Před jejich startem na Rally Bohemia bychom tuto posádku chtěli více fanouškům přiblížit. Sice těm příznivcům rallye, kteří déle pamatují, není potřeba zejména spolujezdce této posádky představovat, ale mladším trochu informací neublíží. Oldřich Gottfied dlouhá léta patřil k našim špičkovým spolujezdcům, noty četl mnoha z našich nejlepších mimotovárních soutěžních jezdců a slavil s nimi nejeden úspěch doma i v spřáteleném zahraničí. Jeden čas kromě spolujezdcování dělal i manažera Agroteamu JZD Slušovice (což v té době byla asi jediná socialistická organizace, kde se mohlo slovo manažer používat). Pavel Maier je dlouholetým účastníkem nezávislého seriálu závodů do vrchu seriálu EDDA Cup, kde vždycky závodil v kategorii historických aut s Escortem.

Foto: archiv P. Maiera

Při přípravě na Bohemii jsem kluky vyrušil, abych je trochu vyzpovídal.

Oldřich Gottfried: „Říkáš kluci, ale nám bude brzy dohromady 150 let!“

Pavel Maier s úsměvem: „Přišel jsi vyzpovídát nás, ale mluvit bude spíš asi Olda. A s autem nám bude dohromady pomalu 200!“

Jak vy jste se dali vlastně dohromady?

Pavel Maier: „Ve 2. ročníku EDDA Cupu jsem začal startovat s mým Fordem Escort, tehdy ještě sériovým a při asi druhém, nebo třetím závodě za mnou přišel kamarád Zdeněk Ponec a představil mi Oldřicha a tím to začalo“.

Stala se z vás tak nerozlučná dvojice, že když jsi přijel na závody, tak tě kamarádi nezdravili „Ahoj Pavle, jak se máš?“, ale „Ahoj Pavle, kde máš Oldu?“

P.M.: „No, ze začátku jsem si musel trochu na Oldovo mentorování zvykat.“

To víme všichni, že Olda je tuplovaně protivnej. Poprvé, když si sveřepě stojí na svém, a to i když to všem okolo připadá jako prkotina a podruhé, když se ukáže, že měl zase pravdu. A i když lze jeho příjmení z němčiny velmi volně přeložit jako božský klid, tak v Oldově případě rozhodně „nomen omen“ neplatí.

P.M.: mlčí a usmívá se…

Oldřich Gottfried, také se usmívá: „Já už jinej nebudu a nechci být.“

Oldo, tvoje kariéra je důkazem, že tvůj přístup se vyplácí. Mimochodem, víš že od tvého prvního závodu s Jiřím Duffkem na Trabantu v roce 1970 je Pavel tvým 19. Jezdcem? Máš na kontě i takovou kuriozitu, jako jediný start naší vrchařské legendy Miroslava Adámka v rallye.

Pavle, takže jste se s Oldou dali dohromady při tvém kopcovém závodění a Olda tě začal pomalu směrovat k rallye?

P.M.: „Ale já jsem na soutěžích začínal. V r. 1986 jsem v oblastních soutěžích navigoval Milana Dědka na Golfu GTI po Milanu Zapadlovi. O rok později jsme se stále v oblasti prohodili, přesedl jsem za volant a už jsem tam zůstal. Golfu skončila po sezóně homologace, v následující sezóně už jsem s Ladou Tomáše Drásty odjel jen jednu soutěž. V té době začala možnost na povolení Národního výboru v podstatě pracovat jako soukromník, na což jsem se zaměřil, věnoval tomu všechen čas a energii a zábava musela stranou. Po r. 1989 už jsem se naplno věnoval budování firmy, servisujeme Fordy stále na stejném místě, kde jsem v 88. začínal, v Podbělohorské ul. na Praze 6. Časem, když už firma běžela, jsem si říkal, že bych zkusil časově a finančně nenáročné závody do vrchu. Tedy, to jsem si myslel, než jsem začal. Realita byla trošku jiná, když jsem se chtěl kopcům věnovat pořádně, závody u E. Patery mají vysokou úroveň.“

Foto: archiv P. Maiera

Pavle, v roce 1986 když jsi začínal na oblasti, tak Olda už navigoval špičkového jezdce, litvínovského Zdeňka Pipotu z týmu Chemopetrol se Škodou 130 LR, kromě federálního mistrovství i v reprezentaci v Poháru míru, třeba na Rallye Sojuz, nebo Rajdu Polskim. A Z. Pipota v rámci Chemopetrol týmu půjčil Oldu mladému střelci Romanu Kalinovi na jednu oblastní soutěž, takže vy už jste se v roce 86 potkali ve Frýdlantu na Rallye Smědá!

