomto roce se zaměřujeme na doktorandské studenty, kteří se zabývají českou hudbou a tvorbou terezínských skladatelů. Studenti z USA, Německa, Izraele nebo Česka budou hovořit nejen o díle Pavla Haase, Gideona Kleina, Hanse Krásy, ale tématem jejich referátů bude i problematika tzv. janáčkovské kompoziční školy, přínos E. F. Buriana pro českou hudbu či význam skladatelského odkazu Rudolfa Karla. Pořádáme paralelně také setkání mládeže, takže v Terezíně bude v době konání festivalu hodně zainteresovaných posluchačů. K našim příznivcům patří rovněž místní publikum z Terezína a Litoměřic, které nám fandí.

Odkaz na terezínské autory v názvu vašeho festivalu zavazuje – nebojíte se, že festival může být vnímán pouze jako kulturní počin, který využívá mediálně chytlavého tématu?
Jsme na začátku. Čeká nás hodně práce. Snažíme se o vytvoření festivalu středoevropské hudby, který by neměl být navázán jen na hudbu terezínských autorů. Ta by měla znít, ale v kontextu další hudby té doby. Musíme se bránit tomu, aby nedošlo k inflaci tohoto tématu. V tom musíme být velmi opatrní.

V letošním roce si připomínáme sté výročí narození Gideona Kleina. S ředitelem Institutu terezínských skladatelů profesorem Lubomírem Spurným na stránkách Opera Plus pohovoříme o tomto skladateli i šířeji o aktivitách a poslání Institutu terezínských skladatelů.