RECENZE: První skejt, první sex. Zkrátka bezstarostné Devadesátky

Poetiku něžnou, ba křehkou, třebaže ji zpestřuje kanonáda vulgarit, tak příznačná pro teenagerskou snahu působit dospěle.

Zosobňuje ji neskonale přirozený, teprve třináctiletý Sunny Suljic, jehož hrdina se pere s osamělostí. Od své matky a staršího bratra utíká k partě skejťáků, v níž se vedou furiantské řeči o znásilnění vlastních rodičů. Dal by cokoli za vysněné prkýnko na kolečkách, jen aby mohl třeba i jako vysmívaný benjamínek patřit do komunity, ve které ochutná první cigaretu a za svou slušnost se dočká ťafky, že „děkují jen buzeranti“.

Nikterak objevné, ale nakažlivé Devadesátky přesně vystihují náladu okamžiku, kdy se parta zdá být nejdůležitější věcí na světě a čtyřicet dolarů představuje nedostižný poklad.

7 fotografií

Kdy touha zapadnout, zavděčit se a získat si uznání zkušenějších kumpánů nese podobu obdivovaného vzestupu z úrovně „hustej na megahustej“, kdy „rodiče jsou dementi, já nechci na Harvard, ale žít“ a do flákačské romantiky zapadají znaky konkrétní doby od muziky po módu.

Potíž tkví v tom, že bezstarostné jízdy vlastní pamětí produkuje každá generace a že jsou si navzájem podobné až k nevíře. Ostatně teprve před měsícem v našich kinech startovala neméně působivá skotská variace na stejnou éru Beats.

Oba snímky spojuje rovněž fakt, že nostalgický úsměv nad věčnými projevy revolty vroubí současně strach o hrdiny, protože přes všechno frajerské natřásání jsou to pořád ještě zranitelné děti. A když je roztomile nejistý panic zatažen do milostných hrátek uvozených dívčím konstatováním „jsi ve věku, než se z kluků stanou kokoti“, připomene si nejeden divák domácí snímky Příliš mladá noc nebo Všechno bude, které s osobitým citem a především s větší dávkou chápavého humoru natočil Olmo Omerzu.

Devadesátky 65 % USA, 2018, 85 min Režie: Jonah Hill Scénář: Jonah Hill Hrají: Sunny Suljic, Katherine Waterston, Lucas Hedges, Gio Galicia, Na-kel Smith, Olan Prenatt, Ryder McLaughlin, Alexa Demie, Harmony Korine, Jerrod Carmichael, Zachary Read Kinobox: 85 % IMDb: 8.3

Podobně jako on prokazuje i Jonah Hill sklon k lehké idealizaci ryzího klukovského souručenství, třebaže k ní též doputuje přes vyostřené situace. Školák postupně uvnitř party objevuje daleko tvrdší osudy než svůj vlastní, ale také žárlivost, řevnivost, smutek nad nenávratně zmarněným časem.

Musí si projít lehkou deziluzí až do bodu zlomu hrozícího tragédií, aby odhalil, že nikoli on svým vzorům, ale oni jemu mají ve skutečnosti co závidět.

Mušketýrské finále už je maličko plakátové, nicméně na režijní prvotinu splňují Devadesátky profesionální měřítka a pro Hillovy vrstevníky skejťáckého pokolení budou mít kouzlo sdíleného prožitku navíc.

Jinými slovy, pokud se začínající filmař může opřít v nezávislé produkci o vlastní zkušenost, získá si diváckou důvěru snáze než lukrativní studiovou zakázkou sériového filmu bez vůně, chuti, barev a autorského rukopisu.