P.M.: „Nojo, ale pan Gottfried byl tehdy někdo a my zelenáči.“

Ale zpátky na vrchy. V EDDA Cupu jsi se, Pavle, propracoval na špičku třídy. V roce 2011 jsi vybojoval mistrovský titul a v posledních letech jsi předváděl vysoký sport při soubojích s Josefem Srnským ml. na Škodě 130 LR. Což je oproti tvému Escortu odpovídajícímu dobové homologaci pro skupinu A2 přece jen o generaci mladší stroj.

O.G.: „A Pepa je taky o generaci mladší pilot. A výbornej!“

A pomalu bychom se měli dostat k soutěžím.

O.G.: „Ještě k těm kopcům. EDDA Cup byl pro Pavla skvělá škola. My jsme si třeba od začátku každý, ale opravdu každý kopec napsali jako erzetu, regulérní rozpis. Já používám stále svůj rozpis. Klasický desítkový rozpis se spoustou záchytných a orientačních bodů. Někomu se může zdát zbytečně podrobný, ale já už jsem tak zvyklý. Mně se zas zdá, když kouknu do not některým mladším posádkám, že tam nemají skoro nic. Ale já už se měnit nebudu. Postupně jsem Pavla zlehka usměrňoval, že by měl pro nás udělat soutěžní auto, a že si rallye vyzkoušíme. Chvíli to trvalo, nakonec nevydržel a před pěti lety jsme se do toho pustili.“

P.M.: „Už jen samotná stavba by vydala na román. Věděl jsem, že chci v autě všechno nové, že tam nebude jediné staré ložisko, starý šroubek. Třeba jsme sháněli závodní převodovku ZF vlastně po celé Evropě. Jednali jsme s nějakými Angličany, Francouzi, ale nakonec se nám zdála nejlepší domluva s jedním Italem, tak když nám jedno páteční odpoledne přišla zpráva, že by pro nás převodovku měl, skočili jsme do auta a vyrazili. Ráno v pět jsme přijeli na místo, tedy na místo, které nám ukázala navigace, ale moc se nám to nezdálo, nějaká bývalá samoobsluha, jen vedle stojící nabourané závodní auto napovídalo, že přece jen můžeme být správně. Tak jsme čekali, kdy asi tak se v sobotu v Itálii může vstávat. Nakonec jsme se dočkali, majitel vyšel, mávnul na nás, abychom šli dál a jak jsme vešli dovnitř, věděli jsme, že jsme správně. Dílna a její vybavení nás přesvědčilo. Převodovku jsme koupili a přivezli.“

O.G.: „Ale na závodní auto nekoupíš nic hotového.“

P.M.: „Museli jsme jí ještě na chvíli svěřit šikovným rukám Tomáše Fuchse, aby ještě doladil mechanismus řazení a teď jsem s ní naprosto spokojen. Motor nám stavěl machr motorář, jedeme podle homologace objem 1601 cm3 ve dvoulitrové třídě. Fordi měli homologovány u Mk.I tři objemy motoru BDA, ještě 1800 a plnoobjemového dvoulitra, my máme teď ten nejmenší.“

Foto: O. Breitkopf

Ve chvíli, kdy už vám soutěžní auto začalo fungovat, jste museli rozhodnout, kam vyrazíte.

P.M.: „Ještě než začalo úpně fungovat jsme vyrazili na jeden revival Edy Patery, ale daleko jsme nedojeli. Pak jsme startovali na Podbrdských legendách. Ale opravdu pořádný start, kdy jsem si chtěl vyzkoušet, jak budu fungovat já, jak bude fungovat auto a jak budeme fungovat spolu s Oldou dohromady, byla loňská Příbram. Tu jsme nakonec absolvovali celou, i když jsme dojížděli poslední vložky jen tak tak, zjistili, co ještě musíme vylepšit, ale byli jsme spokojeni, protože jsme se ujistili, že tvoříme posádku, že to zvládne Olda, že to zvládnu taky já, přece jen fordka je rok výroby 1974, historik bez posilovače brzd, bez posilovače řízení.

