Pocta Antonínu Kraftovi v duchu znalecké důvěrnosti

Jubilejní nokturno nabídlo posluchačům další z architektonických památek českokrumlovského zámku, Sloupový sál. Jubileum připomínalo 270 let od narození Antonína Krafta (1749–1820), osobnosti, kterou netřeba objevovat; virtuóze, skladatele a vídeňského pedagoga, jenž do dějin violoncellové literatury vstoupil nesmazatelně. Zejména violoncellisté dobře vědí, koho v tomto svém klasicistním předchůdci mají, vždyť snad každý se hráčsky sešel s populárním Koncertem D dur Josepha Haydna a poznal obtížnost sólového partu, psaného právě pro Antona Krafta a jistě i s jeho připomínkami. Charakteristické pro Kraftův um a proslulost je i fakt, že právě tento slavný koncert mu byl až donedávna autorsky přisuzován. Přátelství Josepha Haydna a Antonína Krafta bylo pevné, Haydnovým přičiněním dostal místo v kapele knížete Paula II. Antona von Esterházy, byl tam od roku 1778 prvním violoncellistou. Joseph Haydn třicetičlenný orchestr vedl, Haydn se stal i Kraftovým učitelem kompozice. Haydnovo Duo pro dvě violoncella D Dur č. 1, Hob. X: 11 koncert zahájilo. Třívětý dialog dvou nástrojů, zpěvnost sama, zvlášť Menuett přitažlivě připomíná čas a zvyklosti doby, v níž vznikl. Výstižná ukázka zdatnosti knížecí hry a Haydnovy kompoziční vstřícnosti.

Rokycanský rodák Antonín Kraft získal plný a celoživotní interest violoncellisty Jiřího Hoška už dávno. Kraftovy skladby nahrál, inicioval i pamětní desku na Kraftově rodném domě. Hlavně se však intenzita Hoškova zájmu promítá do jeho oduševnělé hry a suverenity interpretace. Duo pro housle a violoncello C dur Antonína Krafta se dochovalo v pozůstalosti berounského děkana Josefa Antonína Seydla, jak připomněl Jiří Hošek, který nás po celý večer zasvěcoval do detailů vzniku a prvních provedení skladeb. Duo je dvoudílné, s jasnou konstrukční inspirací zdánlivé haydnovské jednoduchosti, v plně vervní interpretaci „kraftovců“, jak se interpreti označili, jasně ukázala velký Kraftův kompoziční potenciál. Sonáta pro dvě violoncella op. 1 č. 1, prvé Kraftovo dílo vydané tiskem, napovědělo Kraftovu genialitu jednoznačně. V detailech souhry obou cellistů přesvědčivě zněla vynalézavost autora, podmíněná důvěrnou znalostí možností nástroje, v jásavé plnosti základního motivu i v smysluplné variační zdobivosti. Vše v kompozičním klasicistním řádu, vynalézavě na míru pánovy hry a zábavy.

Zcela jiné je Grand Duo pro housle a violoncello d moll op. 3 č. 1 z doby Kraftovy kompoziční zralosti, dílo zajímavé náročnosti (skladba dochovaná v českokrumlovském zámku). Emfatické podání Miroslava Vilímce a Dominiky Weiss Hoškové zdůraznilo takřka beethovenovsky heroickou gradaci základní myšlenky, vážně zpěvnou část pomalou s výrazně koncertantním cellovým partem a závěrečné Finale směřující rázně do romantismu. Jasná apelativní otázka, proč se tak zajímavý Antonín Kraft nehraje mnohem více. Závěr koncertu byl další dějinnou nápovědou – Antonína Krafta hluboce ctil nejenom Ludwig van Beethoven, ale též Wolfgang Amadeus Mozart. Pro tuto historickou připomínku zaznělo Mozartovo Allegro z Divertimenta pro smyčcové trio Es dur, K 563, tentokrát v úpravě violového partu, tedy pro housle a dvě violoncella. Přívětivý koncert s návdavkem poučení.

33. Festival komorní hudby Český Krumlov
Nokturno k jubileu violoncellového virtuóza Antonína Krafta
Sloupový sál, středa 3. července 2019