A přihlásili jste na Vltavu.

P.M.: „Dostali jsme startovní číslo 95 z 98. Když jsem to Oldovi řekl, byl oheň na střeše.“

O.G.: „Takhle vzadu jsem nikdy nestartoval. Hlavně mi bylo jasné, že budeme dojíždět na vložce auta před námi.“

P.M.: „Taky mne poslal hned na ředitelství soutěže, abych si vymohl nižší startovní číslo. Sice jsem věděl, že to asi nevyjde, ale Olda nedal pokoj, tak jsem šel a nepochodil jsem.“

Dojížděli jste auto před sebou?

O.G.: „To víš, že jo!“

P.M.: „Hned na okruhu jsem předjížděl tři auta, tak jsem si to trochu nacvičil, pak na vložce jsme pravidelně jedno, dvě auta dojížděli a předjížděli. Naštěstí po první etapě bylo přeskupení, takže jsme se posunuli o dvacet míst dopředu mezi výkonnostně srovnatelné posádky.

O.G.: „Nakonec jsme skončili druzí ve třídě za Standou Budilem s Petrem Vejvodou na BMW. Standa je moc šikovnej kluk, má pěkně připraveného bavoráka. Byly to moc hezké závody. A to ještě připomínám, že my jedeme objem 1601 cm3.“

P.M.: „Krásně se mi závodilo, neměli jsme s Oldou žádný problém, žádnou krizovku, ještě jsme měli rezervu a neměli hlavně žádné „oblastní nápady“, jak Olda říká. Taky jsem si poprvé vyzkoušel jízdu v noci. Ještě k Oldovu rozpisu a diktátu bych řekl, že nikdy, ani jednou jsem z jeho hlasu nepoznal ani náznak nejistoty, což mi dává potřebný klid. On Olda je takový pedant, že jsme si třeba ze studijních důvodů v rámci přípravy na naše závodění jeli napsat celou loňskou Šumavu, abych věděl, zač je toho loket.“

A teď se chystáte na Bohemii.

O.G.: „Těším se moc. Vzpomenu si, jak jsme v 1. ročníku Rallye Škoda startovali s Karlem Trojanem st. na Wartburgu a když nepočítám účast v Legendách Bohemie s Petrem Žáčkem v jeho Quattru, tak můj poslední regulérní start na Rallye Bohemia byl v roce 2001 s Petrem Černohorským st. Jinak jsem Rallye Škoda/Bohemia jel dále třeba s takovými jezdci, jako byli Zdeněk Ponec, Leo Pavlík, Václav Pech st., Jan Trajbold st.“

P.M.: „ Já se taky samozřejmě těším, pro mne to bude premiéra. Čeká mne zase jiný charakter silnic než na Šumavě. Já se třeba se těším na Sosnovou, kde jsem si několikrát úspěšně zazávodil při veteránském Sosnění. Ale pečlivě se připravujeme na celou Bohemii. Třeba, když jsme se teď pár víkendů zpátky vraceli z návštěvy EDDA Cupu v Liberci, Olda mne přiměl k tomu, že jsme zastavili v Boleslavi a prošli si hezky pomalu pěšky celou městskou vložku, abych věděl, co mne čeká. Doufám tedy, že se to nebude brát jako nepovolený trénink.“

Jaké máte další plány po Bohemce?

O.G.: „ Chceme jet Pačejov. V plánu jsme měli i Příbram, takže musíme najít náhradní program.“

P.M.: „Zavítám ještě na nějaké kopce, chci v EDDA Cupu startovat na Svijany Prix Radotín v srpnu a volný víkend místo Příbrami asi vyplníme závoděním v Bečově nad Teplou. Teď hlavně musíme v pořádku absolvovat Bohemii a pak se uvidí.“

Tak vám přeju, aby váš modrý Escort bavil diváky podél trati rychlostních zkoušek, vy si Bohemku užili, dojeli až na cílovou rampu s pěkným výsledkem.